"Bože to je idiot." neodpustila jsem si, když jsem ležela na posteli a četla si knížku.
V hlavě mi pořád zněla celá naše konverzace s Jiminem.
Co si vlastně o sobě myslí?
Znechuceně jsem otočila další list knihy. Jenže jsem nebyla už schopná pobrat její příběh. Odložila jsem ji na noční stolek, a posadila se na kraj postele. Pořádně jsem si promnula oči a vydechla.
Ať už jsi zpátky, Jacksone.
Pomalu jsem se zvedla z postele a protáhla se. Podívala jsem se na svůj rozbitý telefon, a snažila se ho zapnout. Po pár sekundách se ozval zvuk zapínání a obrazovka se rozsvítila.
Byla jsem překvapená. Myslela jsem si, že už fungovat nebude. Když se zapnul zjistila jsem, že tam není žádné upozornění. Vůbec žádná zpráva, ani zmeškaný hovor.
Od té doby co jsem se odstěhovala z Ameriky, jak kdybych vůbec neexistovala. Moje kamarádky mi nepsaly, nevolaly. Prostě nic. Byla jsem vzduch.
"Hej Mio!" ozvalo se za dveřmi. Trhla jsem sebou a podívala se na zamčené dveře pokoje. Klika se začala pohybovat nahoru a dolů.
"Kdo tam je?" zeptala jsem se, když jsem nemohla hlas, který se před chvílí ozval nikam zařadit.
"Tady Kim TaeHyung. Tvůj spolužák. Do kterého si narazila na chodbě." ozvalo se znovu. Zvedla jsem obočí a pomalu šla ke dveřím.
"To ty jsi narazil do mě." řekla jsem a pootevřela dveře. Prohlídla jsem si ho od hlavy, až k patě.
"Co chceš?" zeptala jsem se nakonec.
"Chtěl jsem Tě pozdravit. A víc se seznámit." usmál se. Zaujatě jsem se podívala na jeho dokonalý chrup. Jeho úsměv mě zaujal už před tím, když do mě narazil, ale až teď jsem měla více času se na něj podívat.
"Nechci." odpověděla jsem, a chtěla zavřít. TaeHyung mezi dveře strčil nohu.
"Notak." odfrkl si a projel si své černé vlasy.
"Pojď se s námi pobavit vedle do pokoje," usmál se a jednu ruku položil na futra. Šokovaně jsem vytřeštila oči.
"Nestojím o Vaši zábavu." odpověděla jsem stroze. "A navíc.." chtěla jsem pokračovat, ale zarazilo mě, jak si mě TaeHyung prohlížel.
Doslova mě frustrovalo.
"A navíc co?" zeptal se a věnoval mi úsměv. Moc dobře věděl, že mě tím pohledem vykolejil.
"Navíc jsem nahá." řekla jsem a schovala se více za dveře.
"Aha. A proto máš na sobě tričko a tepláky." ohlédnul se za mě. Vůbec mi nedošlo, že je za mnou zrcadlo.
"Achjo.." zasyčela jsem a nervózně se koukala do rtu.
"Dobrý postřeh." zasmála jsem se, a měla se stochutí propadnout do země.
"Takže?" nenechal se odbýt.
"Takže co?"
"Jdeš za námi?" obrátil očima. "Už jsem říkala, že nechci." odpověděla jsem. TaeHyung vydechl.
"Neřekla si důvod." zakřenil se. "Hele.." zvedla jsem obočí a otevřela plně dveře dokořán.
"Co po mě chcete?" zajímalo mě. Dala jsem si ruce v bok a čekala co odpoví.
"My? Po tobě? Nic." TaeHyung zavrtěl hlavou a dala ruku pryč z futer.
"Jen jsem chtěl být hodný, a napadlo mě, jestli se tu třeba nenudíš."
