Secret Mission // Dramione ✔

28. „Mělo ti být jasný, že ho to vyprovokuje."

Konečně jsem se dočkala. Je to tady. Poslední den, vlastně teoreticky předposlední. Domů se jede, až zítra, ale dnešek můžeme jako poslední brát, protože zítra to všechno skončí. Už nikdy se do Bradavic nevrátím, prostě konec.

„Dnešek je super," prohlásila jsem nahlas a se spokojeným úsměvem na tváři jsem se posadila do jednoho křesla ve společenské místnosti. Ron na mě nechápavě pohlédl a pak pronesl: „Mio, ale dneska se ještě domů nejede. Až zítra odjíždíme,"

„Já vím, Rone, ale... To je jedno. Měli bychom si dnešek užít, co vy na to? Nepodnikneme něco?" optala jsem se jich zvědavě a pohlédla na všechny tři – Rona, Harryho a Ginny. „Promiň, Mio, ale nemůžu. Už mám něco domluvené s holkama." pronesla omluvně Ginny a nato odkráčela pryč.

„A co vy, kluci?" oba dva na sebe významně pohlédly a pak přikývli. „Promiň, ale ty bys pozvala určitě i Malfoye a na toho já opravdu náladu nemám." řekl Ron a zvedl se ze židle u stolku, u kterého s Harrym seděl.

„Co proti němu pořád máš?" opáčila jsem a nechápavě pokroutila hlavou. Ron přimhouřil oči a nejspíš měl připravenou nějakou peprnou odpověď, ale Harry ho naštěstí předběhl.

„Víš, tuhle se zase pohádali..." oznámil mi opatrně. To snad není možný. Oni dva se opravdu nemohou vystát. Kdyby byli v nějaké místnosti sami, zabili by se navzájem. „Proč zase?" povzdechla jsem si a víc jsem se uvelebila v křesle.

„No, nedávno jsme s Ronem šli z Bradavic, tedy ze zbytků, co z nich zbyly a před Bradavicemi stál Malfoy. No, vlastně sebou docela cukal a Ron se mu začal smát. Víš, on byl přilepený k zemi, ale to Ron nevěděl. Myslel si, že má nějaký záchvat." Zavzpomínal Harry a samolibě se u toho usmíval.

„Jo, z toho jsem nemohl," ušklíbl se Ron a hned nato se začal potichu smát. Jenže moc potichu to nebylo. Vlastně se na něj otočili všichni, co byli ve společenské místnosti s námi. „A to není všechno." upozornil mě Harry, ale nepokračoval.

„A dopovíš mi to?" rozhodila jsem rukama na znamení, aby pokračoval, ale spíš to vypadalo, jako bych zabíjela mouchu. „No, nevím, jestli to chceš slyšet." vyhýbal se odpovědi.

„Kdybych to nechtěla slyšet, tak se tě na to asi neptám, ne?" nechápavě jsem řekla a zamračila se u toho. Proč se u toho vlastně mračím? Jsem snad na Rona naštvaná, že se takto k Dracovi chová? Nebo mě rozčiluje to, že Harry se jasně vyhýbá odpovědi?

„Fajn, prostě Ron šel za ním, jakože za Malfoyem a začal ho tam předvádět..." řekl Harry, ale neznělo to tak, jako kdyby to byl konec vyprávění.

„Jako on si stoupnul před Draca a začal tam dělat jeho pohyby?" ujistila jsem se. Harry jen přikývl, a když jsem svůj zrak namířila na Rona, bylo na něm jasně vidět, jak zrudnul.

„A seš ty vůbec normální?" vyhrkla jsem trošku naštvaně. „Mělo ti být jasný, že ho to vyprovokuje." poklepala jsem si na čelo. „Prosímtě Harry, to bylo ten den, jak sem do společenské místnosti přišel Ron, který vypadal, že se brzo rozbrečí?" optala jsem se pro jistotu. Harry opět přikývl.

„Patří ti to, Rone," falešně jsem se na něj usmála a vydala jsem se pryč ze společenské místnosti, abych našla Draca. Byla jsem ráda, že mu Draco nic neudělal, jako například, že by ho praštil pěstí, ale zároveň se mi nelíbilo, že se Ron do Draca takto strefuje.
Naštěstí jsem nemusela hledat dlouho, protože jakmile jsem vyšla ze zbytků Bradavic, uviděla jsem postávat u stromu postavu s platinovými vlasy. Pomalu jsem se k němu vydala a chtěla jsem na něj i bafnout, ale když se otočil a spatřil mě, můj plán byl v kýblu.

„Ahoj," usmála jsem se na něj, a jakmile sem k němu došla, pověsila jsem se mu kolem krku. „Ahoj, Mio," taky se usmál a dal mi malou pusu na čelo. Nad tímto gestem jsem se uculila, protože mi přišlo strašně roztomilé, hlavně od něho.

„Slyšela jsem, že jsi se zase ‚pohádal' s Ronem. Moc se omlouvám, že se tak chová, ale nedokáže to prostě překousnout, že mi dva... Prostě mu to stále vadí," pouze přikývl, ale pak se zatvářil vážně.

„Nemusíš se za něj omlouvat, není to tvoje vina." ucedil Draco a pak se lišácky ušklíbl. „A kromě toho... Mě docela hádky s Ronaldem baví. Ale nikomu to neříkej."

Hraně jsem ho bouchla do ramene, ale zasmála jsem se s ním.

„Už zítra," pronesl a zahleděl se jakoby do dálky. „Já vím," přitakala jsem a vklouzla jsem do jeho obětí.

„Dnešek bude výjimečný," řekl tajemně, vzal mě za ruku a táhle mě zpátky k bradavickému hradu. „Proč myslíš?" optala jsem se, zatímco on mě táhl, jak jsem už poznala do jeho pokoje.

„Uvidíš sama," pronesl, zavřel za námi dveře a sám mě potom na ně natlačil. Možná jsem věděla, co přijde, ale nechtěla jsem si to přiznat.

Svoje měkké rty přiložil na ty moje a já jsem neodporovala.

A pak se to stalo.

Byl ‚poslední' den a já jsem se vyspala s Dracem Malfoyem.

S klukem, kterého jsem milovala tak zatraceně moc, že... Jsem mu to vlastně nikdy neřekla.

-------------------------

Tak jo, zase jste museli čekat na novou kapitolu strašně dlouho, ale teď o prázdninách prostě... Měla jsem trošičku blok, ale už jsem zpátky.

Do konce prázdnin očekávejte ještě jednu kapitolu :D

Jinak se omlouvám za ten konec, ale já to vážně nechtěla popisovat, protože mi to jaksi nejde... Ne, že bych to někdy už zkoušela :DD Jako to popisovat, ne to dělat :DD

★&coments♥