Secret Mission // Dramione ✔

20. „Hele, já nejsem vraždící debil!"-„Rone, já myslela Malfoye. Né tebe,"

Hermiona

„No, nekoukejte tak na mě! Já za to nemůžu," ohradila jsem se a radši jsem se k nim otočila zády. „To se nebojíš?" optal se najednou Draco. „Čeho jako?" nechápala jsem.

„No, když jsi jim řekla tak důvěrný tajemství-"

„Hele, měli jsme právo, to vědět dřív, než ty... Blbče." skočil mu do řeči Ron.

„Byl bys tak laskav a DRŽEL HUBU?!" vykřilk naštvaně Draco a i když jsem k nim byla otočená zády, věděla jsem, že Draco právě zabíjí Rona svým pohledem.

„Kde jsem to přestal? Jo, no takže, jak jsem říkal. Když jsi jim řekla to svoje... Dá se říct rodinné tajemství, to se nebojíš se k nim otočit zády?" protočila jsem očima nad jeho otázkou.

„Draco, oni nejsou tak blbý, jako ty..." povzdechla jsem si. „Ale stejně-" přestal mluvit v půlce věty. Když mu to došlo, hodil po mně zabijácký pohled (teda, aspoň myslím, protože jsem k němu byla otočená zády, takže jsem ho neviděla). Teda, takhle: on si myslel, že je to zabijácký pohled, přitom to vypadalo, jako pohled dítěte, které prosí své rodiče, aby mu koupili lízátko.

Draco, já ti lízátko nekoupím!!

„Cože jsi to řekla?" vyjel na mě. „Pokud vím, slyšel jsi dobře," odsekla jsem, ale stejně jsem se k nim neotočila čelem. Proč jsem se k nim vlastně otočila zády?

„Hele vy dva, hádáte se tady, jako nějakej starej manžejskej pár a jestli nás nechcete unudit k smrti, měli byste přestat." vyrušil nás Harry v našem hádání.

„Hermiono, mohla bys- mohla by ses otočit k nám? Myslím, jako čelem, né- né zadkem." koktal Harry, ale já jsem neúprosně zakroutila hlavou, na náznak, že ne.

„Nechci se dívat na toho... Na toho debila, kterej by mě klidně i zabil, pokud bych se k němu otočila zády," tímhle jsem samozřejmě myslela Draca, ale Ron si to zase přebral jinak.

„Hele, já nejsem vraždící debil!" ohradil se ihned Ron. Znova jsem protočila očima. „Rone, já myslela Malfoye. Né tebe," vydechla jsem přebytečný vzduch v plicích a znova jsem se nadechla. Kdo by to taky byl řekl, že?

„Hej, ale já taky nejsem vraždící debil! Jen jsem konstatoval jednu jedinou větu a hned jsem debil... U merlina, kam ta dnešní mládež spěje?!" povzdechl si Draco.

Tak tohle už na mě bylo moc. Otočil jsem se k nim čelem a stejně tak, jako Ron a Harry, jsem koukala na Draca s vykulenejma očima a s otevřenou pusou.

„No co je?" vyjekl Draco. „Četl jsem to nedávno v Denním věštci." podotkl nakonec.

„Nojo, pan chytrej Malfoy prostě musí být vždy středem pozornosti." řekl Ron a protočil očima. Draco po něm znova hodil vraždící, tedy zabijácký pohled.

„Už jsem zticha!" podotkl Ron, když si všiml jeho pohledu.

„Tak teď už by jsme se konečně mohli vrátit k tomu, kde jsme přestali," ozval se po dlouhé době Harry, ale stejně ho nikdo neposlouchal.

„Teda, ale víš, co by mě fakt zajímalo?" optal se po chvíli Ron. „Jestli jsi opravdu dcera, no... Hm... Však víš koho... Jak to, že máš... Vlasy a- a takovejhle nos." Ron přimhouřil oči a zabodl do mě jeho podezíravý pohled, jako by každou chvíl čekal, že jim řeknu, že to byla jen sranda. Jenže ona to sranda nebyla.

„Panebože, všichni mají pravdu!" vykřikl najednou Draco. Všechen zrak se přemístil na něj. „Jako v čem?" ozvala jsem se, když už dobrých pět minut mlčel.

„V tom, že ON," ukázal na Rona. „Má ty nejstupidnější otázky na světě!" možná měl v podstatě pravdu.

„A ty seš zase ten nejstupidnější Malfoy z rodu Malfoyů, který kdy studoval na Bradavicích!" Ron zaječel tak nahlas, že jsem myslela, že mi prasknou ušní bubínky.

„Lidi, myslíte, že bysme mohli-" načal větu Harry, ale an ji nedopověděl, protože se Ron a Draco začali slovně napadat. Ti dva spolu opravdu nemůžou být ani v jedné místnosti.

„Vždyť skoro vůbec nejím!" ohradil se Ron.

„Ne? Tuhle ve Velký síni jsem tě viděl, jak do sebe cpeš už šestý kuřecí stehýnko, tak mi tady neříkej, že skoro vůbec nejíš," vyprskl Draco.

„Myslíš, že by sme je měli zarazit, než se tady začnou prát?" poodstoupila jsem od nich přímo k Harrymu, který stál opodál.

„Spíš si myslím, že bysme si měli promluvit." tázavě se na mě podíval. „Harry, já-"

„Hermiono, on mi řekl, že zeleno-stříbrná kravata mi nesluší. Že to není pravda?!" vykřikl Draco. Pokroutila jsem nad nima hlavou a dál jsem si jich nevšímala.

„Jsi na jeho straně viď?" nejprve jsem nevěděla, o čem mluví, ale pak mi to došlo. „Jo, ale vážně jsem proti tomu protestovala," upozornila jsem ho a pak jsem si vyhrnula rukáv. Na mojí ruce si lebedilo znamení zla.

„Hele, vím, že je to divný. Až teď jsem si uvědomila, co to znamená. Znamená to, že můj otec zabil tvé rodiče. To je mi strašně moc líto. A i když mám na ruce jeho 'speciální' znamení, nejsem si jistá, jestli zvládnu bojovat po jeho boku. Nejsem na to ještě připravená." pohladila jsem ho po zádech.

„Ale, neboj se! Já něco vymyslím." usmála jsem se na něj a oba dva jsem pak začali sledovat hádku, mezi Ronem a Dracem.

„Nesnáším tě, Ronalde!"

„Cože jsi to říkal?" ozval se posměšně Ron.

„Že tě nesnáším,"

„Oh, jako bych to už někde slyšel." podotkl Ron a se odebral k nám. Draco tam pořád stepoval z místa na místo a jsem si jistá tím, že vymýšlel plán, jak Rona ztrapnit, nebo mu nějak ublížit.

-----------

Tak jo :DD

Vím, že už je po půlnoci... Vlastně právě teď je 12:00, ale neva... :D

Omlouvám se, že to tak trvalo, ale musela jsem dočíst Hledání Aljašky. Ani nevíte, jak je to skvělá knížka.

No nic, jen mě tak napadlo, že bych mohla překládat nějakou knížku z angličtiny do češtiny, ale nwm, jakou, tak mi pls do komentů napište, jakou knížku bych mohla přeložit :DD

No nic, končím :DD

★&coments