Secret Mission // Dramione ✔

5. „Ze spaní ho prej kluci slyšeli volat tvoje jméno,"

Hermiona

Hned po vyučování jsen letěla do knihovny. Potřebuju si totiž udělat úkol pro profesora Snapea. Cestou jsem vrazila asi do tří lidí, ale nikoho jsem nezranila, což považuji za zázrak. Hodila jsem brašnu s učebnicemi na stůl a hnala jsem se k regálu, ve kterém by údajně měla být knížka, kterou hledám.

Lektvary a drobné čáry, oprášila jsem knihu a sedla si s ní ke stolu. Otevřela jsem jí na příslušné stránce a začala jsem si vypisovat potřebné informace. Už jsem dopisovala třetí stanu domácího úkolu, když mě vyrušila něčí zakašlání.

Přestala jsem psát a podívala jsem se na osobu, která mě vyrušila. Na osobu, kterou bych teď na místě mohla zabít. Ale neudělala bych to. Nedokázala bych někoho zabít. Nejsem, jako můj otec. Nechodím do zmijozelu a nejsem tak podlá, jako on. Narozdíl od něj, mám lidi ráda. Mám opravdové přátele, zatím co on má jen poskoky, loutky, se kterými si dělá, co chce. To jsme ale odbočili od tématu.

Malfoy. Koho bych taky mohla čekat, že? Protočila jsem očima a dál jsem psala úkol, ale on neodešel. Místo toho se opřel o nejbližší regál s knihami a pozoroval mně. Teda, nevím, jestli pozoroval mě, nebo knihy kolem sebe, ale i tak mě jeho přítomnost dost znervózňovala. Přestala jsem se soustředit na úkol a vdechovala jsem vůni jeho drahé kolínské, která by cítit až sem. Brzo jsem se však vzpamatovala.

„Můžeš na mě přestat koukat? Znervózňuje mě to a nemůžu se soustředit na svůj úkol," utrousila jsem, jen tak mimochodem. Slyšela jsem, jak se uchechtl, ale to už popošel ke stolu, u kterého jsem seděla. „Jak víš, že jsem se koukal na tebe?" optal se mě a myslel si, že na to nebudu znát odpověď. „Teď jsi se přiznal," ušklíbla jsem se, ale upřímě pochybuju, že to viděl.

„Fajn, vyhrála jsi. Ale přišel jsem kvůli něčemu jinému," začal větu a já doufala, že ji i dopoví, protože mně to opravdu zajímá. Opravdu mně zajímá, co po mě zmijozelský princ chce. „Co by jsi potřeboval?" zeptala jsem se na rovinu. „Potřebuju pomoct s úk-" nedopověděl to, protože stejně tak, jako já uslyšel hned o regál dál, povědomé hlasy. Harry a Ginny.

„Hermiono všud-" když Harry spatřil Malfoye, zmlknul. Nechápavě se na mně podíval a pak svůj zrak přesunula zpět k Malfoyovi. „Hermiono? Co ten tady dělá?" optal se jí nechápavě Harry. „Chtěl pomoct s... S úkolem," odpověděla jsem mu, i když jsem se trošku zadrhla. „Malfoy? Od kdy zrovna on se baví s tebou? Vždyť ti říkal mudlovská šmejdko, nezapomeň na to!"

„Harry, prostě potřeboval pomoct s úkolem. Nic víc v tom nehledej. A jestli se ti to nelíbí, pomož mu s tím úkolem sám." řekla jsem mi trošku rozzlobeným hlasem. Věděla jsem, že Harry mi dá nakonec pokoj. „Ne, to je dobrý. Zatím se mějte," řekl rychle a už se hnal s Ginny pryč od nás.

„Od něho bych si poradit nenechal," utrousil poznámku Malfoy a s úsměvem na tváři se posadil vedle mně na židli. „Dobře, takže začneme. Tady máš knihu, nebo spíš učebnici," přisunula jsem k němu knihu, ze které jsem si ještě před chvílí vypusovala nejdůležitější poznámky. „Z té prostě vypiš hlavní myšlenky na papír." zaůkolovala jsem ho. Povzdechl si, ale stejně se dal do práce.

„Promiň, ale už musím jít. Snad to zvládneš." řekla jsem mu, když jsem odcházela. Musela jsem ještě jít do Prasinek, abych si nakoupila něco dobrého k jídlu a mohla bych třeba zajít i na máslový ležák. „Mimochodem, dneska ti to sluší," slyšela jsem ještě před tím, než jsem vyšla z knihovny. To že řekl Malfoy? Draco Malfoy řekl, že mi to sluší? Musela jsem špatně slyšet.

Šla jsem do svého pokoje, kde jsem se převlékla do něčeho pohodlnějšího, než je hábit, do kapsy jsem si dala pár galeonů a mohla jsem vyrazit. Na čerstvém vzduchu se mi vždycky lépe přemýšlí.

Zašla jsem ke Třem košťatům a hned jsem si objednala máslový ležák. Po chvilce mi ho přinesli a já se napila. Nic lepšího snad ani nemůže být. Až teď jsem se porozhlédla po hospodě. Viděla jsem Harryho a Ginny, jak si povídají u jednoho stolu, v rohu a na úplně opačné straně jsem spozorovala Rona, jak se cicmá s Levandulí.

„Ahoj Herm," uslyšela jsem za sebou. Okamžitě jsem se otočila a uviděla jsem Pansy s úsměvem na tváři, která si sedla na volnou židličku u stolu, kde jsem seděla. Kývla jsem jí na pozdrav a znova jsem se napila máslového ležáku.
„Neviděla jsi Draca? Po vyučování se mi někam stratil a já ho nemohla najít." optala se trošku smutně. „Jo, viděla. Pomáhala jsem mu v knihovně s úkolem." o odpověděla jsem jí. „Tak to bude mít určitě správně. To bude Snapeovi hned jasný, že to nedělal sám," zasmála se a já s ní. „Hele, Pansy... Chtěla jsem se zeptat... No, proč se se mnou vlastně tak najednou bavíš?" tak na tohle jsem se jí chtěla zeptat už hodně dlouho. Opravdu mě to zajímá.

„Víš, že já ani nevím? Prostě, vím, že máš rodiče mudly, ale mně přijdeš, jako skvělá holka." odpověděla mi. Nad její odpovědí jsem se pousmála. Rozhodně mi zlepšila náladu.

„Asi bych ti to neměla říkat, ale... Draco o tobě pořád mluví. Ze spaní ho prej kluci slyšeli volat tvoje jméno," oznámila mi šeptem. Malfoyovi se zdá o mně? To snad není ani možný...

„A už víš, s kým půjdeš na Vánoční ples?... Ajo, vlastně. S Malfoyem, že?" došlo mi to trošku později. Pansy přikývla.

Celý zbytek dne jsem prokecala s Pansy a poté jsme se opět vrátily do Bradavic.

-------------

Tak jo :D Vím, že už je půl hodiny sobota, ale to neva :DD Všem přeji Šťastný Nový Rok♥

Tahle kapitola je nudná, ale důležitá, pro ostatní události, které se stanou

Omlouvám se za chyby, dnes jsem to nekontrolovala :D

Votes a koment potěší, jak vždycky♥