Secret Mission // Dramione ✔

12. „Ty to nechápeš! Určitě jí ublíží! Notak, prosím... Pusť mně za ní,"

„Co se to tady děje?" uslyšeli jsme ode dveří do sídla.

„Oh, ne! Teta Bellatrix..." zaklel Draco nahlas, že to museli slyšet i ti, co byli uvnitř sídla. Přes něho jsem se podívala na Bellu, která kroutila hlavou a protočila očima. Potichu jsem se uchechtla a odstrčila jsem od sebe Draca, který byl docela vyvedený z míry z přítomnosti jeho tety.

Hrdě jsem vykročila k sídlu Malfoyů a vůbec jsem nevnímala volání Draca, abych okamžitě zastavila a vrátila se k němu. „Bello, můj otec je vnitř?" optala jsem se jí, když jsem k ní došla. Podezíravě si mně prohlédla od hlavy, až k patě a nepatrně přikývla. „A proč ty jsi tady? Nemáte náhodou ty vaše... Schůzky?" nadechla se k odpovědi, ale hned zavřela pusu, protože k nám přiběhl Draco. „Mám tady hlídat." odpověděla mi po chvíli.

„Hele, já teď jdu dovnitř za ním. Moc tě prosím, za žádných okolností nepouštěj Draca dovnitř." poprosila jsem ji, na což se jen ďábelsky ušklíbla. Pustila mně tedy dovnitř do sídla. Ještě jsem se ohlédla a spatřila jsem Bellu, jak drží, co nejpevněji Draca, který se snaží dostat za mnou a opět na mě něco křičí.

Nebylo těžké najít otce. Rozrazila jsem dveře do té největší místnosti v sídle a všechen zrak padl na mně. Dva smrtijedi se zvedli ze svých míst, přišli ke mně a každý mně chytl za jednu ruku. Snažila jsem se jim vykroutit, ale měli strašnou sílu a ani jsem nemohla použít hůlku, protože tu jsem měl v hábitu.

„Tebe jsem hledala," řekla jsem strašidelně, jako bych byla nějakej blázen a jedním prstem jsem ukázala na otce. Nezapomněla jsem ho vraždit pohledem. „A vás taky," dopověděla jsem to a přesunula jsem svůj zrak na Luciuse Malfoye.

„Líbilo by se vám, kdyby na vás někdo použil Crucio?... Nelíbilo? A že to sami děláte. Od tebe mně to nepřekvapuje," pohrdavě jsem se podívala na otce. „Ale použít na vlastního syna Crucio, jste normální?"

„Zasloužil si to," promluvil s nezájmem Lucius. „Nezasloužil! Nevím, co provedl, ale nikdo si nezaslouží Crucio!" hystericky jsem vykřikla a málem jsem se vysmekla dvěma smrtijedům, kteří mně drželi.

„Hermiono přestaň křičet!" ozval se můj otec. „Jak mám sakra přestat křičet?! Jak to můžeš brát s klidem? Copak ty by jsi na mně použil Crucio? Na svoji jedinou dceru?" už jsem pomale neovládala svoje nervy a stačilo málo, abych úplně vybouchla vzteky.

„Pokud budeš dál takhle křičet, tak ji na tebe použiju!" to už se rozkřičel i můj otec. „Fajn, tak jo! Ukaž, jak jsi slabej! Tak ukaž to! Padni na úroveň Luciuse Malfoye a začni svoje dítě taky týrat!" ječela jsem na otce a kdyby mně nedrželi dva smrtijedi, nejspíš bych se na něj vrhla.

„Crucio!" opravdu to vyslovil můj otec. Kletba však nezasáhla mně, ale toho, kdo si přede mně na poslední chvíli stoupl.

(Popravdě, měla jsem v plánu to tady ukončit, ale to bych vám nemohla udělat :DD)

Draco

„Bello, pusť mně za ní! Musím jít za ní! Bello, notak! Vždyť jí ublíží!" křičel, jsem na svoji tetu a když jsem uslyšel křik Hermiony, začal jsem na Bellu naléhat víc.

„Nic se jí nestane!" odpověděla s klidem a myslím, že neměla v plánu mně pustit do našeho sídla.

„Ty to nechápeš! Určitě jí ublíží! Notak, prosím... Pusť mně za ní," zašeptal jsem zlomeně a jedna slza mi začala stékat po tváři. Za ní druhá a pak třetí...

„Draco? Ty brečíš?" optala se zmateně Bella. To proto, že já nikdy nebrečím. Jen výjmečně. „Ublíží ji," zašeptal jsem znova.

„Bež za ní! Mazej, než si to rozmyslím," přikázala mi teta. Vdečně jsem se na ni usmál a už jsem běžel do hlavní síně.

Dveře byly otevřené a já přiběhl akorát, abych schytal kletbu Crucio, když jsem si na poslední chvíli stoupl před Hermionu, jinak by ji schytala ona.

Padl jsem na kolena, zavřel jsem oči a spodní i horní ret jsem přitiskl k sobě, abych nezačal řvát bolestí. Dlouho jsem to však nevydržel.

Nepopsatelná bolest prostupovala celým mým tělem a já se snažil zůstat při vědomí.

Hermiona

"Přestaň! Dost!" křičela jsem na svého otce, když jsem viděla, jak Draco přichází o vědomí. „ŘEKLA JSEM TI DOST!!" zaječela jsem. Otec přestal.

„U merlina, Draco!" vykřikla Narcissa a už se skláněla k Dracovi, který ležel na zemi a ani se nehýbal.

„Jak jsi mohl?! Jak jsi mu mohl znova ublížit? Copak to nemáš v hlavě v pořádku?! Mohl jsi ho zabít! Uvědomuješ si to? A ještě ke všemu to bylo mířený na mně!"

Uslyšela jsem vzlyky paní Malfoyové, proto jsem se na ni otočila. Skláněla se nad Dracem a něco mu šeptala do ucha.

Začala jsem taky brečet. Zachránil mi kůži.

„My dva jsme spolu skončili!" řekla jsem otci a přešla jsem k Dracovi.

„Paní Malfoyová, ukažte. Vezmu ho nahoru do pokoje a zůstanu s ním." řekla jsem jí. „Děkuju Hermiono. Měl pravdu, jsi hodná holka."

Odnesla jsem Draca do jeho pokoje. Byl celý sladěný do zelené. Co by jste taky čekali od Zmijozela? Položila jsem ho do postele a lehla jsem si k němu.

Obejmula jsem ho a chytla jsem ho za ruku. Ani jednou nezareagoval.

„Měl jsi pravdu. Neměli jsme sem chodit! Je to moje vina! Všechno je moje vina! Kvůli mně ti znova ublížil. Ty máš vždycky pravdu. Proč tě někdy neposlouchám?" začala jsem mluvit sama se sebou. Hořké slzy mi začaly stékat po tvářích.

„Možná už se neprobudíš a čí je to vina? Moje, jenom moje! Moc se ti omlouvám. Strašně moc."

Dala jsem mu pusu na čelo a dál jsem tam ležela, koukala jsem do prázdna a čekala jsem, až se Draco probudí. Teda jestli se vůbec probudí...

----------------

Panebože, moc se omlouvám! Strašně moc se omluvám, že je nový díl tak pozdě.

Vím, říkala jsem, že bude ve středu, ale je toho na mně strašně moc. Musím si udržet dobrý známky. A navíc jsem neměla ani náladu něco psát.

Ještě jednou se moc omlouvám.

Snad se nový díl líbil... Já osobně jsem u něj brečela, jak malá :(

Votes&koment♥