Odhodlaná

Kapitola 17

I policisté vlezli do auta a jeli jsme.

Byla chyba, že jsem tak zůstala stát? Možná je to i lepší, že mě chytili. Zasloužím si být tam. Tam ve vězení.
Zajímalo by mě, jak skončil on. Přežil, nebo ho taky chytili? Pamatuji si ještě jak mi řekl, ať se rozdělíme. Mám pocit, jako kdyby to řekl teď, a ne před deseti minutami.
Myslím, že mi hrozí i trest smrti.

Zastavili jsme nejspíš u věznice.

,,Vystup mladá," zamračil se na mě jeden.

Opřela jsem se o nohy, jimi se vymrštila na chodník. Oba mě ještě chytili za paži a šli jsme dovnitř.

Stál tam chlápek s obrovskou jizvou přes oko. Jeho zuby byly totálně ohavné a smrdělo mu z pusy. Na pravé ruce ve dvou prstech držel zapálenou cigaretu. Jak nás uviděl, odhodil ji za mříže k někomu.

Seděla tam ženská a na pohled byla dost vystresovaná. Pořád se třepala a ohlížela se kolem sebe. Asi jí ruplo v bedně.

Dva policisti mě přenechali tomu smradlavému chlápkovi. Pořádně mi stiskl paži. Já měla co dělat, abych neomdlela z jeho plesnivé a zároveň smradlavé ruky i z jeho páchnoucího dechu.

Vedl mě někam. Šli jsme kolem ostatních lidí zavřených tu. Bylo tu dost svalnatých týpků, ale byli ohavní jako ten, který mě vedl. I ženy tu byly zatčené a vypadaly dost nepříjemně.

Zavedl mě až na konec chodby, kde mě hodil a zavřel mřížovité dveře.

,,Pojď sem," řekl. Já se po něm jen vražedně koukla. ,,Slyšíš, ty kurvo?! Pojď sem! Sundám ti pouta."

Pomalu jsem k němu šla a otočila se k němu zády. Vytáhl klíč, kterými ihned sundal pouta na mých rukou. Ihned jsem se chytila za zápěstí, pouta byla dost utažená. Ještě jsem věnovala nemilosrdný pohled tomu chlápkovi a pak jsem si sedla na lavičku, která tu byla. On odešel.

Naproti mě byl další týpek. Byl asi stejně starej jako já, možná i starší. Pořád se na mě díval a různě mě okoukával. Přišlo mi to dost divné.

Bylo tu menší okno. Bylo ale zamřížované. Nevadí, aspoň tu budu mít čerstvý vzduch.

Lehla jsem si na tu lavku čelem ke zdi a usla jsem.

×××

Probudilo mě řvaní a pištění dohromady. Ihned jsem se zvedla a šla se kouknout co se děje. Nic jsem ale neviděla.

,,Nevšímej si toho," řekl mi ten týpek naproti.

,,Ty víš, co se tam děje?" zeptala jsem se ho.

,,Jen berou jednu holku," zasmál se. ,,Na křeslo," dodal.

Hlasitě jsem polkla. Slovo křeslo neznělo zrovna nejmileji.

,,Za co tu jsi?" zeptal se.

,,Nejspíš za mnohonásobnou vraždu..."

,,Jasně. Já tu jsem za pašování drog. Obdivuju tě, protože bych nikdy nedokázal někoho zabít."

,,Mě to příjde jako normální činnost," zasmála jsem se. On taky.

,,Byla jsi už někdy ve vězení?" nadzvedl obočí.

,,Ne. Teď poprvé."

Pokýval hlavou.

Všimla jsem si, že propouští vězně. Přišlo mi to divný. Proč je pouští? Pustil toho týpka naproti a poté i mě.

První, co jsem udělala, bylo to, že jsem ho praštila do hlavy a pak s ním i "bojovala". Ten týpek, co seděl naproti mě, mě chytil zezadu a odtáhl mě od něj.

,,Co děláš?!" začal na mě řvát.

,,Snažím se odsud dostat," zamračila jsem se. Pustil mě.

,,Jestli se chceš odsud dostat, tak ne takhle!" zašeptal. Nejistě jsem přikývla. ,,Už v poho?"

,,Jo."

,,Kdyžtak, jsem Steven," znovu zašeptal.

Chlápek, kterého jsem údeřila se na mě zamračil a šel naštvaně ke mně. Mám pocit, že se bude chtít pomstít.

,,Máš štěstí, že nemůžeme mlátit vězně!" zařval mi do ucha. ,,Teď jdeme do Dna."

Do Dna? Co? Co to sakra je? Nejspíš to brzy zjistím...

Všichni vězni včetně mě a Stevena šli do jedné obrovské místnosti, kde byli stoly a další vězni. Těch vězňů tu bylo opravdu hodně.

Chlápek mě nejspíš pustil z očí a Steven mě zavedl do fronty.

,,Co tu děláme?"

,,Je čas na večeři," řekl mi a kontroloval hlídače. ,,Víš vůbec, jak to tu chodí?"

,,Ani ne."

,,Áha," pokýval hlavou s úsměvem. Nechápu jak se teď může smát. Je ve vězení, co je na tom veselého?

,,Jsou tu dobrý jídla?"

,,Není to úplně nejlepší, ale dá se to. Zatím se nikdo neotrávil," zasmál se. ,,Vidíš tamty svalnatý chlápky?" ukázal na ně.

,,Jasně."

,,Těm se vyvaruj. Jsou to rapli a i když kolem nich projdeš, zmlátí tě."

,,Jsou tu snad hlídači ne?" nechápala jsem.

,,Tohle je nezajímá. Jim je jedno, když ten druhý někoho zabije."

Nejistě jsem pokývala hlavou. Pokud tu ještě nějakou dobu budu, tak budu ráda, že přežiju. Je to tu dost krutý.