Na druhý den
"Kde jsi byla?" ucedil na mě JungKook skrz zuby hned co jsem se dostala do kuchyně.
Zvedla jsem obočí a posadila se.
"Co je ti do toho?" zavrčela jsem a čekala, jestli se objeví i JiYeon.
"Slušně jsem se zeptal." odpověděl mi a šel k lednici.
"Nemáš hlad?" zeptal se.
Zaskočeně jsem se na něj podívala, když odvrátil pohled od lednice a kývla hlavou.
"Dáš si taky vajíčka?" zeptal se znovu.
On mi chce opravdu udělat snídaní?
"Tak jo." řekla jsem a sledovala ho jak vytahuje ingredience, a chystá je na kuchyňský ostrůvek.
"Nechceš pomoct?" napadlo mě z ničeho nic. Nechápala jsem sama sebe, že jsem se dokázala zeptat. Ale udělala jsem to.
JungKook se na mě otočil a kývl hlavou.
Sakra.
Opravdu jsem nečekala, že bude chtít mou pomoct, že zrovna my dva budeme dělat nějakou věc společně, nebo dokonce, že se budeme někdy normálně bavit.
"Co mám teda udělat?"
Postavila jsem se vedle JungKooka a prohlédla si jeho tetování. Sledovala jsem i to, jak rozklepává vajíčka do misky. Měl pěkné ruce.
"Můžeš klidně osmažit slaninu." řekl a ukázal na balíček slaniny.
"Dobře." řekla jsem a rozbalila ji z obalu. Periferně jsem sledovala JungKooka a měla jsem pocit, že i on mě.
"Bude to stačit?" zeptala jsem se a ukázala na pánev usmažené slaniny.
"Mělo by. JiYeon s námi snídat nebude. Je to jen pro nás 3."
"JiYeon a Tvůj táta chodí do práce i o víkendu?" nedalo mi.
JungKook kývl hlavou.
"Došel Váš táta včera? Nějak jsem si nevšimla, že tady byl." řekla jsem a nervózně se ošila.
"Abych byl upřímný, tak nevím."
JungKook se na chvíli zastavil a přemýšlel.
"Možná doma byl, ale soudě podle toho, že tu není jeho auto, tak už zase odjel." pokrčil rameny, a věnoval mi pohled.
"Dojdeš prosím pro Jimina?" zeptal se mě.
Podívala jsem se na JungKooka. Chvíli jsem sledovala ho a on mě. Měla jsem takový divný pocit, jak kdyby se to mezi námi zlepšovalo. I ten vzduch nebyl tak dusný, jak obvykle. Po chvíli civění náš pohled přerušil právě JungKook.
Parkrát jsem zamrkala a kývla hlavou. Rozešla jsem se směrem pro Jimina.
"Jimine?" řekla jsem, když jsem zaklepala na dveře jeho pokoje.
"Jo?"
Vytřeštila jsem oči a rychle uhnula pohledem jinam. Dveře mi otevřel polonahý Jimin bez trička.
"Pojď se nasnídat." řekla jsem a nevěděla kam se podívat.
"Hned jsem tam." usmál se a já odešla.
Wow.
"Jimin už jde." promluvila jsem na JungKooka a šla za ním.
"Budeš chtít ještě s něčím pomoct?"
