Little Things √ (FF One Direction, Louis Tomlinson Cz)

21/ Roguery

Snad ti to trochu zvedne náladu :)

Děkuju za komentáře u minulé části :)

Nechápu to, proč holky zajímají kluci, které nikdy nepotkají?

-V písničkách říkají to, co chtějí slyšet a na dálku je nezraní.

*/*/*/*/*/*/*/*/*/*/

Spadla jí brada až na zem. „Jo, t-tak jo," trochu se zakoktala, zřejmě nečekala, že bych jí to nabídla.

„Pojďme, ale neslibuju nic extra, toto je opravdu pidi vesnice převlečená za město," odemykajíc dveře jsem se na ně otočila.

„Kam chcete jít? Fakticky tady nic nen-."

„Ale ticho, támhle je něco," přerušil mě Louis, s jednou rukou mi zakrývajíc pusu a druhou ukazoval kamsi do dálky na cukrárnu.

„Opravdu chce do cukrárny?" nevěřícně jsem se na ně podívala, přičemž oni odpovídali horlivým kýváním hlavy.

Už se zmrzlinou jsme si sedli do parku, kde nebyla ani noha, protože bylo brzké odpoledne. Na lavičku se vlezli čtyři, ještě štěstí, že hned vedle byla tráva, jež postačila zbylým na sezení. „Co tady máte v plánu?" ozvala se po dlouhé době Magda.

„To popravdě nikdo neví, ještě se něco pokusíme vymyslet, než bude úplně pozdě." Tato odpověď ji očividně moc neuspokojila, ale více už se neptala, radši nastavila svou tvář vstříc, stále ještě slabým, slunečním paprskům.

Celkem mě překvapilo, jak vše vzala jako fakt, neptala se na podrobnosti. Čekala jsem spoustu otázek, divné pohledy, otevřená ústa v neuvěření a jiné jí podobné věci. Niall se držel, její přítomnost okolo sebe snášel dobře, a že její pozornosti nebylo málo.

Zapřela jsem se rukama za zády, čímž jsem se částečně protáhla. Ruce jsem nechala tam, kde byly, nepřitáhla jsem si je k tělu, takže jsem pod dlaní cítila šimrající trsy narychlo upravené trávy a místy holá místa, kde byla tak prošlapaná, že tam už nevyrostla.

Ucítila jsem na hřbetu ruky letmý dotyk. Leknutím jsem ucukla, myslela jsem si, že mi po ruce přeběhl nějaký hmyz, ale jeden pohled na Louise a jeho mrknutí mě uklidnilo, byl to jenom Louis.

Ten dotyk byl natolik lehký, že jsem cítila příjemné mravenčení v místě, kde se na okamžik setkaly naše pokožky, ještě hodnou chvíli. Měla jsem sto chutí se přesvědčit, jestli to ještě stále netrvá. Ten pocit byl natolik silný, že jsem se druhou rukou dotkla místa dotyku, abych se ujistila o pravosti nebo snad skutečnosti.

Čím více se brzké odpoledne přehupovalo do pozdějších hodin, park se začal plnit malými i většími dětmi, přestože se s přibývajícími hodinami ochlazovalo.

Louis toužebně sledoval starý oprýskaný dětský kolotoč, na němž nebyl nikdo, možná kvůli hluku, jež vydával, když se na něm někdo točil. „Lou, snad nechceš, aby tě někdo zatočil na kolotoči." Harry si směru Louisova pohledu všiml taky. „Neříkej mi, že bych byl jediný, kdo by chtěl," rozhlédl se okolo sebe a jeho zrak se zastavil na Liamovi, jeho největšímu parťákovi, pokud šlo o vylomeniny nebo klukoviny.

„Myslíš, že bych tě tam nechal samotného?" Naoko dotčeně se na něj podíval a hraně popotáhl. Jakmile Louis poklepal na místo vedle něho, Liam si okamžitě přisedl. Párkrát se roztočili, ale když je sledovalo víc a víc lidí jako výlet nějaké pomocné školy, přestali sami od sebe.

„Nechcete už domů?" Dávali se na odchod, možná kvůli stále zvětšujícímu publiku, již pomalu rozpoznávalo tváře.

„Klidně." Zanechali jsme prolézačky za zády a vydali se zase zpátky.

Auto stálo na příjezdové cestě, rodiče už se vrátili z práce a to ani nemuselo být pozdě v noci. Naznačila jsem všem za mnou, aby byli chvíli ticho, protože jsem si nemohla odpustit menší překvapení. Kývla jsem na Magdu, sama jsem zakřičet, že jsem doma nemohla.

„Jsem doma!" rozlehlo se prvním patrem. Musím říct, že má hodně silný hlas, nedivila bych se, kdyby to slyšeli i sousedé na druhém konci ulice. „Kdes byla? A jak to, žes nám nic neřekla?" hlas se přibližoval, až zpoza rohu vykoukla mámina hlava.

Při pohledu, již se jí naskytl, měla podobnou reakci jako Magda. „Co tady děláte?" vypadlo z ní po chvíli.

Vydechla jsem prudce nosem, ani nevím, proč. „Prostě jsme tady, podívat se na vás."

Pozdravili jsme se i s tátou, s nímž si do oka padl Niall a spolu si začali vykládat o golfu, tátově srdcovce. Magda tam s nimi zůstala, zase si užívala Niallovu přítomnost.

Šla jsem ke schodišti, abych se skočila do pokoje převléct, ale zastavil mě Louis. „Kam jdeš?" Zachytil mou ruku, jíž jsem se držela zábradlí. „Jenom do pokoje."

„Půjdu s tebou," stoupl na první schod.

„To teda ne, slyšel jsi? Do pokoje, k tomu tě nepotřebuju."

Jako by mě neposlouchal, stejně si vyšel schody, a mě nechal s otevřenou pusou pod schodištěm.

Doběhla jsem ho, i když, on trefil do mého pokoje sdíleného s Magdou naprosto neomylně. Taky aby ne, když se na něj z plakátu šklebilo všech pět kluků.

Uvnitř to nebylo o nic lepší, dalo by se říct, že jsme tam měly plakáty místo tapet. Tedy, jen v určitém místě, zbytek vyplňovaly fotky světových měst.

Pobaveně sledoval ten onen kout, a se zvednutým obočím se podíval na mě, snad abych mu to trochu vysvětlila. Jen jsem pokrčila rameny, co bych mu k tomu říkala?

Otevřela jsem skříň s, mnou špatně pokládaným, oblečení a on si sedl na moji postel. Prudce jsem se na něj otočila, tentokrát jsem to byla já s nadzvednutým obočím. „Co jsem provedl?"

„Sedíš – ve – špinavých – kalhotech – na – mojí – posteli," s každým slovem jsem mu lehce zapíchla prst do břicha.

„Dobře, dobře, už si sedám na židli." Dostalo se mu mého spokojeného úsměvu.

Konečně jsem si vytáhla oblečení a sundala si tričko. Nedělalo mi problém se před někým převlékat, asi jsem opravdu divná. „Takovej striptýz jo?" vyprskl smíchy.

„Pšt, to určitě," přetáhla jsem si tričko přes hlavu a vyplázla na něj jazyk. „Abys věděl, tobě nikdy," sladce jsem se na něj usmála. Jeho to pobavilo ještě víc.

„Tak pojď, nebo nás sežerou, jestli přijdeme pozdě."

Tak jo, konečně další díl. Ani nevíte, jak se těším na prázdniny, kdy se pokusím přidávat aspoň několikrát do týdne. Mám pocit, že ubývá čtenářů, ale s příběhem ani se psaním nekončím, dalo by se říct, že toto dokončím, i kdyby to nikdo nečetl :D

Každopádně mám nachystaných pár (hodně :D) nových příběhů, takže jak říkám, jakmile bude konečně čas, pustím se do toho všeho pořádně :D

Love you all

xxMagicAnik