Stala jsem za otevřenými dveřmi, a nevěřila co, nebo spíše koho vidím.
"Co tady děláš?" vykoktala jsem ze sebe a zírala na dotyčného.
"Přišel jsem s Jiminem a JungKookem." odpověděl mi a povrchně se zasmál.
"Ale proč?" ptala jsem se dal.
"Něco jsme společné přišli vyřešit." JaeHyun si mě prohlédl od hlavy, až k patě, a na konci se pousmál.
Zamračila jsem se na nej.
"Vtipný." ucedila jsem skrz zuby, a podívala se mu do oči.
"Neříkal si náhodou, že je to parta debilů?" pokračovala jsem. JaeHyun obrátil očima a věnoval mi zvednutí jednoho obočí.
"Jsi všímavá, a ne tak blbá, jak jsem si myslel." ucedil skoro až mile. "Patříš k nim, že?" vypálila jsem bleskově.
"Ne." odpověděl mi. "Patřím jinam." dořekl a natáhl ruku, aby mě pohladil. Odrazila jsem to a kousek ustoupila.
"Dotkni se mě a.."
"A co?" skočil mi do řeči. "Kdo s tím co udělá? Ty? Nebo Jackson? To sotva, když leží v nemocnici." zasmál se.
Ztuhla jsem.
"Jak o tom víš?" zašeptala jsem. "Zprávy se šíři docela rychle." vysvětlil.
"Proč si vůbec přišel za mnou?" vydechla jsem. Nechtěla jsem s nim už dál mluvit.
"Abych ti vysvětlil, že ze mě nemusíš mít strach." JaeHyun se mě znovu snažil pohladit. Ucukla jsem.
"Nejsem jako oni." řekl skoro ublíženě.
Zasmála jsem se.
"To už slyším dneska po druhé."
JaeHyun se zamračil.
"Vypadni." řekla jsem už naštvaně. Měla jsem tady toho divadla dost.
"Hej JaeHyun." okřikl ho Jimin. Podívala jsem se za něj, a zahlédla Jimina.
"Tak jdi pejsku. Paniček volá." zasmála jsem se a zavřela mu dveře hned před nosem. Určitě musel být vzteky bez sebe. Potichu jsem zamknula a dala ucho na dveře.
"Co je?" slyšela jsem hlas JaeHyuna. "Pojďme to vyřešit." odpověděl mu Jimin. Pak už jsem jen slyšela kroky od svého pokoje pryč. Oddechla jsem si, ale svým způsobem jsem byla zklamaná. Myslela jsem, že jsem našla někoho komu budu tady moci věřit. Jak já se šeredně spletla.
"Stejný debil jako všichni." zavrčela jsem na hlas a bouchla do zamčených dveři. Bylo mi jedno, jestli to někdo slyšel.
"Ať jen slyšíte, co si o vás myslím." řekla jsem už o trochu potišejí a opřela si čelo o dveře. Tohle vše byl jeden špatný sen. Každý den se dělo něco špatného, jak kdybych byla prokletá.
Ať už to skončí.
Po chvíli opírání se o dveře jsem se otočila ke své posteli, a šla si na chvílí sednout. Měla jsem všeho už po krk.
Jimin_
Sledoval jsem jak mi do pokoje vchází JaeHyun. Zavřel za sebou dveře a zabodl hned pohled do mě a JungKooka.
"Trochu jste mi to teď zavařili." ucedil skrz zaťaté zuby. Mezitím si prohlédl JungKooka, jak si leduje čelist.
"Co chceš?" zajímalo mě, a posadil jsem se vedle JungKooka.
