Snapchat [1D ff]

1.5

Harry: Lily, víš že bych tě nevyměnil, že jo?

Lily: Když si se zuby nehty dostával z pokoje jen aby jsi šel za Lilien, tak to tak nevypadalo :)

Harry: to byl jen takovej menší záchvat něčeho, čemu se říká debilita

Lily: Copak? Odkopla tě? 

Harry: ne

Lily: nekecej. Kdyby tě neodkopla, vůbec by jsi nenapsal.

Harry: nepiš tečky..

Harry:  jasně že bych ti napsal.. promiň

Harry: nemělo to vypadat, jako by pro mě něco znamenala nebo tak. 

Lily: a co to její přání, co jsi jí chtěl pomoc splnit?

Harry: seru na ní

Harry: sama mi řekla že s tím pomoc nechce

Naštvaně jsem se koukala na poslední zprávu, kterou jsem od Harryho dostala a rozhodla se neodpovídat. Nic takového jsem mu neřekla, teď se akorát snaží dostat do postele někoho jinýho. Nejradši bych mu napsala s kým si celou tu dobu psal, ale nejde to. 

Podrážděně jsem vydechla a vyhoupla se z postele. Po tom, o včera Harry odešel jsem se nemohla na psaní soustředit. Ani nemám vymyšleno o čem bych tentokrát chtěla psát. Většina mých "knih" skončila publikovaná na wattpadu s maximalním počtem přečtení tisíc. 

Dneska bylo pondělí, což sice znamenalo školu, ale rozhodně ne u mě. Už od včerejšího večera jsem měla naplánováno, že dnes do školy nepůjdu a místo toho se budu soustředit pouze na psaní. Lehla jsem si do postele a vzala si na klín svůj starý notebook. 

Jakmile jsem ale otevřela prázdnou stránku, moje hlava zela prázdnotou víc než moje kasička. Po patnácti minutách zírání do bílé obrazovky jsem počítač naštvaně zaklapla. Lehla jsem si a zadívala se do stropu.

Neměla jsem nad postelí hvězdy tak, jak to bylo ve všelijakých amerických filmech. Prostě dokonale bílý strop, který mě v každou chvíli dokázal uspat. Ani teď tomu nebylo jinak. Moje hlava přestávala vnímat okolí a oči se mi začaly samovolně zavírat. 

Trhnutím jsem se posadila, když mě vzbudil zvuk oznamující příchozí zprávu od někoho na snapchatu. Aniž bych si do ruky vzala mobil, věděla jsem, že mi tahle zpráva zlepšila den. Ne kvůli jejímu obsahu, ale kvůli tomu, že jsem věděla o čem to bude.

Konečně jsem věděla o čem mám psát. 

Rychlostí světla jsem otevřela svůj počítač a najela na nepopsanou stránku. Moje prsty se rozpohybovaly po klávesnici a v nepopsaném dokumentu se konečně začal tvořit můj  dlouho vysnívaný příběh. 

Napsala jsem si obsah a také osnovu, abych věděla, jak se bude příběh vyvíjet. Dnešek mi nemohlo nic zkazit, tím jsem si byla jistá. Avšak znovu a znovu zvonící mobil ho mohl velice znepříjemnit.

S protočením očí jsem si konečně otevřela snapchat. 

Harry: Hej jsi tu?

Harry: včerejšek byl fakticky na hovno   

Harry: help plz

Harry: no ták

Harry: nedělej, že tu nejsi vole!

Harry: to vole beru zpět

Harry:  hej já jen prostě potřebuju s někým mluvit

Harry: vlastně si spíš psát

Harry: Halo?

Lily: it's me :)  

Lily: ty idiote :)  

Harry:  Hallelujah :3

Harry:  co sem zase udělal?   :\

Harry:  myslím, že bych ti musel napsal Hello a ne Halo, které bylo myšlené jako Haló neboli hej.  

Lily: Nic :D

Lily: vlastně si mě od něčeho důležitého vyrušil :) a nedělej chytrého, nesluší ti to :(

Harry:  promiň, ale hrozně sem se nudil  a chytrost mi sluší :)

Harry: kluci jsou dole a něčemu se hrozně smějí

Harry:  lily neignoruj mě znovu

Harry: asi si zajdu do klubu!

Lily: to tě zítra asi potkám :)

Harry: co kde?!

Lily: na obálce nějakýho časopisu..

Harry: nejsi vtipná 

Harry: nikam nejdu

Lily: to nebyl vtip.

Lily: Miss Tomlinson mi o tom pořád říká :)

---

unknown: Nechceš si někam zajít?  - xx Niall

Lily: teď?

unknown: vyzvednu tě za deset minut

Lily: fajn :)

---

Harry: už jí sem prosím netahej ☺

Lily: jdu ven s kamarádem ahoj

Harry: s kamarádem?

Harry: kdo to je?

Harry: máte spolu něco? 

Harry: Nenechávej mě tu!

*zobrazeno*  

---

24.12. očekávejte novou kapitolu :) Kdo ještě nedal komentář, ať ho dá teď, nebo nic nedostanete pod stromeček :)

Kecám... ale potěšil by :D