Secret Mission // Dramione ✔

27. „Hermiono, on říká, že ti nakope zadek, až se odtamtud odlepí,"

„Draco... Tak ještě jednou..." povzdechla jsem si a pohodlně jsem se usadila do studené a trošičku mokré, zato příjemné a hebké trávy. Draco se posadil naproti mně, aby se mi mohl koukat do očí, až mu to budu znova vysvětlovat. „Takže, jsi připravený? Budeš si to tentokrát už pamatovat?" jen přikývl.

„Dobře. Tak jdeme na to. Takže, téma superhrdinové," začala jsem a vzhlédla jsem k Dracovi jestli ví, o čem mluvím. Koukal na mě a doslova mě hltal pohledem, takže jsem pochopila, že asi ví, co myslím a o čem mu teď budu povídat. „No, kde bych začala," promnula jsem si spánky a nervózně jsem jezdila dlaněmi po trávě.

„Tak třeba Kapitán Amerika. Jak se jmenuje doopravdy, jakože... Chápeš mě?" zeptala jsem se ho.

„Steve Rogers?" odpověděl mi po chvíli. Řekl to tak opatrně jako kdyby se bál, že když by řekl špatnou odpověď, něco bych mu udělala. Samozřejmě, že ne. „Správně, a teď Ironman... Jméno?" optala jsem se znova.

„Tony Stark?" podíval se na mě takovým zvláštním pohledem. S úsměvem jsem přikývla a chytla jsem ho za ruku. „Vidíš? Přece jenom něco si pamatuješ..." úsměv neopouštěl můj obličej. Jsem ráda, že mě taky někdy poslouchá, když mu něco říkám.

„Mám nápad," najednou se prudce zvedl a mě vyzvedl s sebou. „Zahrajeme si na superhrdiny," navrhl mi. To jsem musela přijmout. „Dobře, tak fajn, ale jsi Kapitán a já budu Ironman, jo?" přikývl. Postavili jsme se naproti sobě a zaujali jsme bojové pózy.

„Vodní pole," vykřikl Draco a moje ruce povolily a usídlily se podél mého těla. „Draco? Kapitán Amerika nemá žádné vodní pole..." upozornila jsem ho a pak jsem se mu začala smát. Viděla jsem, jak protočil očima, ale poté se taky trošku usmál.

„Víš, co? Radši toho necháme, jo?" přestala jsem se mu smát.

„Aquamenti." vykřikl najednou Draco a z jeho hůlky vytryskla voda. Ano, mířil s tou hůlkou na mě, takže jsem teď byla celá zmáčená. „Colloshoo," vyslovila jsem kouzlo i bez hůlky. Jsem přece dcera Pána Zla. Dracovi nohy se okamžitě přilepily k trávě.

„A máš to, ty debile," vykřikla jsem a pomalým krokem jsem se šourala ke zbytkům, které zbyly z bradavické školy čar a kouzel. „Ale notak, Hermiono. Přece mě tady takto nenecháš..." vykřikl zoufale Draco. Otočila jsem se na něj a vyplázla jsem jazyk. „Můžeš si za to sám," uchechtla jsem se a zmizela jsem ve zbytcích školy.

„Hermiono, proč jsi celá mokrá?" podivila se Ginny, kterou jsem cestou potkala. Jen jsem nad tím mávla rukou a pokračovala jsem dál, až k Nebelvírské věži, která se docela zachovala a neutrpěla žádné velké škody.

Převlékla jsem se, vzala jsem si knížku a šla jsem si sednout do pohodlného křesla, které stálo hned před krbem, ve kterém praskalo dřevo, které pohlcovaly plameny ohně.

„Hermiono, promiň, že tě otravuju, ale Draco pořád před školou pořvává," odtrhla jsem pohled od knížky (stihla jsem přečíst jen tři stránky, kdyby vás to zajímalo) a podívala jsem se na svého vyrušitele. Byla to opět Ginny. Protočila jsem očima.

„Tak mu řekni, že mu vzkazuju, ať je zticha." odpověděla jsem jí a ona se hned rozběhla pryč. Asi běžela vyřídit vzkaz Dracovi. Znovu jsem se začetla do knížky, ale dlouho mi to nevydrželo, protože zase přiběhla Ginny.

„Co je to tentokrát, Ginny?" optala jsem se jí znuděně, ale pohled od knížky jsem nezvedla.

„Draco ti vzkazuje, ať okamžitě mažeš dolů před školu a že ho prý máš jít odlepit, nebo co to mlel," vychrlila ze sebe Ginny rychle a udýchaně odpadla do vedlejšího křesla.

„Tak mu vyřiď, ať si trhne," řekla jsem nakonec a dál jsem si četla. Periferním viděním jsem zpozorovala, jak Ginny vstala z křesla a běžela zase pryč. Vůbec jí nevadilo, že jsme si z ní udělali takového posla.

„Hermiono, on říká, že ti nakope zadek, až se odtamtud odlepí," vyhrkla Ginny, hned jak přiběhla zpět. Odfrkla jsem si a protočila jsem očima. Odložila jsem knížku vedle sebe a pohodlně jsem se usadila.

„Tak, že mu posílám usměvavého smajlíka a ruku s palcem nahoru," rukou jsem jí popohnala a zavřela jsem oči. Potřebovala jsem si pročistit hlavu. Než jsem ale stihla se nad něčím zamyslet, Ginny přiběhla zpět.

„Tak, co mi Draco vzkazuje tentokrát?" optala jsem se jí a jedno oko jsem otevřela a podívala jsem se na ní. „Že jsi pěkná mrcha," odpověděla mi s úsměvem na tváři.

„Tak mu vzkaž, že opravdu pěkná jsem, ale že mrcha zatím ne..." ušklíbla jsem se nad svojí odpovědí, ale to už jsem viděla jen záda Ginny, jak se ode mě vzdalují. Avšak za chvíli byla opět tady.

„Hele, nechci ti nic říkat, ale asi bys měla zdrhat..." řekla mi udýchaně a posadila se do vedlejšího křesla. „Proč?" optala jsem se zděšeně. „Protože Draco už má jednu nohu odlepenou, tak aby ti nepřišel nakopat zadek..." uchechtla se a já spolu s ní. Ale smích nás po chvíli přešel.

„Rychle, jdi se podívat, jestli tam ještě vůbec je," nařídila jsem Ginny, která můj rozkaz okamžitě vyplnila.

„Jo, je tam... A proklíná tě a posílá tě ke všem čertům..." smála se Ginny, když přiběhla zpátky.

„To je dobře, snad tam ještě chvíli bude zápasit s přilepenou nohou,"

„Proč?" optala se zmateně Ginny.

„Protože se potřebuju někam schovat," odpověděla jsem jí, ale už jsem se rozhlížela na všechny strany, abych našla dobou schovku, kde bych se mohla před Dracem schovat.

----------------

Takže, ahoj? 😊

Já vím, já vím... Nepřidala jsem novou část asi tak dva měsíce, ale chápete to, ne? Pořád testy a musela jsem si vylepšit známky a tak... 😆

Ano, stydím se za to, ale co se dá dělat... Moc, moc, moc se vám omlouvám...😇😇

A další důvod je ten, že jsem nově In Love, takže to snad chápete😘😘

★&coments♥