Snapchat [1D ff]

2.5

"Takže ty jsi včera byla na schůzce ohledně té knihy viď?" Zeptala se nadšeně Carol, mezitím co jsme procházeli školní chodbou za účelem dostat se co nejrychleji ke mně do třídy. Carol měla volnou hodinu, kterou obvykle trávila čtením novinek na sociálních sítích, a tak mi nabídla doprovod ke skříňkám. 

"Jo a jestli se ptáš jak to dopadlo, tak docela dobře." ledabyle jsem pokrčila rameny a pevně si přitiskla učebnice k tělu. Chodby byly celé prázdné, a tak jsme si kráčeli uprostřed. Nečekala jsem, že by se mně Carol zeptala na včerejší schůzku se Sebastianem, ale stalo se. 

"Takž ti tu knihu vydají?" Vypískla nadšeně a já nad tím jen protočila oči. Měly jsme zhruba tři minuty na to, abych se dostala do třídy včas. Trochu jsem přidala na kroku, a když jsme zašli za další roh, spatřila jsem dveře učebny. 

Zastavila jsem se před učebnou a otočila se ke Carol. "Uvidíme se na obědě," objala jsem ji a pak ji neslyšeně zašeptala do ucha "nejspíš teď mám něco se Stylesem." přičemž jsem měla pevně zavřená víčka, jako bych je snad chtěla nechat zavřená. Pomalu jsem se odtáhla, a tak jsem mohla pozorovat radost, která se jí samolibě rozlévala po tváři.  

"Mlčím jako hrob, ale na obědě mi řekneš všechny podrobnosti!" Vypískla  a  dala mi pusu na tvář a pak odběhla. Chvilku jsem tam stála jako socha a snažila se zpracovat všechno co se během téhle chvíle stalo. 

Zatřepala jsem hlavou a otočila se směrem do třídy. Vypadalo to, že je polovina míst ještě pořád neobsazená, a tak jsem měla možnost volby, kam si sednu. Namířila jsem si to do zadní lavice, ale jakmile můj pohled přistál na skupince oblíbených, kteří si celou zadní řadu zabrali pro sebe, přešla mě chuť a tak jsem si radši sedla na první volnou lavici, kterou jsem uviděla. 

"Hej Lulánku, dneska se hraje zápas a jestli to ten tvůj přiteplenej brácha posere, odneseš to ty." Byla jsem zvyklá, že si většina mých spolužáků dělala srandu z Calvina, nebo dokonce z práce mých rodičů. Nikdy jsem na to ale nic neřekla a dnešek nebyl vyjímkou. 

Z tašky jsem si vyndala učení a ve chvíli, kdy jsem vytahovala poslední sešit zazvonilo. Přesně na čas, další jejich narážky na orientaci mého bratra bych asi nesnesla. Celá třída se postavila, jakmile do třídy vešel profesor. 

Na začátek hodiny pronesl pár povzbuzujících slov, týkajících se zlepšení našeho prospěchu, a pak nás konečně nechal, abychom si sedli. Zajela jsem hluboko do lavice a snažila se alespoň jedním uchem poslouchat, o čem dnešní přednáška je. 

Z mého polospánku mě vyrušil zmuchlaný papírek, který mi přistál na lavici. Rozhlédla jsem se kolem, ale všichni vypadali naprosto normálně. Ve tváři měli nezájem a každou chvilkou si něco zapisovali do sešitu. 

Opatrně jsem vzala ten papírek a rukama ho stáhla pod lavici, aby mi ho náhodou profesor nevzal. Můj výraz se změnil hned, jak jsem si přečetla slovo, které bylo úhledně napsané na papírku. 
Neodvážila jsem se otočit. Věděla jsem, že kdybych to udělala, musela bych čelit desítkám vraždících pohledů. 

Byl to přeci jen hloupý papírek od mých primitivních spolužáků, kteří mi tohle dělají pořád, tak proč jsem měla pocit, že je to teď pravda? 

*

"Nechápu to Carol, proč to pořád nemůžu dostat z hlavy? Vím, že to jsou jen debilové, ale stejně to tentokrát bolí." Zašeptala jsem směrem ke Carol, která si za mnou nabírala jídlo na svůj tác. Vypadala zamyšleně, tentokrát víc než obvykle a to mě u ní děsilo. 

"Hele co vlastně na tom papírku tentokrát bylo?" Zeptala se podezíravě a následovala mě ke stolu. Spěšně jsem položila tácek na stůl a když se posadila i Carol, podala jsem jí ten papírek. 
"Wow, tak tohle jsem nečekala." Její výraz mluvil za vše. "Pomlouvání a urážení šatů je jedna věc, ale nikdo by se ti neměl navážet do 'milostného života'". Přikývla jsem a vidličkou se prohrábla v jídle. 

"Nelíbí se mi ten pocit, že to někdo ví." Znovu jsem rýpla do masa a snažila se najít důvod, proč bych zrovna tohle měla jíst.

"Třeba to neví a jen se tě pokouší naštvat." Carol taky nevypadala, jako by byla ze svého jídla přímo nadšená. "Proč to vlastně musíme jíst?" Zašklebila se a hodila vražený pohled na naše kuchařky. 

"Protože jsme si to zaplatily." Obě jsme se zasmály, ale potom hned začaly jíst, jelikož naše polední pauza se nám čím dál tím víc krátila a já si stejně byla jistá, že to sníst nestihneme. Během oběda jsme spolu prohodily pár slov, ale většinu času jsme se věnovaly tomu, aby jsme do sebe dostaly to jídlo. 

"Takže, jak to vypadá s tou knížkou?" Zeptala se po chvilce mlčení Carol. Chtěla jsem jí odpovědět, ale byla jsem přerušena zvoněním mého mobilu. Omluvně jsem se podívala na ní podívala a rozsvítila obrazovku. 

Harry: Jak se máš sluníčko? :)

Lily: Jsem ve škole 

Harry: Stalo se něco? Vždyť jsme se včera usmířili no ne?

Lily: jo, teda ne.. teda jo usmířili, ale nic se nestalo .. urgh

Harry: ok

Harry: Napadlo mě, jestli bys odpoledne nešla do kina?  Pak bysme mohli jít ke mně a zopakovat si včerejšek ;)

Lily: já nevím Harry..

Harry: Vyzvednu tě v sedm.

Zvedla jsem oči od mobilu a ani jsem si neuvědomila, že se mračím. Carol se na mě zaujatě dívala, jako by se mi z hlavy snažila vyčíst na co právě myslím.

"Stalo se něco?" Rychle jsem zakroutila hlavou a snažila se rozmrkat slzy, které se mi hrnuly do očí. Možná, že ty slova na papírku přeci jen byly pravda. Možná jsem jen Harryho děvka.

---

Trochu mě mrzí, jak u minulého dílu hodně poklesly komentáře.. Takže pokud si najdete čas, nějaký ten komentář bych ocenila :) (samozřejmě za ty co tam byly moc děkuju! ♥ Vždycky mi to vykouzlí úsměv :) )

-Natalii_D