Little Things √ (FF One Direction, Louis Tomlinson Cz)

8/ Don't be angry with me

„Podívej," ovanul mě vzduch, který byl cítit po cigaretách. Někdo se ke mně přiblížil zezadu a prstem ukazoval do dálky...

+++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++

„Vidíš, jak zapadá Slunce?"

„Liame, ty kouříš?" nadzvedla jsem obočí.

„Neodbíhej od otázky," zašklebil se. Protočila jsem očima:„ Ne, já jsem slepá. Kde?" dělala jsem totálně blbou. „Kdy vlastně odjíždíte?" změnil téma. „Zítra brzo ráno, tak trochu doufám, že se mi podaří Harryho přemluvit, aby jel taky," povzdechla jsem si. „Víš, jak je těžké ho přesvědčit?" zakroutila jsem hlavou. Liam se na mě díval trošku zmateně. „Jé, promiň," usmála jsem na něho. Ještě víc povytáhl obočí. „Tak tím jsem to nevylepšila," konečně jsem se trefila do angličtiny. Liam se chápavě usmál, asi jako na dítě, co žvatlá blbosti. Zamračila jsem se na něho, ale to už mě začali zase bombardovat otázkami. „Kdy budete odjíždět? Snad tady budete ještě trochu dýl," stoupl si vedle mě Harry. Teď nebo nikdy. „Zítra. Nechtěl bys jet taky? Máma se na tebe těší, mohl bys jí překvapit-"

„Nemyslím si, že je to dobrý nápad," přerušil mě. Ostatní nás napjatě sledovali a vyčkávali, co se bude dít. To jsem popravdě netušila ani já. „Ale-,"

„Prostě ne. Kdy odlítáte?"

„O půl sedmé ráno. A nebuď naštvaný, byl to jen návrh," odsekla jsem mu a pohled stočila, z mně neznámého důvodu, k Louimu. Ten viditelně posmutněl. Tak moc jsem chtěla jít za ním, obejmout ho, prostě aby se netvářil přesně takhle. Ale nešla jsem. Stydlivost, možnost odstrčení, vtírání...To byly důvody, proč jsem to neudělala a radši předstírala, že kopání do kamínků je zajímavější. „Budete chtít někam odvézt?" nabízel se, ale zamítla jsem to. Fajn, pohádali se s mámou, ale nebylo to nic vážného. On se potom sbalil, odjel bydlet k tátovi, a když se mu naskytla příležitost v podobě konkurzu, neváhal. Vždycky byl tvrdohlavý a umanutý, neuznal své chyby. Teď mi připadal takový,...mírnější? Opravdu, ještě před nedávnem by vystartoval kvůli každé blbosti, dneska se se mnou ani nezačal pořádně hádat.

Na město za námi se začal snášet soumrak. „Už budeme muset jít, však víš, zítřejší vstávání, a tak...," nechala jsem slova vyznít do prázdna. Nikdo se neměl k něčemu dalšímu, jen jsem se objala s Harrym. Ostatní se po chvíli přidali. Ucítila jsem zápach cigaret, okamžitě jsem se odtáhla. Nenávidím to, opravdu. „Tak se mějte," zamávaly jsme jim, vcházejíc do haly hotelu.

„Jak jsi nám mohla zatajit něco takového?" pustila se do mě Karolína, když jsme byly z doslechu. „Chápeš, že jsem nemohla nic z toho říct?"

„Louis je úplně boží," odbočila a rozplývala se nad Louim. S Laurou jsme na sebe dělaly obličeje a protáčely oči. Už zítra. Zítra opustím toto město. Ještě, že jen na krátkou dobu...

Ahojte. Jsem na sebe naštvaná za tento díl. Je krátký, o ničem... Zkoušela jsem ho přepsat, seděla jsem nad tím celý týden a vyšlo z toho toto. Snad ještě horší, než na začátku. Snad jsem vás neodradila. Každopádně se pokusím 23.12. zveřejnit JEDNODÍLOVKU a DALŠÍ DÍL LITTLE THINGS. Budu se na vás těšit u nějakého, snad lepšího dílu :)

xxMagicAnik