"Venku pořád prší."
Podívala jsem se na Marka jak sleduje déšť z okna a začala uvažovat. Nejsem pryč už moc dlouho? Co když bude mít JiYeon strach?
Pomalu jsem se postavila a šla za Markem. Postavila jsem se vedle něj a dívala se ven stejně jako on.
"Co?" zazmatkovala jsem, když se na mě Mark podíval.
"Nevím." odpověděl a usmál se.
"Aha." zašeptala jsem a sklopila hlavu. Z nějakého důvodu jsem byla znovu v rozpacích. Nervózní. Nesvá v jeho přítomnosti.
"Chtěla si vědět co tady dělám, že?" nahodil najednou a šel se posadit na svou postel.
"Jo." kývla jsem hlavou a sledovala každý jeho pohyb.
"Tak si sedni," pobídl mě a poplácal na místo vedle sebe.
JungKook_
"Jdu pryč!" zahulakal jsem na cely dům a bouchl do dveři Jiminova pokoje.
"Kam jdeš?" zeptal se, když vyšel ze svého pokoje v propoceném triku.
"Zase cvičíš?" zvedl jsem obočí a poměřil si ho pohledem. Jimin jen kývl hlavou.
"Jdu za Lisou." odpověděl jsem mu na co se ptal. "Takže Miah je v tom případě na mě." řekl hned a opřel se o dveře.
"No to ne." odvětil jsem a zavrtěl hlavou.
"Sám si říkal, že není čas a musíš už začít. Přitom jdeš za Lisou. Takže, zatímco Ty se budeš bavit s Lisou, já budu pomalu dobývat Miu,"
Podíval jsem se na Jimina a zasmál se. Tohle nemohl myslet vážně. Podle jeho vážného pohledu to tak ale přesně myslel.
Přestal jsem se smát a nahodil vážný pohled taky.
"Říkal jsem, že ne." zdůraznil jsem dost jasně. Nevím kde se to ve mě vzalo, ale nechtěl jsem, aby do tohohle zasahoval.
"Dělám to pro partu." zopakoval má slova, které jsem řekl v našem minulem rozhovoru.
Zarazil jsem pohled do země.
"Fajn." řekl jsem najednou a podíval se znovu na něj. "Nikam nejdu." rozhodil jsem rukama a šel ke svému pokoji.
"Najednou." posmíval se za mnou. Znechuceně jsem si odfrkl a zavřel za sebou dveře.
"Debil jeden. Zkazí všechnu zábavu." zavrčel jsem nahlas a vylovil z kapsy telefon. Napsal jsem Lise, že nepřijdu a sel si dát sprchu. V hlavě se mi vybavila myšlenka na Miu.
Kde sakra jsi?
Miah_
Sledovala jsem Marka jak svatý obrázek a čekala co mi řekne.
"Víš. Vrátil jsem se, protože jsem musel." řekl najednou a pokrčil rameny.
Zvedla jsem obočí. Ani za boha jsem nemohla přijít na to, jak to myslel.
"Aha." řekla jsem jenom tak, protože jsem nevěděla jak odpovědět.
Mark se na mě podíval a zasmál se. Očividně takovou reakci nečekal.
"Dá se říct, že tady mám nevyřešené věci." vysvětlil po chvíli.
"Nic zajímavého." odpověděl na můj tázací pohled.
"Ale dost o mě." tleskl a já se musela pousmát. Dělal jak kdyby mi toho řekl strašně moc.
"Co vlastně Jackson?" zeptal se a já ztuhnula. Vůbec jsem si nemyslela, že by jsme se dostali k takovému tématu.
