Little Things √ (FF One Direction, Louis Tomlinson Cz)

19/ Gossips

Ahojte :D podařilo se mi napsat 1100 slov, snad nebude vadit :) Budu ráda, když navštívíte knihovnu, v níž můžete nalézt InfoBlog, Exchange Visit nebo nově taky překlad povídky Opposites Attract! :D

Teď už vás nebudu zdržovat ;)

„Ale ale, koho to tady máme? Není to náhodou sestra samotného Harryho Stylese, toho květáka z One Direction?"

+++++++++

Prudce jsem se otočila a spatřila partu několika holek, v níž jsem poznala jen Lucy. „Neumí mluvit, omluv ji. Ale možná by nám mohla říct aspoň o Paulovi, když jsou takoví kamarádi. Co? Řekneš nám aspoň něco?" pokřikovaly na mě, když jsem kolem nich procházela. Neodpovídala jsem jim; s určitými lidmi je lepší se nebavit.

Šla jsem dlouhou chodbou, po jejíchž stranách se nacházely skříňky a cítila jsem na sobě pohledy lidí stojících podél stěn. Hluk částečně utichl, avšak jen na dobu, než jsem je nechala za zády, a tím jim neviděla očí. Zkoumala jsem prachové chomáče v rozích, kde se pravděpodobně uklízečkám uklízet nechtělo, než abych zkoumala tváře, stažené od přemýšlení, co všechno by mohli vytáhnout a tím, nejenom mě, uškodit.

Zapadla jsem do místnosti, v níž jsem po chvíli poznala čítárnu pro studenty. Vytáhla jsem si pár učebnic a sešitů; odpadly nám tři ranní předměty a já jsem neměla kam jít, ještě bych se sama ztratila. Nahmatala jsem jeden salát, jenž vzdáleně připomínal sešit, a otočila na štítek, abych se podívala, kterou hrůzu jsem namátkou vytáhla. Otevřela jsem přibližně v půlce, kde na mě čekalo několik rovnic. Hm, lehké, ale rozhodně ne, když tomu ani trochu nerozumíte.

Seděla jsem nad tím pěkných pár desítek minut, přesto jsem stěží vypočítala jednu a ještě k tomu špatně. Pochopila jsem, že takhle to asi nepůjde, takže jsem matiku odložila do dostatečné vzdálenosti a sáhla po dalším předmětu. Nasadila jsem si sluchátka – na čítárnu tady byl až moc velký hluk.

Z učení mě vyrušilo vypnutí hudby. Zvedla jsem hlavu, rozhlédla se a pár lidí sklopilo hlavu zase zpátky k učení. U stolů byly hloučky, jež si celkem hlasitě šeptali; i přes sluchátka jsem dokázala rozeznat některá slova. „Styles." „Určitě nějaká sázka." „Abigail a záchody." Vzpomněla jsem si na přerušenou hudbu a odemkla mobil. Chtěla jsem ji znovu pustit, ale moji pozornost si získala příchozí zpráva. Za půl hodiny před vchodem, budeme čekat. Podívala jsem se na odesílatele, přestože mi to bylo úplně jasné. Jenom jeden člověk, jehož znám, píše takto ve stručnosti.

Mobil jsem zase odložila daleko ode mě, aby mě nerozptyloval a vrhla se zase zpátky do čtení o nějakých válkách.

Z ucha mi někdo vyndal sluchátko. Vzhlédla jsem a spatřila Harryho, jak stojí nade mnou. Sundala jsem i druhé sluchátko, přičemž jsem uslyšela udivené výkřiky. „Co tady děláš?" zeptala jsem se ho. „Přijeli jsme o hodně dřív, takže tak. Pojď, vůbec bych tady neměl být," zasmál se.

Sbalila jsem věci roztahané po celém stole, u něhož jsem celou dobu seděla sama, a následovala Harryho pryč z místnosti. Jak jinak, na chodbě už se shromáždili všichni, již neměli zrovna výuku a zaujali svá místa, aby měli nejlepší výhled. „Jak ses sem dostal?" řekla jsem polohlasně, když jsme procházeli kolem zástupu studentů, dívajících se na nás jako na nějakou atrakci v ZOO.

„To víš, mrknul jsem na vrátnou a ona měla dost co dělat, aby mi odpověděla souvislou větou." Bouchla jsem ho do ramene. „Tos neudělal, nelži," protočila jsem se smíchem očima. Bylo super si s někým, zvlášť s tím, kdo mě zná dobře, popovídat po dlouhém mlčení. „Nevěříš? Tak sleduj." Vydal se k vrátnici, a už jenom z jeho chůze k pultu byla vrátná úplně odvařená.

„Děkuju, že jste mě pustila," řekl hluboko posazeným hlasem a podíval se na ni zpod řas. Vrátná se tam skoro válela na zemi z toho, že na ni Harry jenom mluví; nevím, jak by se chovala, kdyby se jí byť jen dotkl. Popruh batohu jsem si posunula více na rameno a došla ho. „Pojď, už ji netrap," pošeptala jsem mu dusíc se smíchem.

Naposledy jí něco pověděl, a konečně jsme mohli pokračovat v cestě. „Dobře, dobře, už ti věřím. Ale myslím, že bys jí neměl tak mučit, vždyť tam skoro roztála, mluvím skoro doslovně," zasmála jsem se. „Ty seš perverzní," protočil Harry očima. „Tak, jako můj bratr," mrkla jsem na něho.

Dostali jsme se k autu, kde na nás mávali kluci, samozřejmě kromě Zayna. Pozdravila jsem se s všema. „Proč jste vlastně tady, když já mám být ještě ve škole?" položila jsem celkem důležitou otázku. „Máme koncert a napadlo nás,...prostě jsme si mysleli, že bys chtěla jít taky," zazubil se Niall. „Aha, tak to jo, to jsem ráda, že jste mě vzali taky."

Přijeli jsme zase před arénu a všechno se událo jako minule rychle. Nacvičené vyskočení z auta a okamžitý přesun dovnitř, vše bylo v naprosté rychlosti vykonáno, aby se neztratila jediná minuta. Já zase jako obvykle svým vchodem, prostě všechno se dělo stejně, žádné změny.

Kluky jsem potom viděla na chvíli v zákulisí, než šli na pódiu, potom jsem zůstala na pospas bodyguardům a všemožných lidí sama.

Odvedli mě do zóny pro ochranku, abych na ně pořádně viděla; zajímalo by mě, čí to byl nápad. Začali zpívat, a samozřejmě by to nebyli oni, kdyby nedělali blbosti.

Prvních pár minut byli slušní, skoro až zakřiknutě seděli na svých rozvrhnutých místech, ale čím déle tam byli, tím více to s nimi začalo šít. Nakonec to stejně skončilo u toho, že se pokoušeli skočit do ohraničeného prostoru pro ochranku, takže bodyguardi měli co dělat, aby je stíhali vracet zpátky, a taky, aby jim holky v první řadě něco neudělali. Sice by to asi určitě nebylo úmyslně, ale stát se může cokoliv. I když, nedokážu si představit, že by jim mohla něco udělat třináctiletá holka, jež by se tam nějakou náhodou procpala z nějaké vzdálenější řady, protože do první by se nedostala.

Ke konci se trochu uklidnili, proto když jsme se dostali po koncertu všichni do zákulisí, se s nimi dalo normálně bavit a neposkakovali na místě. „Jak jste si to užili?" zeptala jsem se, jen co se za námi zaklaply dveře. „Jo, šlo to, myslím, že to bylo super," odpověděl za všechny Liam.

„Mohl by mi někdo prosím vysvětlit toto?" zamávala jsem sešitem do matematiky. „Ehm, já, musím jít na golf," Niall se překotně zvedl a urychleně opustil místnost. Podívala jsem se na Liama, který začal couvat. „Nemyslím si, že bych ti to vysvětlil, a navíc, mám dneska, ehm, mám spolek na zakázání lžiček, jo, to dneska mám," řekl a následoval Nialla. Zayn pro jistotu zmizel už předtím. „Louisi?" obrátila jsem se na něj, načež on začal těžce přemýšlet, jak by se vymluvil. „Kamarád slaví narozeniny, musím tam být," sebral se a utekl. „Harry?"

„Mám jógu," už už se hrnul ke dveřím, ale zastavila jsem ho. „Nechodíš na jógu, nenávidíš ji," nadzvedla jsem jedno obočí. „Ehm, tak je výstava koček, tam nemůžu chybět," prosmýkl se kolem mě a zmizel.

Super, kam mám jít já? Položila jsem sama sobě otázku, díky níž jsem se rozesmála jako šílenec. Tak, matiku asi dneska nepochopím.

Moc děkuju za každou hvězdičku, za komentáře, přestože jich není tolik a za každé přidání do seznamu čtení! Vím o každém z vás, nebojte, a strašně si vás vážím! <3

xxMagicAnik