Little Things √ (FF One Direction, Louis Tomlinson Cz)

22/ My crisps!

„To je dost," přivítalo nás osazenstvo u stolu, když jsme se posadili. Okamžitě před námi přistáli talíře s jídlem, ostatní už měli skoro snědeno.

Zřejmě byla vyslyšena má přání, nikdo se mě totiž neptal, jak to, že jsem se sem dostala ještě před prázdninami. Asi by úplně neschvalovali, kdybych jim vyklopila vše o uvolnění a jakým způsobem se nám to podařilo.

„Co tady budete dělat?" položila máma otázku spíše Harrymu než mně. „Pravděpodobně budeme asi tady, ale jestli najdeme stany, mohli bychom trochu zavzpomínat," zasmál se a zvrátil hlavu dozadu.

„Jsou na půdě," máma ukázala vidličkou ke stropu. Harry vyskočil od nedojedeného jídla a šel se ujistit, že tam ty své vytoužené stany najde. Rodiče protočili očima, nemělo cenu mu něco říkat nebo vymlouvat, stejně by si to udělal podle sebe a navíc by byl podrážděný, o což nikdo nestál.

Náhlé ticho u stolu narušoval jen zvuk cinkajících příborů a tlumených kroků o patro výš, to Harry hledal vysouvací žebřík a pochodoval s pohled přilepeným na stropě, určitě zase zapomněl, kde je.

Zavrzání dlouho nemazaných pantů naznačovalo Harryho úspěšnost v jeho misi, najít vchod na půdu. Pár sekund na to se ozval těžký dusot a skřípění dřevěných schodů. To si získalo pozornost všech, takže několik párů očí se upíralo na uříceného Harryho zdolávajícího schody s širokým úsměvem ta tváři.

„Byly tam," celý červený v obličeji usedl na své místo. „A kde ses tak zapotil?" rýpl si do něho Niall, jenž se pouštěl nejen do další porce, ale do blížící se hádky s Harrym, pokud by mu to zkazilo náladu. „To by tě tak zajímalo," našpulil pusu a přimhouřil oči.

Louis pomalu začal rudnout, zřejmě si něco domýšlel, u těch dvou by se to dalo čekat.

„Ta půda není maličká, jako," Harry se naoko zamyslel, načež s pohledem upřeným na svých kumpánech na ně okatě mrkl. Vzápětí si však uvědomil, že tady sedí i rodiče, jež jeho hm úchylnou představivost moc nemusí. „Jako, ehm, no," zakoktal se. „Radši nic," dusil se smíchy, ostatně jako všichni našeho věku.

„Asi vás tady necháme, však vy si vystačíte sami," rodiče nás nechali samotné, ale ještě předtím se otočili. „Magdo, v jedenáct v posteli a vy," ukázala na mě a Harryho. „Na to dohlédnete." S tímto konečně zapluli do svého pokoje v patře.

„Co budeme dělat?" rozhlédl se Niall kolem sebe. „Harry?" promluvila jsem poprvé za celou dobu.

Škádlivě mě polechtal v podpaží, kvůli čemuž jsem ucukla a drcla do Louise. Omluvně jsem k němu vzhlédla, a už - už jsem ze sebe chtěla vychrlit nějaké peprné poznámky na Harryho, ale Louis si mě přitáhl trochu k sobě, takže jsem měla hlavu na jeho hrudníku a seděla jsem na své židli.

S Harrym na sebe ukazovali všemožné věci, jestli se i šklebili, to jsem neviděla. „Harry, kam chceš jít?" zeptala jsem se ho a natáhla si nohy přes něho.

„Přísně tajný," ušklíbl se a neodpustil si polechtání mého chodidla. Škubla jsem sebou tak, že nebýt Louisovy ruky kolem mého pasu, bych spadla pod stůl.

Harry těkal pohledem mezi mnou a Magdou, v očích se mu zračila prosba, abych jí řekla, že je čas na spaní a my z toho ráno neměli problémy.

„Majdo, myslím, že už je pozdě, nechceš už jít spát?"

„Uhm, nechce," zazubila se na mě.

„Fajn, je to na tebe," založila jsem si ruce na prsou, přičemž jsem zavadila o ty Louisovy.

Pokrčila rameny a dál se věnovala svému mobilu za častého zapojování se do konverzace ostatních.