Danger love [Czech fan fiction with One Direction]

14. díl

*z pohledu Tori*

Když ke mně přišel Justin s tou kytkou. Tak jsem myslela, že vypěním a pošlu ho do prdele. Ale nakonec jsem zůstala klidná. Justin kytku položil na noční stolek, sedl si na zem a přemýšlel. Po chvíli vzal blok s tužkou a něco tam psal. Když mi to pak ukázal, tak jsem si to přečetla, stálo tam „ty kytky jsou od Nialla a taky ti mám vzkázat, že tě hrozně moc miluje“ ale přitom říkal úplně něco jiného. Když jsem to dočetla, hodila jsem na něj nechápavý výraz. Justin mi ukázal na dveře, a pak na uši. A já jsem pochopila, že klidně za dveřmi může stát můj otec a poslouchat, proto to psal a říkal něco jiného. Usmála jsem se na něho. Úsměv mi oplatil. Musela jsem něco říct, když Justin skončil, co kdyby vážně otec poslouchal.

„Děkuju, Justine za takové krásné květiny. Udělal jsi mi velikou radost.“ Usmál se a taky na mě hodil trochu nechápavý výraz. Tak jsem mu taky ukázala na dveře, a pak na uši. Pochopil.

Asi tak po půl hodině jsem viděla zase otce odjíždět. Bůh ví, kam zase jel. Ale hlavní bylo, že nebyl doma a konečně jsem mohla s Justinem mluvit normálně.

„Vážně jsou od Nialla?“ Zeptala jsem se

„Jo jsou. A taky říkal, že tě hrozně moc miluje. Je to blázen, ale do tebe. Měl štěstí, že tvůj otec ještě nebyl doma. Víš Tori, v podstatě já si tě nechci vzít. Jsem rád, že jsi s Niallem. Hrozně moc vám to přeju a taky vám to hrozně moc spolu sluší.“

„Děkuju za všechno. Děkuju, že jsi mi předal květiny a i ten vzkaz. Jsi vážně moc hodný kluk. Ale pořád nechápu, proč pracuješ s mým otcem. Ty takový nejsi, tak proč?“

„Je to strašně moc složité“

„Ale mě to můžeš říct. Mě můžeš říct úplně cokoliv.“

„Já vím Tori. A toho si hrozně moc vážím a vůbec netuším, proč ti to Ronnie neřekla. Jsi hrozně moc…“ Ani nedokončil větu, protože mu zazvonil mobil a tak ho zvedl, a vyběhl ven z mého pokoje. A já si lehla do postele a přemýšlela. Musím nějak Niallovi poděkovat za ty květiny a za ten vzkaz.

*z pohledu Justin*

Nedořekl jsem ani větu a zvonil mi mobil. Byl to Louis. Co zase po mě chce. Šel jsem na chodbu. Nechci, aby to Tori slyšela, nebo já nevím.

„Prosím?“ Zvedl jsem to.

„Sraz v mém bytě. Hned!“ Křiknul Louis a položil to. Tak jsem se za ním raději vydal. Vím, jaký dokáže být. S ním si raději zahrávat nechci.

Když jsem k němu došel, tak nebyl zrovna nějaký nadšený. Pozval mě dál a já šel do obývaku.

„Co se děje Louisi?“ Zeptal jsem se opatrně. Nechtěl jsem ho ještě více naštvat.

„Co se děje? Co se děje? Děje se to, že moje mladší sestra se fláká s tím Stylesem! Proč? Řekl jsem ti, abys to zarazil. Tak proč jsi to nezarazil. Hm.“

„Není to tak jednoduché.“

„To si mám všechno dělat sám? Pamatuj na to, že jsem ti pomohl a ty mi to takhle oplácíš? Tohle jsme si nedomluvili mladej.“ Měl jsem z něho vážně strach.

„Já vím. Prosím, odpusť mi. J-j-já jim to zarazím. Jenom musím něco vymyslet. Dej mi prosím čas.“ Řekl jsem. Vážně jsem z něho měl strach. Ach jo. Do čeho jsem se to namočil. Krucinál.

„Můžu se tě na něco zeptat?“

„Na co?“

„Jak víš, že se Ronnie vídá a poflakuje s Harrym?“