Secret Mission // Dramione ✔

16. „Páni, nevěděla jsem, že umíš měnit barvu v obličeji..."

Hermiona

„Můžeš mi prosím tě vysvětlit, co se to se mnou děje?" poprosila jsem Draca, když se se mnou přemístil na Malfoy Manor. To je to poslední místo, kam jsem teď zrovna chtěla. Jsem si sice jistá, že až se otec dozví, že jsem někoho zabila, bude mít radost, ale taky jsem si docela jistá něčím jiným. Bude po mně chtít, abych zabíjela dál, což zrovna není můj šálek čaje.

„Kdybych to věděl, tak by sem ti to asi řekl, ne?" vyjel na mě a otevřel dveře do jejich sídla. Ustoupil na stranu tak, abych mohla vejít dovnitř a poté za námi zavřel dveře. „Víš, že nechci jít za otcem, takže jestli jsi měl namířeno tam, tak já tam nejdu." upozornila jsem ho na jednu důležitou věc. „Ale jo jdeš!" oponoval mi.

„Jó, tak to si jenom myslíš," vysmála jsem se mu do obličeje, což ho ještě víc naštvalo. „Já si to nemyslím... Já to vím!" usmál se, ale nebyl to jeho obvyklý úsměv, ale byl to falešný úsměv.

„No páni, naučil jsi se mudlovské stěrky. To ti musím zatleskat. Jak dlouho ses je šprtal, prosím tě?" zeptala jsem se ho svým naučeným arogantním hlasem.

Jestli jsem si myslela, že už byl předtím dost naštvaný, musela jsem být úplně mimo. Moje věta ho totiž úplně rozzuřila, až celej zrudl v obličeji, nad čímž jsem se musela uchechtnout.

„Páni, nevěděla jsem, že umíš měnit barvu v obličeji..." znova jsem se mu vysmála, když se z červené barvy v jeho obličeji stala bledě bílá.

Draco stále mlčel. Jako by čekal, až mě přestane bavit urážet jeho osobnost. To si ale v tom případě počká hodně dlouho.

„Baví tě to hodně?" optal se mě větou, která byla prosáklá sarkazmem v každém písmenku. „Aji jo hele. Jako nemám v plánu v nejbližší době přestat." oznámila jsem mu normálním tónem, jako bych ho chtěla vyprovokovat ještě víc. Což jsem samozřejmě chtěla.

„A máš v tom svým plánu taky to, že tě ať už po dobrým, nebo po zlým dotáhnu za tvým otcem?" optal se a založil si ruce na prsou.

„Zatím ne, ale můžu si to zapsat do diáře. Máš čas třeba v úterý?" dělala jsem, že listuju imaginárním diářem a taky jsem sledovala výrazy v Dracově tváři.
Protočil očima a pokroutil hlavou. Usmála jsem se sama pro sebe, protože se mi právě podařilo vytočit proslulého Draca Malfoye.

„Mimochodem mám takovej pocit, že včera tě sháněla Pansy..." podotkla jsem jen tak mimochodem do ticha, které mezi námi ještě přes tím, než jsem promluvila panovalo.

„A to mi to říkáš, až teď?" vyjel na mě a rukou si nervózně rozcuchal vlasy, takže mu teď trčely do všech světových stran a do všech koutů, co znám.

(pozn. autorky: Né, vůbec jsem teď nepoužila text Anety Langerový do svýho příběhu :DD)

„U merlina, buď rád, že jsem ti to vůbec řekla."

„Dobře, to teď nebude řešit. Máme na práci důležitější věci, než je Pansy. Musím tě dotáhnout za otcem." Draco mluvil až podezdřele potichu.

„Nikam nejdu! Už jsem ti to říkala!"

„Já vím, ale co kdyby ty jsi nikam nemusela. Dovedu tvého otce sem za tebou." usmál se nad svým dokonalým plánem. Avšak, problém byl v tom, že jeho plán zas tak dokonalý nebyl.

„Jo, to je dobrý, ale..." přestala jsem mluvit v půlce věty, protože jsem věděla, že tohle Draco tak zatracenně nesnáší a já ho prostě musel provokovat.

„Ale co?" doléhal.

„Co když, až ty půjdeš pro mého otce... Já uteču," dopověděla jsem předem načatou větu a s přimhouřenýma očima jsem ho sledovala.

„To je dobrý vědět. Fajn, jinej plán." dlaní si zakryl obličej, jak to dělá vždycky, když se potřebuje soustředit.
Já jsem si zatím prohlížela své na šedo nalakované nehty.

„Už to mám." vykřikl nadšeně a rozzářily se mu oči. Jsem zvědavá, co vymyslel tentokrát.

„Já taky," s hranou radostí jsem málem vyskočila, až do stropu. „Moment - co?" překvapeně se na mě podíval jeho pohled mě doslova probodával naskrz.

„Neřeš to a řekni mi ten tvůj plán," vyzvala jsem ho. „Takže na tebe prostě použiju kouzlo, co ti přilepí nohy k zemi, takže se nebudeš moct hnout a já tak budu moct zajít pro tvého otce." dopověděl mi jeho další plán. Ale ani tenhle nebyl tak úžasný, jak on sám předpokládal.

„Dobře, berme to jako příhodný plán, ale mám takový pocit, že má dva háčky," oznámila jsem mu opatrně.

„To není možný! Tenhle plán je dokonalý," oponoval mi. Už zase.

„No, neřekla bych. Tak zaprvé: co když vím protikouzlo? A zadruhé: co když můj otec nebude nikam chtít jít?" optala jsem se ho. Zarazil se.

„No fajn, tak já už nevím! Hermiono chci ti jen pomoct. Viděla jsi se vůbec? Vždyť to není normální, aby jsi se proměňovala v někoho, kdo nejsi. Mění se ti barva očí a zabíjíš nevinné kouzelníky. Tvůj otec by ti pomohl." snažil se mi domluvit.

„Ne Draco. Můj otec by mi nepomohl. Jenom by mě nutil zabíjet další lidi. Ty nevíš, jaký on doopravdy je. Nepotřebuju jeho pomoc, zvládnu to sama." odpověděla jsem mu panovačně.

„Vidím, že první krok máš za sebou," ozvalo se nedaleko od nás.

---------------------

Panebože! Strašně moc se omluvám za to, že tak strašně dlouho nebyla nová část. No, popravdě ani se mi moc psát nechtělo, ale dneska mě to chytlo, tak jsem vám napsala další část :DD

Taky jsem byla an horách, takže ani nebyl moc čas :DD

Jinak jsem se rozhodla, že zkusím napsat další knížku a chtěla bych vědět, jestli by ji někdo četl :D Teda, tentokrát to nebude HP

★&coments