Další den jsem vstala bez otravného zvuku budíku. Bylo divný, že jsem pořad nemusela jít do školy. Na druhou stranu mi to vůbec nevadilo. Posledních pár dnů tam bylo opruz.
Protáhla jsem se a vstala z postele. Vůbec jsem si nevšimla, že Leo už mezitím zmizel a v mém pokoji po něm nebylo ani památky.
"Mio?" zaklepal na dveře někdo a opatrně je pootevřel. "Spíš?" zeptala se potichu JiYeon.
"Ne." odpověděla jsem chraplavým hlasem a promnula si oči.
"Včera jsem odeslala do práce důležitý materiál, a na dnešek mám volno. Nechtěla by ses naučit něco z naši kuchyně?" usmála se.
"Tak jo." souhlasila jsem, a šla se pomalu nachystat do něčeho pohodlného.
---
"Mio budeš tak hodná a podáš mi česnek?" zeptala se JiYeon po asi půl hodině přípravy Kimchi.
"Tady." řekla jsem a podala už oloupané měsíčky česneku. "Je tam ten česnek hodně důležitý?" zeptala jsem se najednou. JiYeon se chvílí zastavila a přemýšlela.
"Jo." řekla po chvíli a začala ho tam pasírovat. "Spojí všechny chutě dohromady." pokračovala.
"Hotovo," řekla JiYeon radostě a nasadila si na jednu ruku rukavici. "Co teď budeš dělat?"postavila jsem se vedle ní a jenom tak pozorovala.
"Dám Kimchi zatím na chvílí do tenhle plastové krabičky a pak až tady bude táta půjdeme jíst," odpověděla mi.
"Potřebuješ ještě s něčím pomoc?"
JiYeon zavrtěla hlavou, a já si tak mohla sednout a nad něčím uvažovat. JiYeon skládala Kimchi do krabiček, a já neměla opravdu co dělat. Zajímalo mě i docela co JaeHyun šel řešit s klukama, a jestli tady zůstal na noc, nebo odešel domů. Podle toho, že ho Jimin šel nejspíše vyprovodit, tak asi domů.
Bože Mio. Nebuď tak tupá.
"Děje se něco Mio?" zeptala se JiYeon, když viděla můj nepřitomný výraz. "Ne." odpověděla jsem hned bleskově a zastřásla hlavou.
"Jenom jsem přemýšlela." řekla jsem a protáhla se. Bolely mě záda jako čert. Možná za to mohly ty špatné sny.
"Dobré ráno." ozval se mužský hlas. Otočila jsem se za sebe a viděla už střízlivého JungKooka. Pomalu šel kolem mě až k lednici.
"Zastav." řekla mu najednou JiYeon. Viděla jsem jak ho chytla za ruku a přitáhla k sobě. "Co to máš?" zajímalo jí hned co viděla jeho ret.
"Popral jsem se." přiznal se, a chtěl jít zpátky k lednici.
"Pojď ošetřím ti to." řekla najednou. JungKook se na ni podíval a zavrtěl hlavou.
"Nemusíš."
"Tohle mi pomůže." řekl a ukázal na sáček s ledem, který vytáhl z mrazáku.
"Jo na otok je to dobrý, ale infekci ti to jenom rozjede." zamračila si a sundala si rukavici. JungKook byl připravený něco říct, ale JiYeon ho zastavila.
"Jdeme." obrátila očima a chytla ho za ruku. "Chvíli prosím počkej Mio." otočila se těsně na mě, než odešli do jejího pokoje.
JungKook_
JiYeon mě vedla do pokoje, jako malé mimino. Nemohl jsem nic namítat tak jsem šel.
"Sedni si." pokývla mi hlavou, zatímco šla hledat do svého nočního stolku lékarníčku.
