"Paní." vydechla jsem plná úžasů a nevěřila tomu, co před sebou vidím. JungKook, který stál hned za mnou nic neříkal a jen mě nechal, ať sleduju tu krásu, kterou pro mě připravil.
Uprostřed tělocvičny byly rozhazené okvětní lístky červené růže. Na bílé dece byly postavené dvě skleničky kdo ví s čím, a na talíři se povalovaly jahody namáčené v čokoladě.
"Líbí?" promluvil JungKook konečně a postavil se vedle mě. Podívala jsem se na něj a kývla hlavou. Tohle ještě pro mě nikdo neudělal. Nevěděla jsem jak reagovat, co teď udělat.
"Jo." řekla jsem nakonec a objala ho. Sama jsem byla zaskočená touhle reakci, ale měla jsem chuť to udělat. Hodilo se to.
"To jsem rád." zašeptal a objal mě ještě silněji, než předtím.
"Proč ale?" zeptala jsem se, když jsem se od něj odtáhla a zadívala se mu do oči. JungKook se pousmál a nervózně svým pohledem uhl jinam.
"Říkal jsem, že tě chci pozvat na rande. Navíc ti chci ukázat, že opravdu nejsem takový jaký si myslíš, a hlavně." vydechl a znovu mi věnoval svůj pohled.
"Jsem ti řekl, že jsem se do Tebe zamiloval."
Ztuhla jsem. Opravdu jsem byla přesvědčená, že to byly jenom opilecké kecy. Opak je ale pravdou.
"Já..nevím co na to říct." přiznala jsem a sklopila hlavu. JungKook mě chytl za ruku.
"Nemusíš říkat nic. Jen mi nech ti dokázat, že jsem hodný kluk." zašeptal.
"Dej mi šanci, abych se ti otevřel a ty abys mě poznala."
Zaváhala jsem. Jenže při pohledu do jeho oči, které doslova řvaly, že to myslí vážně jsem přikývla.
"Dobře. Dám tomu šanci." usmála jsem se.
"Tak jo." vydechl a já se musela zasmát. Očividně mu ze srdce spadl obrovský kámen. Když jsem se dosmála chytl mě za ruku a dovedl k dece, kde jsme se posadili.
"Jen mi musíš říct, jak tě napadlo zrovna tohle." řekla jsem a ukázala rukou po tom všem. Než mi JungKook odpověděl pustil ze svého mobilu uklidňujíci hudbu.
"Řekněme, že jsem tohle měl už dlouho v hlavě, když budu mít nějakou slečnu." odpověděl a já zvedla obočí.
"Nebo jsem tak úžasný a prostě mi takové romantické věci jdou." zazubil se.
"Haha." řekla jsem ironický a obrátila očima. "Nebo spíše narcistickej." pokračovala jsem a sjela ho pohledem.
"To taky." přikývl a začal se smát.
"Dělám si srandu." odpověděl, když jsem znovu zvedla své obočí a prohlížela si ho.
"Ani jedno z toho není pravda." zašeptal a očima sjel k zemi.
"Tak jak to teda je?" zeptala jsem se, když JungKook dlouho nezvedal svůj pohled.
"Nijak." pokrčil rameny. "Jen.." zašeptal a díval se všude jen ne na mě. "Je to divné." pokračoval.
"A co?" zajímala jsem se dál.
"Kdysi dávno mi tohle poradil jeden můj dobrý kamarád. Až budu mít dívku, nebo někoho o koho stojím, ať připravím pro ni tohle. Ať se cítí speciálně." povzdechl si a já zrudla.
"Nezníš moc vesele." řekla jsem nakonec.
"Ne?" zeptal se on a podíval se už konečně mým směrem.
