Little Things √ (FF One Direction, Louis Tomlinson Cz)

9/ 1st September

„Proč jsi mě nevzbudila dřív?" utrhla jsem se na mámu. Za pár hodin jsem měla být úplně někde jinde. Jen tak pro pořádek, je něco po půlnoci a já se chystám na let. Proč neletět na poslední chvíli?

---------------------------------------

Šest hodin. Super, mám necelé dvě hodiny na to, abych našla internát a dorazila do školy. „Vůbec se mi nikam nechce. Myslíš, že budeme mít společné pokoje?" zeptala se mě Laura, sedící vedle mě. „Nejspíš ne, přiřadí nás do volných pokojů, je pololetí," uvažovala jsem nahlas.

„Pokoje číslo sto čtyřicet sedm a dvě stě sedmnáct," podala nám postarší paní po zaregistrování klíče. „Tak hodně štěstí. Sejdeme se potom tady, ne?" ujistila jsem se. Když jsem se dočkala kladné odpovědi, otočila jsem se k výtahu. „Dvě stě patnáct, šestnáct, sedmnáct," vydechla jsem. Zastrčila jsem klíč do zámku a otevřela dveře. V pokoji byl strašný nepořádek, všude se válely kousky oblečení a ústřižky papírů. „Ahoj, jsem Sam," pohlédla jsem na holku, ležící na jedné ze dvou postelí. Ani se neobtěžovala vstát, jenom zamručela cosi, co se vzdáleně podobalo pozdravu a dál si hleděla svého. „Taky jsi ve třeťáku?" Znechuceně se na mě podívala. „Aby bylo jasno, nemám zájem se s tebou jakkoli bavit. Nikdo se tady z tebe neposadí na zadek, takže radši sklapni, než se ztrapníš." S těmito slovy se zvedla a odkráčela pryč. Na dveře jsem ukázala prostředníček. Takhle to dopadá, když se snažím být milá. Jen aby se neřeklo, jsem vybalila pár věcí a povlekla si postel. Hurá za dalšími podobně příjemnými lidmi, hořce jsem se pousmála.

„Jaká je tvoje spolubydlící? Ta moje je mega v poho, odpoledne mi ukáže celý areál, chceš jít taky?" Neurčitě jsem zakroutila hlavou. Pořád se mi v hlavě přehrávalo setkání s tou holkou. Proč byla tak hnusná? Vždyť mě ani nezná, co jsem jí udělala tak hrozného, že se se mnou odmítá bavit? „Co se stalo?" vytrhla mě z přemýšlení Laura. „Nic moc, jenom ta holka, se kterou jsem na pokoji, mě nesnáší." Vylíčila jsem jí střet se spolubydlící. „To je mi líto," omluvně se na mě podívala, „ale nemusíš tam být pořád, chodíš tam hlavně spát, takže kde budeš přes den, je jedno," mrkla na mě. V hlavě se mi míhaly hororové scénáře, jako třeba, že mi něco provede, ostříhá, pomaluje lihovkou, obarví vlasy nebo další věci, to jsem ale neřekla nahlas. Ještě by mě měla za blázna. Společně jsme vkročily do třídy. Všichni se po nás otočili. Chtěla jsem se propadnout do země, prostě zmizet.

Naštěstí hned za námi do místnosti vstoupila učitelka. „Vy budete určitě Samantha a Laura," zašvitořila. „Posaďte se, vedle Paula a Maddie je místo." Laura se vrhla dozadu za Maddie, takže jsem skončila ve třetí lavici. „Ty jsi Sam nebo Laura?" zeptal se mě Paul s pohledem upřeným do mých očí. „Ehm, S-sam," odpověděla jsem mu roztřeseným hlasem. Povzbudivě se na mě usmál. „Jsem ráda, že jsme se všichni po prázdninách setkali, ale teď to začne všechno nanovo. Budu ráda, když prvních pár týdnů budete děvčatům pomáhat, než se rozkoukají a bude jim všechno jasné." Třídou se ozvalo nesouhlasné mručení. „No tak," rozhořčeně mlaskla, „vám se taky pomáhalo, tak se chovejte kamarádsky," zpražila třídu pohledem. Tak teď nás budou opravdu zbožňovat.

„Proč jste nastoupily právě sem?" vyzvídal Paul, když jsme vycházeli ze dveří. „Uhm, protože? Nemám k tomu žádný speciální důvod," přemohla jsem se a usmála se na něj. „Nejste z anglicky mluvící země, že ne?" měl pořád spoustu otázek. „Ne, jsme z Česka," prudce jsem vydechla nosem. Musela jsem nějak zmizet. Moc otázek, moc mluvení, doslova ze mě vysával poslední zbytky energie, které ve mně ještě zůstaly. „Paule, moc ráda bych si s tebou povídala, ale musím si ještě vybalit a tak..." Trochu posmutněl, ale za chvíli se zase usmíval. „Co kdybych tě počkal dole na intru a ukázal ti to tady?" udělal na mě psí oči. Pevně jsem semkla víčka, přemýšlela jsem, co jsem komu naslibovala. „Dobře, sice netuším, jak dlouho to bude trvat, než si vybalím, ale jestli počkáš třeba o půl jedné dole?" Dusil v sobě nadšení. Kdyby se nestyděl, snad by i skákal. Takto se otočil na patě a zašel za roh.