Tajemství Labirintu

Schody, schody, schody

někdo rozsvítíl baterku a ja jsem se podivala, kdo mě chytl za ruku. Byl to Charlie. Rychle jsem jeho ruku pustila, dřív než si toho někdo všiml. Toby posvitil baterkou kolem sebe. Uviděli jsme dost uzke a strme schody dolů, které se zatáčeli do leva.
Zoe: "Jsou všichni v pořádku?"
Charlei: "Elzo?"
Elis: "Jo jo jasne, nemáš zač."
Kim: "Nečekala bych ze ze všech těch kluků co tady jsou, jí useknes hlavu zrovna ty Elis."
Zoe: "Jses v poho?"
Elis: "Asi jo"
Mike: "To byl slušnej výkon"
Elis: "Díky."
Mike: "Ja myslel nas všechny."
Elis: "Ja vím, dělam si srandu."
Toby: "Po těch schodech budeme muset jít za sebou, ale nevíme jak jsou dlouhý. Takže si pro jistotu musíme udělat nějaký pořadi."
Fred: "Ok, jdu první a za mnou jde Jack. Zbytek si jděte jak chcete."
Zoe: "Tak jo Já půjdu třeba potom

Všimla jsem si jak zdůraznila slovo: třeba. Potom jsem šla Já a za mnou Kim, Jessie, Mike, Charlei a Toby. Posvítila jsem dolů. Byla tam propast, jejíž dno jsem neviděla. Za první zatáčkou byla další zatáčka, a za ní další a další.
Fred: "Tak tohle bude na dlouho."

Po pěti minutach cesty:
Jess: "Já už nemůžu!"

Po deseti minutach cesty:
Jess: "Tohle nemá cenu, nikdy tam nedojdem!"

Po patnácti minutach cesty:
Jess si seda a říka ze uz dál nejde.
Fred: "Tak tohle bude víc na dlouho než jsem čekal."
Nemohli jsme si ani pořádne povídat. Museli jsme se soustředit kam šlapeme. A cesta se pomalu zužovala. Čim jsme šli dýl, tím jsme vic a víc straceli naději.
Už jsme šli pěkných pár hodin a všichni jsme byli unavení.
Elis: "Kolik je hodin?"
Jack: "Nevím, v Labirintu mi nefunguje mobil."
Toby: "Já mam hodinky. Je přesne 22: 38."
Jess: "Cože? Tolik? Chtělo by to přestávku."
Toby: "Souhlasim ale nemůžeme se vyspat tady. Musíme počkat až tu bude nějaký plácek."
Charlei: "To jako myslíš ze tady bude benzínka?"
Toby: "Máš snad jiný nápad?"

A tak jsme šli dál. Všem se klížili oči. A po dvou hodinách konecne místo na odpočinek. Byla to uzka skulina. Posvitili jsme do ní baterkou a Uviděli malou plochu. Postupně jsme do ní vlezli. Byla tam docela zima. A tak jsme se museli přítulit k sobe. Samozdrejme že kluci a holky zvlášť. Vůbec jsem neměla problém usnout, zavřela jsem oči a spala.

Tak jak se vám tahle kapitola líbila?

Tentokrát mi vysla zase nějaka kratší

Máte nějaký nazor na mou knížku?

Pište do komentářů

Těším se u další kapitolky

Your Melisabett ♡