Little Things √ (FF One Direction, Louis Tomlinson Cz)

4/ He is idiot

„Snad je to všechno," řekla jsem a pokoušela se zapnout kufr. Přestože jsme jely na tři dny, bez dneška, tak jsem s sebou brala nadměrné množství věcí. Když jsem se ale pokoušela trochu zmenšit počet oblečení, přišla jsem na to, že se bez žádného kousku neobejdu. „Robine? Zavezl bys mě prosím do Vídně na letiště?" prosila jsem ho a dělala psí oči. „Proč do Vídně? Nebylo by lepší letět z Prahy?" ptal se nechápavě. „No, protože Vídeň je blíž a už to tak je," sladce jsem se na něj usmála. Protočil očima, ale už obutý vzal můj kufr do auta. Klíče, peněženka, mobil, doklady, lístek, taška, letenka...Můžu jít. Naposledy jsem se podívala do zrcadla a vydala se k autu.

„Dík za odvoz," poděkovala jsem Robinovi před letištěm. „Není zač. Zvládneš to? To víš, ještě jsi nikdy neletěla..." Utišila jsem ho pohledem. „Letí i Laura, třeba se neztratíme," mrkla jsem na něho a on se tomu zasmál. „Tak dobře, měj se tam hezky," rozloučil se se mnou. Vystoupila jsem z auta a rozhlédla se kolem sebe. Kudy mám jít? Litovala jsem toho, že jsem Robina poslala pryč. Vstoupila jsem do prvního vchodu, jaký jsem uviděla. Doufala jsem, že je správný. Z dálky už na mě mávala Laura. Společně jsme šly k odbavení. Nikdy jsem letadlem neletěla, všechno pro mě bylo nové.

Konečně jsme seděly v letadle. Karolína se k nám později přidala, takže jsme byli všechny tři vedle sebe. Moc jsem si letu neužila, celou cestu jsem prospala. Vzbudila mě až Laura, když jsme přistávali. Tak moc jsem se těšila na všechno. Poprvé v Londýně, na koncertě, sama bez rodičů v cizině... „Jak, že se jmenuje ten hotel?" Laura se na mě upřeně dívala.

„A víš, kde to je?"

„Popravdě? Někde blízko centra. Spoléhám na taxík," pokrčila jsem rameny. Mávaly jsme jako blázni na taxikáře, ale přehlíželi nás a odjížděli pryč. Už jsme si myslely, že se na hotel budeme muset dostat jinak, nám poslední taxík zastavil. Nacpaly jsme se dozadu a zamumlaly najednou jméno hotelu. „We're here," otočil se na nás taxikář. Zaplatily jsme a vystoupily před hotelem. „To bude na recepci zajímavé," povytáhla jsem obočí.

Rozhlédla jsem se kolem sebe. Jedna postel hned vedle zdi, druhá kolmo na ni a třetí rovnoběžně s první. Za dveřmi byla vestavěná skříň a okno přímo naproti. Celý ten pokoj nemohl být menší, než můj doma, ale tady jsme byli přece jenom tři, kdežto doma jen dvě. V druhé místnosti se nacházela malá kuchyň s pár základními věcmi, jako sporák, trouba a rychlovarná konvice. „Tak kam vyrazíme? Nebudeme tady do večera jenom sedět, ne?" zeptala jsem se, když jsem přitáhla svůj kufr k posteli. „Vidím to na hledání kavárny," Laura zvedla hlavu od vybalování věcí. „Dovybalíš si to, nebo můžeme vyrazit hned?"

Ne ne, jdem, ať z toho něco máme," přehodila si přes sebe džínovou bundu a společně jsme vyšly do výjimečně slunečného odpoledne.

„Musí to být tady," Laura ukazovala na malou tečku na mapě.

„Jsi si tím jistá?"

„Naprosto... vidíte někde nápis? Nebo takovou bílou hlavu v zeleném poli?"

„Myslím, že všechny tři známe logo Starbucks," přerušila jsem jí se smíchem. Ona se tvářila naoko uraženě, ale netrvalo to dlouho a i jí přemohl smích.

„Tam!" začaly jsme poskakovat jako šílené. Lidé se po nás otáčeli, asi takové šílence už dlouho neviděli. Vpluly jsme dovnitř. Nebylo tam moc místa, až skoro vzadu jsme našly volná místa. „Já tady počkám, běžte samy," pobídla jsem je. Souhlasně přikývly a šly to objednat. Poprvé za dobu, co jsme přiletěly, jsem vytáhla mobil. Napsala jsem domů krátkou textovku, že jsem v pořádku, sedím v kavárně, a že se moc těším na koncert. Mezitím se holky vrátily s kelímky. S díky jsem si vzala jeden od Laury a mobil zastrčila zpět do kapsy. „Taky se nemůžete dočkat zítřka?" za dlouhou dobu se ozvala Karolína. „No, není to zrovna něco, co bych poslouchala pořád," uchechtla se Laura „ale těším se taky hodně." Upila jsem ze svého kelímku. Netušila jsem, co to je. Podívám se, jak půjdeme, řekla jsem si.

3. OSOBA

Po dobré půl hodině sezení se zvedly. Sam sledovala cedule s nabídkou, ale nikde nenašla, co hledala. Naposledy se otočila a našla hledaný nápoj. V tu samou chvíli do dveří vrazil nějaký kluk v čepici a se slunečními brýlemi na očích. Neznámý stihl Sam chytit a tím ji zabránil v pádu. Čekala tvrdý náraz. Ten se ale nekonal.

Sam

Něčí paže mě chytly. Zvedla jsem hlavu a spatřila povědomý obličej. Ostře řezané rysy, trochu hnědých vlasů mu vykukovalo zpod čepice. Nedokázala jsem si ho přiřadit, možná kdyby neměl ty brýle... Něco zanadával mým směrem, když ode mě odcházel, a ,nenápadně' do mě žduchl. Pochybovala jsem, že by to mohla být vůbec angličtina, ale ten hlas jsem odněkud znala.

„Jsi v pořádku? A co říkal?" Ani jsem jim neodpověděla, v hlavě mi to šrotovalo. Ten hlas odněkud znám, tím jsem si byla jistá. A co vlastně říkal? Přehrávala jsem si jeho slova, ale ne a ne přijít na to, co vyslovil. Prudce jsem se zastavila. Ten hajzl. Co si o sobě myslí? Otočila jsem se zpátky, a kdyby mě holky nezastavily, asi bych se s ním začala hádat česky. „Hej, co se děje?" křikla na mě Laura. Pokusila jsem se uklidnit. Možná jsem jen neslyšela správně, není potřeba vyšilovat. „Půjdeme? Zítra musíme vstát brzo," usmála jsem se nevinně. „A co budete chtít zítra na jídlo? Pochybuju, že bychom v kuchyni mohly něco najít."

„To byl debil," zašeptala jsem si pro sebe. „Cos říkala?" zeptala se mě Laura, ležící na protější posteli. „Jen o tom klukovi. Něco jako druhý Noah," usmála jsem se do tmy.

„Kolik je vůbec hodin?"

„Něco po třetí."

„Už? No nic, dobrou," popřála jsem Lauře.

Ahojte :D Táák, s kým se srazila ve dveřích? Konečně očekávané setkání, aspoň mnou :D Napište mi dolů do komentáře, ať si mám co přečíst :D Kapitolu přidávám už dneska, protože jsem zjistila, že za chvíli už jsou vlastně Vánoce :O Snad mi odpustíte velké skoky v kapitole, nechtěla jsem to rozepisovat (nikdy neletěla, netuším, jak to na letišti probíhá, ještě bych tam napsala nějakou blbost :)) Navíc se tento týden stalo hodně věcí a mnohdy i nepříjemných, v té části se to hodně odrazilo, hlavně délkou (spíš krátkostí, netuším, jestli je to vůbec slovo) promiňte :)

Mějte se

xxMagicAnik