Danger love [Czech fan fiction with One Direction]

9. díl

*z pohledu Ronnie*

Jestli jsem si někdy myslela, že budu mít normální život, tak jsem tuhle myšlenku mohla zahrabat hodně hluboko do podvědomí, protože já normální život nikdy mít nebudu. Sledovala jsem zmatené, zničené pohledy všech a bylo mi zle. Jak jsem tohle mohla vědět? Připadám si, jako bych neznala svého bratra.

„Ronnie?“ pípne zničeně Tori.

Povzdechla jsem si. Co jsem komu udělala, že je z toho komplikovaná telenovela, která nikdy nemá konce? „Jo?“ šeptla jsem.„Proč?“Mlčela jsem.„Co se týká toho blonďáka. Justine dohlédni s Harrym a Zaynem ať se sbalí a vypadne.“

Tori už nic nenamítala jen tam tak stála se sklopenou hlavou.

„Můžu už jít?“ optala jsem se.

„Věděla si o jejich vztahu?“ zeptal se mě.

A sakra. To je naschvál. Co mám odpovědět?

„Ne.“

„Vážně?“

„Nemůžu za to, že si neříkáme všechno!“ odsekla jsem a vydala se za Justinem, který neodešel tak rychle jak jsem si myslela a stál za dveřmi. Sledoval mě pohledem, který jsem u něj viděla už hodně, hodně dávno.

„Co se děje?“ zeptal se Harry, který tam s Niallem zůstal.

Zayn byl určitě na balkóně.

*z pohledu Justin*

„Sorry, ale tady ten se musí sbalit.“ oznámil jsem jednoduše.

Vždy jsem si myslel, jak někdo může být takový blázen, že si začne s dcerou svého šéfa, který je ještě ke všemu mafián. Možná jsem to pochopil. A bylo pozdě.

Niall se na nás podíval s uslzeným pohledem a já si říkal, co se to teď stalo…

„Půjdu mu pomoct,“ odsekl kudrnatý kluk a pomohl Niallovi do pokoje.

„Můžeš mi do všech kreténu říct, co tu děláš?“ rozkřičela se na mě Ronnie

„Ty víš, co tu dělám. A víš, že bych do toho nadšeně určitě nešel!“

„Neříkej mi, že ti musel stál brácha za zadkem.“ protočila Vera oči.

„Tak nějak.“ prohlásil sem a zaměřil se na tkaničky mých bot.

„Proč si na něj neotevřel hubu?“ zamračila se Ronnie, ale už nekřičela tolik jako na začátku.

„Protože…“ nadechl jsem se, „protože moc dobře víš, že tvůj bratr mě u sebe nechal, i když jsem mohl klidně umřít. Ale ty to moc dobře víš Ronnie. Tak se mě ještě ptej!“ okřikl jsem jí.

Ronnie chvíli stála a sledovala mě a nebo ten obraz na stěně, nebyl jsem si jistý.

Čekal jsem, že jednu dostanu, když natahovala ruce, ale nakonec mě objala.

„Jakmile budeš mít čas,“ šeptala mi do ucha, „jedeme za bratrem. Je ti to jasné?“

Přikývl jsem.

*z pohledu Ronnie*

Justin se rozešel k Tori, aspoň zjistit něco víc ohledně téhle šílené situace a já šla za kluky do pokoje.

„Jdi pryč.“ zavrčel na mě Harry a to jsem jenom dveře pootevřela.

„Já? Já nic neudělala!“

„V nemocnici si nebyla, chystali jsme se tě hledat a ty? Ty si s Justinem.“

„Co?“ párkrát jsem zamrkala, jestli se mi to nezdá.

„A to si myslíš, že s Justinem jako chodím nebo co?“

Není nad to se pohádat ještě s Harrym.

„Nialle, pokud bys chtěl, můžeš bydlet u mě.“ navrhla jsem mu.

Věděla jsem, jak moc to bolí o někoho přijít touhle cestou.

„A kde budeš ty?“ zeptal se mě a už jen škytal.

„Musím něco vyřídit a proto mám volný byt. Bereš?“  poplácala jsem ho po rameni.

„Tak. Tak jo.“

Po cestě ven jsem mu dala klíčky a svoje číslo, kdyby se něco dělo ať na sebe máme kontakt.

„Děkuji Ronnie.“ objal mne a vydal se po chodníku k mému bytečku.

Otočila jsem se, že si promluvím s Tori a nebo ještě lépe s Justinem, ale stál za mnou Harry.

„Proč mi nevěříš?“ vybafla jsem na něj první věc, která mě dráždila na jazyku.

„Proč? Ty se ještě ptáš? Jak ti mám sakra věřit po tomhle?“

„Ach tak. Možná jsem si nalhávala, že ty bys mě mohl chápat. Že to, co k tobě cítím bys mohl opětovat, ale jak vidím…Spletla jsem se. To se stává.“  potlačila jsem slzy a obešla ho.

Během chvilky jsme se dostala na balkón, kde Zayn kouřil jednu cigaretu za druhou.

„Viděl si to?“ zeptala jsem se.

„Yeah.“

Měla jsem v sobě tolik pocitů, že bych je mohla prodávat a vydělat si miliony.

„Dej mi jednu.“ nastavila  jsem ruku.

„Co?“

„Řekla jsem, abys mi jednu dal.“

„Víš, že je to…“

„Zayne, nepoučuj mě sakra, jaký to má účinky a dej mi jednu!“ zavrčela jsem.

Nakonec jsem dosáhla svého a popotahovala.

„Ronnie, si moc rozrušená. Zkus se na to vyspat. Bude líp.“

„Ne,“ zamračila jsem se, „tohle je teprve začátek.“

*z pohledu Justin*

„Je pryč?“

„Ano. Odešel před půlhodinou.“  ujistil jsem toho parchanta, který si kouřil doutník a seděl v křesle.

„Má dcera,“ řekl chraplavým hlasem, „je moje vše. Nechci, aby se motala s nějakým zlodějíčkem, který by se nejradši schoval matce pod sukni. Chci, aby to byl někdo, jako si ty.“

„Děkuji pane.“

„Ale, obávám se, že Tori na toho chlapce nezapomene tak rychle.“

„Co chcete dělat?!“

„ Chci aby ses jí věnoval. Chci, aby na něj zapomněla. Co nejdřív…“

„Dobře. Můžu jít?“

Pomalu jsem se otáčel s tím, že už ode mě nic nechce.

„Justine?“

„Ano?“

„Pozdravuj Ronnie. Už se těší na shledání, že?“

Jak tohle do prdele ví?

Odešel jsem z kanceláře, když mi vyzváněl mobil.

Louis?

„Jo?“

„Nastala menší komplikace. Vyřeš jí.“ tipl to.

Věděl jsem, že šlo o Ronnie. Její bratr jí musí mít doopravdy v lásce.