Snapchat [1D ff]

2.7

"Hej Lily," trochu jsem se zamračila. Nechtěla jsem Harrymu vysvětlovat, jak jsem přišla k těm modřinám a už vůbec jsem mu nechtěla říkat o tom papírku. Přivřela jsem oči a snažila se zapomenout na těch posledních pár dnů. "řekni mi kdo ti to udělal."

"Možná nebylo zrovna nejchytřejší se ti vyhýbat," zasmála jsem se a nervózně si prohrábla vlasy. Nechtěla jsem o tom mluvit a ani nebudu. "Ale teď jsem tady jen abych se omluvila a byla s tebou. Chtěla jsem ti to vynahradit. Takže jsem si řekla, že dneska vynechám školu a dojedu za tebou." Znovu jsem se nervózně zasmála a doufala, že si té poslední části moc nebude všímat. 

"Počkej, ty jsi teď za školou? Ne že bych tě tu neviděl rád, ale co na to řeknou rodiče?" Mohlo mi být jasný, že se Harry zeptá zrovna na rodiče, když je můj táta něco jako jeho spolupracovník. Protočila jsem nad tím oči.

"Táta se o mě nezajímá od té doby, co jsem nastoupila do první třídy, takže buď v klidu." Harry se trochu zamračil. Trochu jsem si k němu poposedla, ale Harry mě chytl pod zadkem a posadil si mě na klín. Dala jsem mu malou pusu a pak ho objala. 

"Každej se stará o svoje dítě." Zamumlal a já si zabořila hlavu do jeho krku. Příjemně hřál a i když bylo jaro, připadala jsem si, jako na severním pólu. Na zádech jsem ucítila Harryho ruce, jak mě jemně hladí sem a tam. 

"To není pravda, Harry. Měl bys být rád, za to, jakou rodinu teď máš." Zašeptala jsem a odlepila jsem se od Harryho krku. Vypadala zamyšleně a hned jak viděl můj obličej, znovu se zamračil.Na jeho čele se hned objevilo pár vrásek, které ale po chvilce zmizely, i s jeho zamračeným výrazem. 

"Já sem teď tvoje rodina." Usmál se, a pak si mě přitáhl do polibku. Zajela jsem mu rukou do vlasů a trochu zatahala. Najednou jsem ucítila Harryho ruku, jak mi sjíždí přes záda až dolů na zadek. Trochu jsem se na něj přitlačila a on mi vzdychl do úst. 

Pokračovala bych klidně dál, kdyby nás nevyrušil Niallův uštěpačný smích. "Běžte se cicmat někam jinam jo? Laskavě bych viděl konec toho filmu, když si mě připravila o prostředek." Z donucení jsem slezla z Harryho a zašklebila se na Nialla. 

Podala jsem Harrymu ruku a pomohla mu, aby si stoupl. "Nezáviď Ni." Zašklebil se Harry a propletl si se mnou prsty. Společně jsme došli ke dveřím, přičemž jsem si nemohla nevšimnout toho, jak Niall do Harryho vrazil. 

"Měj se Nialle." Odpovědí mi bylo jen nesmyslné zabručení a zapnutí televize. Hned jak jsme vešli do chodby, Harry si frustrovaně povzdechl. 

"Promiň, tohle dělá od tý doby co si ho nechala." Nad jeho slovy jsem se trochu zamračila. Jen jsem se na něj povzbudivě usmála a oba jsme vyšli směrem k autu. Společně jsme nasedli do jeho černého Range Roveru. 

"Harry, kam to vlastně chceš jet?" Zeptala jsem se ho s vážnou tváří. Odešli jsme v takovém spěchu, že jsme si ani nerozmysleli, kam pojedeme, nebo co budeme vůbec dělat. 

"No, znám tu jednu super kavárnu, můžeme jít tam. A až se vrátíme, třeba tam už Niall nebude." Usmála jsem se a on si se mnou propletl prsty. Stiskl mi ruku a palcem mi začal přejíždět po dlani. 

Zavřela jsem oči a nechala se unášet tím krásným pocitem. Když se ale Harryho ruka oddálila od té mé, se zděšením jsem otevřela oči. Když jsem si ale všimla, že se Harry snaží nastartovat, trochu jsem se uklidnila  a přehodila si přes sebe pásy. 

Z tašky, kterou jsem si sebou vzala, jsem si vytáhla tubičku makeupu a houbičku a nanesla jsem si to na fialovo modré části na tváři. Nezabralo mi to tak dlouho a už jsem měla zakryté části, které se mi u Harry smyly. 

Cestou jsme oba mlčeli a to mě užíralo. Já přímo nesnáším mlčení, a tak jsem musela něco říct. Cokoliv. "Harry," Vyhrkla jsem, aniž bych si promyslela co bych mohla říct dál. 

"Ano?" Snažila jsem se rychle vymyslet něco, co by mohlo rozjet naší konverzaci a já se tak necítila tak trapně. 

"Řekni mi nějakej vtip!" Vypískla jsem první věc, která mě po dlouhé době uvažování napadla. Podívala jsem se na Harryho, který se tvářil velice překvapeně. Jeho překvapený výraz se ale brzo proměnil ve veselý a on se začal hlasitě smát přes celé auto. "Co je na tom vtipnýho?"

"Ty nesnášíš moje vtipy, tak proč teď chceš, abych ti nějakej řekl?" Opravdu mi jeho vtipy nepřišly vtipné, ale něco tu nudu zabít muselo a já si byla jistá, že Harryho vtipy to zcela jistě dokážou. 

"Tak fajn," Odkašle se a začne. "Ťuk, ťuk." 

"kdo tam?"

"Barbie."

"Barbie kdo?"

"Barbie-cue." Hned jak to Harry dořekl, začal se smát ještě víc než před chvílí. Nevěděla jsem jak reagovat, protože mi to nepřipadalo absolutně vtipné. Podívala jsem se na Harryho, který očividně se svým záchvatem smíchu nehodlal přestat a jak jsem ho tak pozorovala, musela jsem se začít smát taky.

"Harry," vypískla jsem mezi záchvaty smíchu. "To ale nebylo vtipný!" Otočila jsem svou hlavu na druhou stranu od Harryho, abych pozastavila ten nakažlivý záchvat smíchu a všimla si, že kousek před námi je ta kavárna o které Harry mluvil. 

"Harry, tady je ta kavárna." Trochu jsem ho bouchla do ramene, aby se vzpamatoval, což očividně zabralo. Harry znovu nasadil svůj velice vážný výraz a zatočil na parkoviště. 

Něž jsem stihla vystoupit, Harry oběhl auto a jako gentleman mi otevřel. Popadla jsem ho za ruku a on mě odvedl dovnitř. Nejspíš sem chodí často, protože mě vedl skoro přes celou kavárnu až někam dozadu. 

Oba dva jsme se posadili do jednoho velkého křesla a Harry si mě přitáhl blíž k sobě. Objednali jsme si nějaké pití a hned jak číšnice odešla, Harry si mě k němu natočil. 

"Řekni, že ten vtip, co jsem ti v autě řekl, byl vtipný." Skousla jsem si ret a zakroutila hlavou na náznak nesouhlasu. Harry se trochu zamračil a posunul svoje ruce na mé boky. Musela jsem si kousat tváře zevnitř, abych se k němu teď nenahnula a nepolíbila ho. 

"Řekni to."

"Ne!" zašeptala jsem a začala se k němu přibližovat. "Takže ty to neřekneš jo?"Zašeptal Harry, přičemž si jemně kousl do rtu. Pak přišlo něco, co jsem opravu nečekala. Harry mě začal lechtat. 

Hned jak js.em si uvědomila, co dělá, začala jsem se mu kroutit na klíně a smát se jako lachtan. Harry se smál taky, ale jedině, protože se mu líbilo, jak mě tady může mučit. 

"Harry dost, nebo se počůrám!" Vykřikla jsem a v tu chvíli jsem byla ráda, že Harry vybral tak osamocené místo. 

"Řekni že moje vtipy jsou ty nejvtipnější, nebo nepřestanu." Neměla jsem v úmyslu říct to, co po mně Harry chce, ale věděla jsme, že když to neudělám, nejspíš se brzo počůrám. 

"Fajn!" Vypískla jsem a snažila se odstrčit Harryho ruce, lechtající mě na břiše. To se mi ale nepovedlo, protože Harry je o dost silnější, než budu kdy já. 

"Fajn co?" Už i Harry se začala smát a mně pomalu docházely síly. 

"Fajn! Harry je ten n-nejelepší vypravěč v-vtipů a jeho vtipy jsou n-nejvtipnější!" Vypískla jsem a Harry mě konečně přestal lechtat. Místo toho se ke mně Harry přiblížil a daroval mi menší polibek.

"Lily?" Oba dva jsme se od sebe odtáhly a podívaly se směrem odkud šel ten až moc známý hlas. 

"Sebastiane." 

---

Děkuji za #9 ve FF! ♥

-N