Danger love [Czech fan fiction with One Direction]

16. díl

*pokračuje Louis*

„Bože Ronnie. Ne, nesmíš umřít.“ Řval jsem. Zavolal jsem sanitku, řekli mi, že tady za chvíli bude.

„No tak Ronnie. To bude dobrý. Sanitka tady bude za chvíli. Nesmíš mi umřít.“ Mluvil jsem na ní.

„L-l-louisi j-j-já….“ Chtěla něco říct, ale já jsem ji umlčel.

„Pššt. Nic neříkej, teď se šetři, pak mi to řekneš.“

Sanitka už přijela. Odvezli ji do nejbližší nemocnice. Jel jsem hned za nimi. Je to přece moje sestra. Nesmí mi umřít. I když jsem byl asi na ní zlý, ale mám ji rád a chci ji ochránit. Ona si zaslouží někoho víc, než je Harry nebo Justin.

V nemocnici ji operovali. Hodně dlouho. Čekal jsem tam. Chci vědět co s ní je.

„Pan Tomlinson?“ Zeptal se mě doktor.

„Ano. Jak je na tom?“

„Utrpěla otřes mozku, má pohmožděniny, pár zlomených žeber. Měla i vnitřní krvácení, které jsme zastavili. Ale momentálně je v kómatu. Doufáme, že se brzy probudí.“

„Bože. Můžu jít za ní?“

„Ano, ale jenom na chvíli.“

„Dobře“ řekl jsem a doktor mě zavedl za ní na pokoj. Jenom tak tam ležela a všude okolo pípali nějaké přístroje. Aaa, nesnášel jsem nemocnice.

„Ach Ronnie, proč si mi skočila pod to auto. Nesmíš mi umřít. Jsi moje malá sestra. Mám tě rád. Vím, že jsem to hodně často přeháněl, ale jenom jsem tě chránil. Jestli mi umřeš, tak to nepřežiju.“

Asi tak za 10 minut přišla sestra s tím, že už mám jít. Ale, že se můžu stavit zítra. Rozloučil jsem se s Ronnie a šel jsem. Potřeboval jsem si provětrat hlavu a tak jsem šel domů pěšky. Auto jsem nechal před nemocnici a pojedu s ním zítra.

*z pohledu Tori*

S Niallem jsme se dívali na nějaký film a u toho jedli pizzu. Když jsme ji dojedli, tak jsem se přitulila k Niallovi. On mě objal kolem ramen a já jsem si hlavu položila na jeho rameno. Ani nevím, na co jsme se dívali, protože já byla zaujata Niallovou dokonalosti. Pořád jsem se na něho dívala.

„Proč se na mě tak díváš?“ Zeptal se mě.

„Já ani nevím. Jsi prostě dokonalý.“

„Já nejsem dokonalý. To ty.“

„Ne, to teda nejsem.“

„Nehádej se mnou. Pro mě jsi.“

„Okay, ale pro mě jsi taky dokonalý. Ha, a máš to.“ Když jsem to dořekla, tak mě začal lechtat a já se začala smát. Nakonec to dopadlo tak, že já jsem ležela na gauči a Niall byl nade mnou.

„Tak co. Už budeš hodná?“ Zeptal se mě.

„Ne?“ Odpověděla jsem mu otázkou. A zase mě začal lechtat.

„Nialle prosím, ne. Dobře. Už budu hodná, jen toho nech.“ A vzápětí toho nechal.

„Tak se mi líbíš.“ Řekl a začal se smát.

„Co je tady k smíchu.“

„Ty?“

„Já? Tak ti teda pěkně děkuju.“ A naoko jsem se urazila.

„Ale no tak. Nebuď uražená.“

„Jsem.“

„Tak nebuď!“ Když to řekl, tak mě začal líbat. Zezačátku jsem nespolupracovala, ale pak jsem se tomu poddala.