Snapchat [1D ff]

1.8

Neznámé číslo: Lilien, asi tě miluju. Nikdy jsem tohle k nikomu necítil a já vím, že se známe sotva týden, ale tvůj vzhled a ta vzpurná povaha je vše,  po čem toužím. Vím, že to zní divně a trochu jako bych tě stalkoval, ale přísahám, že jsem to udělal jen dvakrát!
Buď prosím moje Lilien! -Niall

Lilien: Ehm.. cítím se jako v reality show, kde se mě tímhle snažíte vyprankovat a řeknu jen jedno. Není to vtipný. Snad jsem ti řekla v té kavárně dost Nialle/kdokoliv-kdo-to-píše :)
- KAMARÁDKA Lil

Neměla jsem chuť na nic. Ne že bych byla jedna z těch co byli líní i vstát z postele, ale dneska prostě nebyl můj den. Už takhle mě stihl ten někdo jednou hloupou esemeskou vytočit a vím, že kdybych vstala, stihlo by to udělat ještě pár lidí. 

Rozhodla jsem se pro radikální řešení, jak se dostat z toho špatnýho pocitu. Carol ho prý mívala pořád. Když se rozešla s klukem, když jí umřelo morče, když si Louis našel další holku, když nesehnala lístky na koncert one direction.

Vzala jsem si notebook a do vyhledávače naklepala 'Mean girls' a čekala než se mi film načte. Fáze jedna mohla započnout. Po čtyřiceti minutách jsem už máčela v slzách svůj oblíbený polštářek a snažila se ho co nejmíň zašpinit od řasenky. Nebylo mi do breku z toho, jak se k té holce všichni chovali, ale z toho, jak bylo moc naivní a hloupá. 

Po dokoukání dokoukání obou dílů a celkem drsného kritizování , jsem zaklapla notebook s tím, že je čas na fázi dva. Naštěstí jsem na sobě měla staré tričko a legíny, takže jsem si ani nemusela dělat starosti s převlékáním. 

Došla jsem do koupelny a na umyvadlo položila svůj mobil. Spustila jsem přehrávání depresivních písniček od Lany Del Rey a vlezla si do sprchového koutu. Spustila jsem studenou vodu a svezla se po kachličkách na zem. 
Podle Caroliných instrukcí bych právě teď měla začít brečet a proklínat vše zlé, co se mi v životě stalo. Já tam ale jen seděla s promočeným oblečením, sotva přes proud vody slyšela jaká právě hraje písnička a nadávala na to, jaká mi je teď zima. 

Uzavřela jsem tekoucí vodu a smířila se s tím, že tohle přeci jen fungovat nebude. I přes neúspěch obou dvou fází jsem se rozhodla podstoupit fázi třetí. Vůbec to nemělo co dočinění s tím, že fáze tři obsahovala sníst celou vaničku zmrzliny. 

Ďábelsky jsem se usmála na vaničku zmrzliny, která se teď nacházela položená v mém klíně a do ruky jsem si vzala velkou lžíci. Proč bych měla brát malou lžičku, když velkou lžicí toho naberu o dost víc? Tahle otázka mě pronásledovala snad v každé cukrárně a kavárně, ve které jsem kdy byla. 

Před sebe jsem si položila rozečtenou knížku a mezitím, co moje oči hltaly každý řádek, moje ústa si pochutnávala na skvělé oříškovo čokoládové zmrzlině, přičemž jsem se snažila svoje tělo zahřát v dece.

Víte co by bylo skvělé? Kdyby ta kniha neměla konec a moje zmrzlina dno. S povzdechnutím jsem odložila dočtenou knihu na zem a hned vedle ní prázdnou krabičku od zmrzliny. Moje chuťové pohárky chtěly víc, ale moje břicho mi víc přímo zakazovalo. 

Svalila jsem se na postel a obmotala svoje tělo peřinou, abych pocítila teplo, které mi ta ledová sprcha vzala. Zavřela jsem oči a doufala, že se mi podaří usnout. Možná by spánek mohl nahradit fázi čtvrtou. Zítra to zkusím navrhnout Carol. A nebo, proč čekat do zítřka.

Vystřelila jsem z postele a najednou pocítila až moc energie. Vzala jsem do ruky mobil a ignorovala všechny zprávy ze snapchatu. V kontaktech jsem si našla Carol a ihned ji vytočila. Po několika otravných pípnutích mi to konečně zvedla.