Tajemství Labirintu

Labyrint II

Charlei: "Grrr! Před chvílí jsme se zbavili pitomejch schodů a ted musíme chodit pitomým bludištěm!
Elis: "Motá se mi z toho hlava."
Charlie: "Nedáme si pauzu?"
Elis: "Jo jasne." opřeli jsme se o zed a Sedli si.
Charlie najednou posunul ruku a ztlačil omylem nějakou cyhlu. Cela zed se najednou odsunula dozadu a my spadli. "Co to je?" Zeptala jsem se. "Nějakej vchod." Vlezli jsme dovnitř a chvíli čekali co se bude dit. Ucítila jsem takový nepříjemný pocit že se mi propada půda pod nohama. Za chvíli jsem zjistila, že to nebyl jen pocit. Plošina na které jsme stáli se propadla a my začali padat dolů. Nebyl to ale strmý pád, leželi jsme na zádech a jeli po vyleštěne, lehce nakloněne ploše. Bylo to jako jízda obřím tobogánem. Pořád jsme meli svázáne ruce, takže jsme jeli vedle sebe. Křičeli jsme jak malý děti. Najednou se cesta rozdvojila a každý z nás miril do jiné cesty. Charlie mě rychle zatáhl za ruku a oba jsme hladce projeli stejnou cestou. Za chvíli jsme dojeli nakonec.
Vztala jsem a rozhlédla jsem se kolem sebe. "Tak tohle musíš vidět." Řekla jsem a Charlie se podival na místo kam jsem se divala. "Páni.... to to je podzemní jezero." A opravdu. Všude kolem nás se rozlehalo obrovské jezero. Jeho hladina byla krasne modra a leskla. Kus od břehu stala loďka s dvěma padli. Chvíli jsme tam stáli a kochali se nádhernou krajinou.
"Kolik je hodin?" Zeptala jsem se a Charlie pokrčil rameny. "Nevím, mobil tady nefunguje a hodinky nemám."
"Ja už jsem teda dost unavena."
"Tak najdi nějakej nocleh." Chtěla jsem na něj zarvat ať si ho najde sám, ale byla jsem tak unavena ze jsem na to neměla energii. A tak jsem prostě něco hledala. "Hele, Tamhle je Písek. Ten bude měkčí než tvrda zem." Tak jsme se uvelebili na Písku. Byla bych si lehla daleko od Charlieho ale meli jsme svázaný ruce tlustým lanem. a tak jsme museli ležet vedle sebe. Nemohla jsem usnout. Kolem mě bylo spoustu světla a jezero dělalo hluk. A navíc, komu by se dobře spalo, když má na ruce uvázaný lano. A protože jsme meli ty ruce svázaný, nemohli jsme se otáčet ze strany na stranu. Prostě příšerna noc. Po delší době se mi to konecne povedlo.

Probudila jsem se a chtěla se pohnout ale porad jsem nemohla. Už mě ta stejna poloha tak rozčilovala že jsem zarvala: "Charlei vztávej!" Ten se probudil a leknutim se posadil a rozhlédl kolem sebe. Už jsem toho měla plny zuby. Vytahla jsem svuj meč. "Ted se nehýbej jestli nechceš přijít o ruku." Řekla jsem a Charlie nasucho polkl. Natáhla jsem ruku a sekla. Trefa, konecne jsem měla oddělenou ruku od jeho. Pak jsem se snažila sundat si provaz z ruky. Trochu jsem se u toho pořezala, ale to mi bylo v tu chvíli jedno. Konečně jsem ten provaz sundala. Měla jsem to pěkně otlačeny. Když to Charlie viděl, rychle popadl muj meč a pokoušel se o to stejný. Moc mu to ale nešlo. "Puč to sem." Vytrhla jsem mu meč z ruky a rozrezala lano i na jeho ruce.

Vztali jsme a došli k okraji more.
"Ta loďka je moc daleko, budeme tam muset doplavat." Řekl a podival se na mě. Už čekal že hodim znechucenej výraz, že se nechci namočit. Ale ja jsem místo toho zastrčila svuj meč do opasku a vydala se do more.
"Umíš plavat že jo?" Zeptala jsem se ho.
"No dovol." Řekl a vydal se za mnou. Šla jsem po mořském dně, které se pomalu vzdalovalo od mych noh a ja za chvíli nedosáhla. Začala jsem plavat v krasne čiste modre a šílene STUDENE vodě. Za chvíli jsem se ohlédla a Charlie byl kus za mnou. Nedožene mě ani ve vodě.
Za chvíli jsem byla u loďky. Byla dřevěna a asi už dost stara. Přes část lodi byla plachta na dvou tyčích. Melo to byt asi stínidlo. Vylezla jsem nahoru a začala se vydýchavat. Za chvíli tady byl i Charlie. Byla mi strašna zima, tak jsme si z batohu vytahla mikinu.
Každý jsme popadli jednou pádlo a pluli jsme.

Tak jak se vám tahle kapitola líbila?

Jak myslíte že bude příběh pokračovat?

Pište do komentářů

A schválně kdo si všimne jednoho Failu

Těším se u další kapitolky

Your Melisabett ♡