Snapchat [1D ff]

1.4

"Harry?!" Vykřikla jsem přidušeně, když se za dveřmi schovávala kudrnatá hlava. Moje ruka svírala rám dveří a nehodlala ho pustit. Křečovitě jsem se usmála a zkřížila si nohy, mezitím, co jsem si jednu ruku natáhla k vrchní části pantu u dveří.

„Promiň, že jsem se neozval dřív, ale chtěl jsem tě vidět." Pousmál se rukou si prohrábl své, již tak dlouhé, vlasy. Mlčela jsem. Nevěděla jsem, jak bych měla pokračovat nebo jestli bych ho neměla pozvat dál a tohle pro mě byla prostě nejjednodušší možnost.

"Můžu jít dál?". Zeptal se mě s okouzlujícím úsměvem, který mu pohrával na rtech a tím mi úplně vyrazil dech. Nevěděla jsem, co mu na to mám říct. Dlaně se mi potily a já uvažovala, jak odpovědět Kývla jsem hlavou, aniž bych si svou odpověď předem rozmyslela. Celá já.

Odstoupila jsem kousek dál a když vplul dovnitř (XD), potichu jsem za ním zavřela dveře. Když jsem se otočila, abych mu řekla, kde máme obývák, stál přímo u mě. Zatajila jsem dech a snažila se mu nedívat do očí. Nešlo to. 

Jeho smaragdové oči byly jako dva magnety a hned po tom, co jsem se do nich jednou podívala, nemohla jsem odtrhnout oči. Harry se ještě víc přiblížil a tím mě přišpendlil ke dveřím. Jeho obličej se ke mně přibližoval a já nevěděla, co mám dělat.

Jeden

Dva

Tři

Jedním pohybem jsem se skrčila a podlezla pod jeho rukou, kterou měl právě opřenou o zeď za mnou. Postavila jsem se za něj a pevně si skousla ret. Všimla jsem si, jak zatnul pěst a věděla, co teď bude následovat. 

Otočila jsem se, za prvé, abych předešla jeho reakci a za druhé, abych se opět vyhnula očnímu kontaktu. Rychlými kroky jsem si to mířila do kuchyně, kde jsem měla v plánu udělat si kafe. 

Frustrovaně jsem si nalila do konvice vodu a dala to vařit. Neměla jsem ho pouštět dovnitř. Do svého oblíbeného hrníčku jsem si dala dvě lžičky svého oblíbeného kafe a poohlídla se na přicházejícího se mladíka. 

"Dáš si taky?" Houkla jsem na něj a pokynula mu hlavou, aby si sedl k barovému pultu. Hlavu jsem trochu pootočila na stranu a všimla si jeho malého přikývnutí. Ze skříňky jsem vzala další hrnek do kterého jsem dala stejný podíl kafe jako sobě.

Když se voda uvařila, rychle jsem zalila naše kafe a ke svému si přilila ještě mléko, tak jak to dělám pokaždé. Vzala jsem naše kafe a odnesla je na pult. Harry tiše poděkoval a lžičkou si míchal svoje horké kafe.

"Tak poslyš Harry," hluboce jsem vydechla a tím upoutala jeho pozornost. "Nevím co si myslíš, ale já k tobě žádnou citovou náklonnost fakticky nechovám. Takže jestli sis myslel, že mezi námi dvěma, nebo vlastně kýmkoliv z vaší "skvělé" kapely,  může něco být, tak tě zklamu. Nemůže, promiň. Ale můžeme být kamarádi." Usmála jsem se na něj a napila se svého kafe.

Z jeho výrazu jsem nevyčetla naprosto nic a tak jsem svou pozornost zaměřila na kafe, které tu každým okamžikem chladlo. "Takže.." Nevydržela jsme to ticho a jako první jsem promluvila. 

"Takže si políbila Nialla a mě si odmítla a i přes to mi teď říkáš, že nechceš mít nic s nikým z nás?" Šokovaně jsem se na něj podívala a měla co dělat, aby se mi zděšením neotevřela pusa. 

"Počkej, jak to víš?" Mou otázku jsem sice položila tak, aby z toho nebylo poznat, jak moc jsem teď rozhozená, ale i tak všechny ty pocity mísily uvnitř mě.

"Cestou sem jsem potkal Nialla, ale on samozřejmě nevěděl kam jdu, tak mi to prostě řekl. No a já jen nevěřil, že by jsi chtěla jeho a mě ne. Nejsem na to zvyklý, ale upřímně vám to přeju. Ani nevíš, jak vypadal šťastně." Jeho slova mě donutila trochu se nad tou situací zamyslet.

Ani sama nevím, jestli chci s Niallem něco mít. Jediné co jsem teď chtěla bylo dokončit tenhle trapný rozhovor s Harrym a jít konečně psát. Tedy mohla jsem jít začít psát, kdybych samozřejmě věděla o čem.

"Aha." Vypadlo ze mě po dost dlouhé odmlce a já k tomu neměla co dodat. Jeho výraz byl plný překvapení. Asi nečekal, odpověď tohohle typu. 

"Asi bych měl jít. Rád jsem tě opět poznal Lilien a myslím, že my dva se už nikdy neuvidíme." Usmál se a přitom i oblékal kabát, který měl doteď přehozený přes židli. Stačilo pár rychlých kroků a já spatřila jeho siluetu za dveřmi. 

Nikdy.

---

Neukamenujte mě! :D
Vím, že kapitolku jsem slíbila na včera, ale prostě 500 slov je málo, ať si kdo chce, říká co chce! Takže máme tu menší ehm jak bych to nazvala.. trochu rozjezd. Do vánoc můžete čekat jednu kapitolu a to buď zítra, nebo ve středu a pak bude jeden speciál 24. 

MOC MOC MOC děkuju za všechny milé komentáře, kterých bylo víc než jsem čekala. Dělá mi radost, že se vám to líbí :)

Jinak kdo by si mě chtěl přidat na snapu → Natalii.d