Secret Mission // Dramione ✔

4. „A když jsi ho ty odmítla, začal chodit s Pansy,"

Hermiona

„Ahoj Ginny," pozdravila jsem ji, když jsem vstoupila do společenské místnosti Nebelvíru. Seděla u stolu a něco si četla, což bylo u ní nezvyklé. Podívala se na mě a usmála se. Odložila knihu na stolek a šla ke mně, aby mně mohla obejmout. „Ahoj, Herm. Kde jsi byla celou dobu?" optala se mně, zatímco mně pořád objímala. Trošku jsem zapřemýšlela, protože jsem musela vymyslet nějakou lež, které by Ginny uvěřila. „Š-šla jsem se p-projít," vysoukala jsem ze sebe a doufala, že se Ginny dál vyptávat nebude, ale to by nebyla Ginny, kdyby přesně to neudělala. „A kam?" optala se znova a už se vymanila z mého objetí. „B-byla jsem u d-draků. No a... P-pozorovala jsem je," rychle jsem pokroutila hlavou nad tou pitomostí, kterou jsem vymyslela. Proč zrovna u draků?

„Tak jo...? Nejsi nějaká divná?" rychle jsem zavrtěla hlavou, jako že ne a vyběhla jsem po schodech do dívčích ložnic. Převlékla jsem se a vyrazila jsem na večeři, i když si myslím, že tam toho už moc nezbylo, protože jdu o čtvrt hodiny pozdě. Vešla jsem do Velké síně a všichni studenti, co tu ještě byli, na mně obrátili svůj zrak. Všimla jsem si Malfoyova pohledu, jak na mně kouká s přimhouřenýma očima a taky jsem viděla Pansy, která seděla vedle něj a žďuchala do něj loktem. Teď už mi určitě mudlovská šmejdko, neřekne. Ušklíbla jsem se na něj a dál jsem kráčela k Nebelvírskému stolu. Sedla jsem si a hned se mi na talíři objevila spousta jídla.

Když jsem vyšla po večeři z Velké síně, moc daleko jsem se nedostala. Pansy, která teď zrovna stála přede mnou, mně zastavila. Dívala jsem se jí do očí a čekala, co mi ta husa poví. „Prý jsi odmítla Draca," ušklíbla se na mně a hodila po mně takový její typický vražedný pohled. „No a? Tobě to může být jedno," odsekla jsem jí a chtěla jsem jít dál, ale nepustila mně. „Ale není mi to jedno. Panebože, Grangerová... Vždyť jsi odmítla Zmijozelského prince... To se ještě nikdy nikomu nepovedlo." Zatvářila se šťastně. Pansy je šťastná a nezavinil to Draco? Tak to je mi teda novinka. „Díky, Pansy," řekla jsem jí. „Když přišel na kolej, byl úplně vytočenej," smála se dál. „To mě těší, ale teď už opravdu musím jít," oznámila jsem jí. „Jo, promiň," odstoupila a já jsem od ní odešla. To je poprvé, co jsem potkala Pansy a neříkala mi mudlovská šmejdko. Řekl jí snad Draco, že můj otec je samotný Pán Zla?

Next Day

Ráno jsem nevzbudila dřív, než ostatní děvčata z koleje. Vstala jsem a oblékla jsem se do hábitu. Potichu jsem sešla do společenské místnosti a usadila jsem se do křesla, které stálo před krbem. Musela jsem přemýšlet o náhlém chování Pansy. Proč je na mně tak najednou hodná? A vlastně Malfoy mně přece včera taky chtěl někam pozvat. Než to však stihl dopovědět, odmítla jsem ho. Nechci s ním mít absolutně nic společného. Je to přece Malfoy.

Když už byl čas, vydala jsem se na snídani. Většina lidí z Nebelvíru už taky šla. „Hermiono, Hermiono," uslyšela jsem za sebou někoho volat mé jméno. Otočila jsem se. Za mnou běžela Ginny a když už byla konečně u mě, zastavila se, aby se mohla na chvíli vydýchat a aby si odpočinula. „Jak jsi to proboha dokázala?" optala se mě, sotva popadala dech. Nechápala jsem, o čem to mluví. „Nemám ponětí, o čem to mluvíš," odívala jsem se na ni nechápavým výrazem. „Odmítla jsi Draca Malfoye, je z toho úplně na nervy," posměšně se ušklíbla. „Kdo ti to sakra řekl?" optala jsem se jí. Jak to všichni ví? „Už to ví celá škola."

„A když jsi ho ty odmítla, začal chodit s Pansy,"

Draco

Napadl mně skvělej plán. Jen doufám, že mi výjde, jinak bych musel přistoupit na nějaké řešení, co mi poradil Pán Zla. Prostě začnu chodit s Pansy a Grangerová by mohla začít žárlit. I když si myslím, že si toho ani nepovšimne, ale za pokus to stojí. S čím jsem ale nepočítal, bylo to, že Pansy se při snídani začala bavit s Hermionou. „Hej Herm, díky, že jsi ho odmítla... Pozval totiž na rande mně," usmála se na ni Pansy. Jak jsem se tak díval, byl to upřímný úsměv a ne ten její obvyklý falešný. Hermiona se na ni usmála se dál se bavila s tou Weasleovic holkou. Myslím, že se jmenovala Ginger... Nebo nějak tak.

„Draco, mohli by jsme spolu jít i na Vánoční ples, který bude za tři týdny... Budeme nejhezčí pár," rozplývala se Pansy nad svými představami. Spíš jsem si myslel, že pozvu Hermionu, ale asi ne. „To by bylo super," odpověděl jsem jí mírně otráveně a zvedl jsem se od Zmijozelského stolu. Já snad svůj úkol nikdy nesplním. Zaklel jsem v duchu a odcházel jsem na první hodinu.

Sedl jsem si do lavice a čekal jsem, až zazvoní, nebo až se někdo přiřítí do třídy. Jediný, kdo však zatím přišel, byla Hermiona, která si sedla na druhou stranu třídy a až do poslední lavice. Asi se mi vyhýbá. „Ty, Malfoy...?" promluvila na mně po chvíli. Otočil jsem se na ní a čekal, co mi chce. „Ty jsi někomu řekl, kdo je můj otec?" optala se mně se značným naštváním. Přesně takhle mluvil někdy Pán Zla. „Ne? Myslíš, že mám snad potřebu říkat někomu, kdo má jakého otce?" podivil jsem se. Já jsem opravdu nikomu nic neřekl. „Někdy možná... A nevíš, proč se se mnou Pansy tak najednou baví?" zeptala se mně znova. Tak to opravdu nevím, ani já. „Ne," odpověděl jsem jí.

Po chvíli se začala třída plnit žáky, kteří měli s námi hodinu, takže už jsem neměl možnost mluvit s Hermionou.

-----------------

Tak jo, další část je tady :DD Zítra možná bude, ale to jenom možná, protože je Silvestr a myslím, že o půlnoci nový díl opravdu psát nebudu :D Takže možná bude ráno, nebo až na Nový Rok :DD

Jak se vám kapča líbila? :D Promiňte za chyby, ale dneska jsem to po sobě nekontrolovala :D

Votes a koment potěší :D