Little Things √ (FF One Direction, Louis Tomlinson Cz)

12/ My feelings

Ahojte :D Moc moc moc děkuju, přesáhli jsme společně 100 votes :O Když jsem to zjistila, pištěla jsem a tančila po pokoji, jako Hammy z pohádky Za plotem :D Dneska jenom krátký díl, slibuji, že zkusím přidat další díl co nejdříve, je toho strašně moc. Tato část je z Louisova pohledu, abyste věděli, co se mu asi zhruba honí hlavou

Mám na vás dvě otázky

1. Co byste dali svému kamarádovi k narozeninám? Jsem totálně bez nápadů

2. Chtěli byste character ask?

Když mi odpovíte na otázku číslo jedna, zachráníte mi život :D

Mám vás ráda

xxMagicAnik

Louis' POV

Díval jsem se, jak spokojeně oddychuje. Vydržel bych ji nerušeně pozorovat donekonečna. Ty magore, vždyť máš milující přítelkyni, okřikl jsem se v duchu. Pravda, teď se všechno začalo tak trochu podělávat, nicméně pořád to byla moje přítelkyně, neměl bych o Sam přemýšlet jako,...někom, koho znám několik let a chci s ním být něco víc. Hm, ale přesně to se dělo.

Rychle jsem zahnal tyto myšlenky tam, odkud přišly. Raději jsem v kapse nahmatal fixu. Nemůžu tady zůstat spát, odejít bez rozloučení, nebo v mém případě papírku se vzkazem by ale bylo přinejmenším neslušné. Co ale napsat?

Ahoj Sam...ne to je moc divné. Ehm, je to těžší, než jsem čekal, ale za chvíli jsem se zcela ponořil do psaní.

Poslední pohled do zrcadla. Nepoznal bych se v zrcadle ani já, natož aby někdo poznal mě. Nadechl jsem se a vzal za kliku. Nikde nikdo, mohl jsem v tichosti dojít přes vrátnici až k autu. Už byla tma, skoro jsem neviděl na krok a ještě k tomu se spustila chumelenice. Nerad řídím ve tmě, a už vůbec ne v takové kombinaci, jako je tma a náledí. Pomalu, abych trochu oddálil to, co mě čeká, jsem zasunul klíče do zámku. Tomlinsone, nejsi baba, takže pohni a sedni za ten volant. Zlehka jsem nastartoval, jako bych se bál, že mi motor vyskočí zpod kapoty.

„Kde ses učil řídit, debile?" Ano, u řízení jsem používal svůj slovník velmi peprných slov. Tohle bylo na mě ještě hodně slabé slovo. Většinou je to opravdu něco horšího. Konečně jsem zaparkoval před domem. Už už jsem otevíral dveře, někdo však byl rychlejší. „Ahoj Nialle," usmál jsem se, měl jsem abnormálně dobrou náladu. Ještě lepší než obvykle. „Co tak šťastně? S El už jste si to vyříkali?" Úsměv mi zamrzl na rtech. Nuceně jsem se usmál. „No, skoro, všechno je v rámci možností v pořádku." Lež jako věž. Byl jsem se Sam, ale to jsem mu říct nemohl. Nebo mohl? Kdyby se to dozvěděl Harry, co by se stalo? Nepřizabil by mě, kdybych si něco začal s jeho setrou? A zase o tom přemýšlím! Je tady Eleanor, nejsem žádný děvkař, od toho je tady Zayn.

„Kluci, fakt, už jdu spát," snažil jsem se vymluvit ze sledování hororu. Seděli všichni čtyři na jednom velkém gauči, mezi sebou misky s popcornem. Takhle vypadal každý večer, když jsme zrovna nebyli na turné, nebo nějaké jiné akci. Prostě úplní závisláci. „Noták, Loui, nemůžeš tady chybět. Prázdnému místu na pohovce bys chyběl," zubil se na mě Harry. Přisedl jsem si na svůj čtvereček na gauči a podíval se na televizi. Harry zase pustil nějaký krvák. Úplně se v tom vyžíval. „Harry, nebudu se dívat na takovou hnusárnu," zvedl jsem se a šel ke schodům. Nenechal jsem se zviklat Harrym, ani nikým jiným, abych se vrátil. Mám rád horory, které jsou spíše na psychiku, ne když jsou tam litry krve. To mě opravdu nebere. Zastavil jsem se před mým pokojem. Nijak zvlášť jsem nechtěl vstoupit, protože tam byly zavěšeny ze stropu a i na zdech moje a Eliny fotky. Z dovolené tam, nebo zase tamhle. No nakonec jsem se odhodlal. Praštil jsem sebou do postele, nechtěl jsem dnes už nikoho vidět.

„Ťuky ťuk." Vetřel se Harry do mého pokoje. „Co chceš, Harolde?" zeptal jsem se ho rozespale. „No, s tou El, jak je to? Ber to jako pokec dvou nejlepších kamarádů."

„Hm, blbě. Dneska jsem za ní vůbec nebyl, trávil jsem čas s někým, ehm, jiným," snažil jsem se nezakoktat. „To je super!" vykřikl mi přímo do ucha. „Harry, neřvi tak prosím." Mávl nad mým přáním rukou. „A kdo je ta šťastná? Nebo šťastný?" „Harry, někdy ti to třeba řeknu ano?" Nechtěl jsem se hádat, netuším, jak by reagoval. „Dobře Loui, ale slib mi jedno. První uzavři jednu kapitolu svého života, potom teprve začínej další."

Děkuji, že sis našla čas na komentář :)