"Hej Mini. Probuď se." budil mě Jacksonův hlas.
"Co je?" zakňourala jsem a otočila se na druhou stranu. "Musíš vstát do školy." Jackson mi pomalu stáhl peřinu z těla a nejspíše jí hodil na zem.
"Kolik je hodin?" zeptala jsem se a pomalu se probouzela.
"6:20." odpověděl a posadil se vedle mě. Nechápavě jsem se na něj podívala.
"To jsem spala tak dlouho?" zeptala jsem se. Jackson se usmál. "Nevím, v kolik si šla spát, ale asi jo." pohnul rameny.
"Usnula jsem asi chvíli po tobě." vysvětlila jsem mu, a pomalu se zvedla z postele.
"Aha. Šel jsem tě zkontrolovat, když jsem se vzbudil. Všiml jsem si, že si nejedla. Když jsem přišel za Tebou do pokoje spala jsi jak zabitá."
"Jo. Byla jsem dost unavená." souhlasila jsem a protáhla si ztuhlý krk.
"Jaká byla vlastně škola?"
A je to tady.
Nadechla jsem a chtěla začít vyprávět. Při mém štěstí zrovna Jacksonovi začal zvonit telefon.
"Pak mi to povíš. Chystej se." řekl rychle a odešel z mého pokoje. "Máš na stole snídaní." zakřičel ještě rychle a pak se věnoval svému telefonu.
***
"Co to má být?" nechápala jsem, když jsem přišla už připravená do kuchyně. Na jídelním stole leželo všelijaké jídlo. Od sladkých pochutin po těch slaných.
"Dobré, že?" zazubil se pyšně Jackson.
"To nemůžeme sníst oba." zavrtěla jsem hlavou a posadila se na židli. "Nikdo neříká, že to máme sníst všechno." pokáral mě Jackson a sedl si naproti mě.
"Tak proč jsi tohle všechno přichystal?" nedalo mi to a musela se zeptat.
"Je to už dlouho co jsem neudělal žádnou snídaní." řekl.
Zasmála jsem se.
"Chtěl jsem říct. Dobrou snídaní."
Automaticky jsem si vzpomněla na nepříjemný zápach včerejších spálených lívanců. "Nebylo to včera zase až tak špatné." mrkla jsem na něj a napila se pomerančového džusu.
"Dělalo ti problém si do nich aspoň kousnout."
"To sice ano, ale převládala ve mně nervozita. Takže jsem nebyla schopná nic sníst."
Jackson přivřel oči. Věděl, že lžu.
"Dobře. Nechám to tak." zamračil se a věnoval se své ranní kávě.
"Mimochodem," řekl a napil se "Dnes k nám na večeři přijde jedna moje kolegyně z práce."
"Že by sis konečně někoho našel?" usmála jsem se a kousla si do koblihy. Jackson po mě hodil hroznovým vínem. Vyhnula jsem se a začala se smát.
"Ne. Je to jen kolegyně." zdůraznil a sledoval co dále řeknu. "A abys tu nebyla sama a našla si konečně nějakého kamaráda, tak vezme svého mladšího bratra." dodal.
"Nikoho nepotřebuji." bránila jsem se. "Jak se vlastně Tvá kolegyně jmenuje?" zajímalo mě. Chtěla jsem možná zjistit, jestli se nejedná o někoho koho jsem včera už měla tu čest poznat.
