Po sesekání učitelem jsem vběhla do třídy, jak jen nejrychleji jsem mohla. Usedla jsem na své místo, a pomalu si nachystala věci na tuto hodinu. Než jsem stihla vše položit na lavici ozval se zezadu klučičí smích. Napadlo mě se otočit. Chtěla jsem vědět co je tak vtipnýho.
"Nečum." zavrčel na mě JungKook hned co jsem to udělala. Obrátila jsem očima a otočila se zpátky dopředu.
"Debile." ucedila jsem mezi zuby, a začala se nepřitomně dívat do země před sebe.
"Tak jsem tady." ozvalo se u dveři. Byl to profesor, kterého jsem před chvíli potkala na chodbě. Všichni si začali pomalu stoupat, aby učitele zdvořile pozdravili. Jen já seděla jako pecka, a představovala si, jak dávám JungKoovi facku.
"Slečno Moonová." okřikl mě učitel a hodil notesem na mou lavici. Leknutím jsem sebou trhla a pohledem vystřelila profesorovi do oči.
"Máte snad něco s pohybovým aparátem, že neumíte slušně se postavit?" pokáral mě, a pohledem mě zadupal do země.
"Omlouvám se." zvedla jsem se nakonec a uklonila se. "Ty Vaše způsoby z Vás musíme nějak dostat." procedil a pomalu se otočil ke své katedře. "Posaďte se." pokynul ke všem studentům včetně mě. S obracenými oči v sloup jsem se posadila taky, a položila si čelo na studenou lavici.
Začinám to tady nenávidět pořád čím dal tím víc.
"Udělám teď docházku, a nechci slyšet žádné "Tady". Všichni se slušně postavíte a řeknete své jméno." ozval se profesor od své lavice, a otevřel notes.
"Kim TaeHyung." profesor zvedl oči od notese, a rozhlížel se po třídě.
"Kim TaeHyung ve vši kráse." ozval se hrubý mužský hlas za mými zády. Zvedla jsem hlavu. Ohlídla se za sebe, a sledovala toho černovlasého kluka, který mě málem smetl na chodbě, jak se pomalu zvedá, a tasí na učitele řádu perfektních zubů.
"Posaďte se." pokynul mu profesor, a znovu zabodl svůj pohled do notesu se všemi jmény.
"Kim Jennie."
Při uslyšení toho jména jsem znovu začala koukat po místnosti. Znělo mi to jako ženské jméno, a taky, že ano. Kousek ode mě se postavila dost pohledná dívka s dlouhými hnědými vlasy. Školní uniformu měla poupravenou tak, aby lichotila její hubené postavě.
Jak to, že jsem si jí nikdy nevšimla?
"Kim Jennie." zopakovala své jméno tak hlasitě, aby ji všude slyšeli. Připadala mi jako ten typ dívky co miluje pozornost. Při vyslovení svého jména kontrolovala reakci všech přitomných. Většina zbytku dívek ve třídě si hned automaticky začaly něco šeptat.
"Sednout." usadil jí profesor. "Park Jimin." zopakoval hned potom.
Kdo by to mohl být?
Znovu jsem se ohlídla. Jsem nepoučitelná, ale zvědavost byla silnější než půd sebezáchovy a toho, kdyby mě zase JungKook nějak utřel.
"Park Jimin." odpověděl šedovlasý kluk, který se mě včera ptal, co tu vlastně chci. Nedokázala jsem pochopit, jak někdo takový, kdo vlastně vypadal docela milé se mohl bavit s někým, jako jsou oni. Ten zbytek.
"Park Jimin.." profesor do něj zabodl pohled, a já si až teď uvědomila, co se vlastně děje.
Park?
Vylítlo ze mě málem. Je to snad on ten bratr Ji-Yeon, který teď k nám přijde spolu s ní na večeři?
"Znovu Vy a Vaše povedena banda kamarádů budete všem profesorům na této škole znepřijemňovat život?" pokračoval profesor, a přerušil mé obavy.
