Tajemství Labirintu

Dlouhá cesta

No prostě jsme jeli jeli a jeli. Zkrátka nic zajímavého. Povídali jsme si, divali se na filmy, spali, atd. Jeli jsme do Amsterdamu. Zbývali nám už jen dvě hodiny. "Co si zahrát pravdu nebo ukol?" Zeptal se Charlie. "Dost mě překvapuje ze víš co to je!" Odsekla ho Jessie. "To znamena ze jo. Takže Já začnu:" pokračoval Charlie "Zoe? Pravda nebo úkol?" "Úkol" "Takže, vidíš ty holky? Tamhle před námi? Dáš jim moje číslo a řekneš ať zavolají, že je to moje číslo. "Ne!" "Musíš Zoeino!" Řekl Mike. "No tak jo!" Řekla Zoe a stoupla si. Natáhla ruku a Charlie jí do ní položil papírek s telefoním číslem. Jakmile stala u tech holek, neslyšeli jsme co říka ale viděli jsme jak otevírá pusu. Pak se otočila na nás a ukázala na Charlieho. Ten se na ne spokojeně usmál. Na tváři tech holek se promítnul udiveny výraz. Ted byla na řadě Zoe: "Elis?" "Pravda" "Koho z nás nejvíc nesnášíš?" "Až příliš jednoducha otázka. Jasne ze Charlieho." "A proč?" Řekl nastavane Charlie. "Třeba proto ze si na mě minuly týden hodil Jogurt?!" "Já te taky nejvíc nenávidím abys věděla!" "Jen proto, že ti nalepila na záda napis: všech teploušů král?!" Přidal se Mike. "Hele kdo se nám ozval! Mikeu pravda nebo úkol?" "No super, úkol." Podívala jsem se kolem sebe a viděla ze Kim má v uších sluchátka a kouká z okna. Napadlo mě tolik věcí co by mohl Mike udělat, ale je to moje kamarádka. Po chvíli přemýšlení jsem se už rozhodla. Řekla jsem mu to a on vytáhl mobil z kapsy. Natáhl ruku a nenapadne chytil Kimin mobil, který ji ležel na klíně. Kim si toho vůbec nevšímala a koukala porad z okna. Potom Mike rychle vytáhl sluchátka z jejího mobilu a ztrčil je do svého mobilu. Dost mě překvapilo ze si nevšimla ze ji přestala hrát písnička, ale asi si myslela že jen zkoncila písnička a za chvíli začne další. Pak něco na svém mobilu zmáčkl a rychle si sednul na sve místo. Všichni jsme napjatě koukali na Kim a pak..."Áááááááááááááááááá!!!!!" Kim zničeho nic vyskočila ze sedadla, hlasite zaječela a rychle si vytrhla sluchátka z uší. Všechny popadl záchvat smíchu. "Hej! Kdo z vás mi tam pustil tak nahlas Justina Biebera?!!!"

A takhle jsme se bavili i zbytek cesty. Uteklo to tak rychle a už jsme byli v Amsterdamu. Zbalili jsme si věci a vystoupili z autobusu. "Týjo to je něco" Řekla Jessie. "Tady bych dokázala ztravit celý týden místo te školy." "Jo je to tady opravdu nádherný" přidala jsem se. Ale museli jsme jít najít Amy a ne chodit po turistických památkách. Tak jsme se vydali k metru, které nás zaveze na letiště.

Došli jsme na nádraží metra. "Hele to je naše metro! Rychle běžíme!" Zakřičel Fred. Tak jsme se všichni rozběhli. Běžela jsem první a už jsem se blížila k metru. Ale dveře se začali pomalu zavírat. Bez přemýšlení jsem rychle proběhla dveřmi a ostatní za mnou. Stala jsem v metru a než jsem stihla cokoliv udělat uslyšela jsem jak se zavřeli dveře. Otočila jsem se. Za mnou stal Charlie a za nim byli zavřené dveře. Zakřičela jsem: "Ne, oni tam zůstali!" Za skleněnými dveřmi jsem viděla naštvaný výraz Mikea. Než jsem se stihla vzpamatovat, metro se rozjelo. "Tak na tohle bych dodal jen tohle.....