Snapchat [1D ff]

1.7

"Je tu něco vtipného?" Zeptala se neurvale servírka a přitom nám na stůl položila každému jeho kafe. Usmála jsem se na ni jak nejvíc sem mohla a rukama si podložila bradu tak, abych na ní viděla.

"Jistě že ne, jen se se svým přítelem skvěle bavíme. Přeci byste nám ji nechtěla zkazit." Sladce jsem se na ni usmála a ona div nepukla vztekem. 

"Mimochodem Nialle, nechal sis u mě ještě nějaký věci, takže by ses pro ně mohl dneska večer stavit. Končím v osm, takže v devět tě budu čekat." Provokativně na něj mrkla a já v sobě dusila smích, který se dral na povrch.

Podívala jsem se na Nialla, který byl zřejmě v rozpacích a tak jí ani nestihl odpovědět. Usmála jsem se na něj a prstem mu ukázala, ať se nahne trochu blíž. Nejspíš očekával pusu, ale když jsem se nahnula k jeho uchu, celý zdřevěněl.

"Myslím, že tě chce zpátky." Zašeptala jsem a on jakoby strnul v pohybu. Vrátila jsem se na své místo a on po chvilce přemýšlení také. Mezitím, co mezi námi vládlo ticho a každý jsme si upíjely ze svých nápojů, jsem měla šanci přemýšlet o Lily a Harrym. 

Nechtěla jsem mu v nejbližší době přiznat, že Lily je Lilien a že ho celou dobu tahám za nos. Myslím, že Harry je dost dobrý jako kamarád a já opravdu miluju jeho špatné vtipy. 

"Nad čím přemýšlíš?" Vytrhl mě Niall z myšlenek o Harrym a já se tak vrátila zpět do přeplněné kavárny.

"Nad ničím důležitým." usmála jsem se na něj a vzala si do ruky svůj prázdný hrnek, který ještě před chvíli byl až po okraj naplněn výborným kafem. "Ale ty bys měl přemýšlet nad tím, že se k ní vrátíš." Mrkla jsem na něj.

"A co když se k ní nechci vrátit?" Jeho pohled směřoval do téměř plného hrnku.

"Měl by sis konečně rozmyslet co říkáš. Ještě u mě doma sis stěžoval, jak tě nikdo nechce a Harryho jo a teď tu stojí tvoje bejvalka a chce tě zpátky a ty mi tady vykládáš sračky o tom jak se k ní nechceš vrátit. Měl bys vědět, že jestli sis myslel, že budeme spolu doopravdy.." Odmlčela jsem se a vstala od stolu. Vzala jsem svůj prázdný hrnek a mobil a naposledy se otočila na Nialla. "Nebudeme."

"Počkej Lily, ale co ta pusa?" Slyšela jsem ho ještě křičet svoje jméno a přála si tu teď nebýt. Otočila jsem se a došla ke stolu.

"Nialle." Vydechla jsem a zadívala se do jeho očí, které teď byly plné smutku. "Já ti jí dala jen kvůli tomu co jsi předtím řekl a teď," Zhluboka jsem se nadechla. "Teď ti jí dávám jako kamarádka." S posledními slovy jsem se k němu naklonila a dala mu letmou pusu na tvář. 

---

Vyčerpaně jsme se usadila k počítači a snažila se sepsat nějaký smysluplný email, který y vypovídal o mé intaligenci. Občas si však nejsem jistá, jestli nějakou vůbec mám. 

Dobrý den,
nevím sice, jak to ve společnostích, jako je ta vaše, funguje, ale ráda bych na vás měla pár otázek. Nedávno jsem začala psát knihu, kterou také brzy dokončím, a byla bych vděčná, kdybyste se mi ozvali na zpět a mohli se tak dohodnout osobně. 

Děkuji Lilien Sherwood.

Naprosto jsem nevěděla co bych jim měla napsat, nebo jestli rovnou v emailu napsat to, o čem bych si s nimi chtěla promluvit a tak jsem tomu nechala volný průběh a psala tak, jak jsem to cítila. Frustrovaně jsem zaklapla notebook a zvedla se ze svého až moc pohodlného křesla.

Na nohy jsem si vzala svoje oblíbené bačkory s medvídkem a do ruky mobil. Seběhla jsem schody a namířila si to do obýváku. Překvapením pro mě bylo, že byla zapnutá televize a na gauči se objímal můj otec s matkou.