Tajemství Labirintu

Labyrint VII.

Zoe a Jack:
"Zoe! Zoe! Vztávej!"
"Co, co, co se děje?"
"Je tady zase ten teleport."
Zoe vztala a rozhlédla se. Daleko na skalce uviděla teleport ale přerušilo ji zahrmeni. Otočila se a nad nimi byl velký bouřkovy mrak.
"Musíme běžet k tomu teleportu nebo do nás uhodí blesk." Řekl a oba se rozběhli.
"Když budeme běžet, je větší šance že do nás uhodí." Řekla Zoe
"Nemáme jinou možnost!"
Najednou Zoe zastavila těsne před bleskem, jehož světlo ji ozářilo."

"To bylo u fous." řekla Zoe.

Rozběhli se dál po cestičce vedoucí ke skalce. Do očí jim stekaly kapičky vody. Kolem nich se blýskalo a hřmělo. Čím byli blíž ke svému cíly, tím byly blesky častější a hřmění hlasitější. Pak začal foukat vítr. Kolem nich se vyvracely stromy a chůze proti větru byla obtížnější a obtížnější. Už byli skoro u teleportu a jejich chůze zrychlovala. Před teleportem oba dva rychle skočili a těsně za nimi uhodil blesk. Pak jakoby se všechno zastavilo.Když otevřeli oči, leželi na obilném poli. Najednou už nebyli promáčení na kost, naopak byli vysušení a bylo jim vedro. Vztali a rozhédli se. Pole na kterém byly se zdálo téměř nekonečné, ale kousek od nich vedla cesta.

"Kde to jsme?" zeptal se Jack.

"zdřejme na poli." zachychtala se Zoe. "Ale rozhodně je to tu lepší než předtím."

Vydali se k té cestě. Chůze polem není uplně příjemná. Pořád vás jen flákají klasy do nohou a pak tam máte červené boláky. Potom se ale konečně dostali kté cestě.

"Kterým se teď vydáme směrem?" zeptala se Zoe.

"No....já myslím že je to docela jedno. Tak si třeba hodíme mincí." řekl Jack a vytáhl z kapsy pětikorunu."Pana nebo orel?"

"Pana." odpověděla Zoe.

"Fajn, takže když vyhraješ, půjdeme doleva a když já tak doprava." Pak vyhodil minci a zase ji chytil. Převrátil ji na druhou ruku a odhalil co na ní je."Orel, vyhrál jsem, jdeme doprava."

Chvíli šli ale bylo jim takové horko, že to nebyla moc rychlá chůze.

"Můžu se napít?" zeptala se

"Ne, musíme šetřit." Odsekl ji
"Já musím, počkej mě tady." Řekl, položil batoh a odešel do pole. Zoe si sedla a upřeně koukala na batoh. "Jenom jeden malinký lok..." pomyslela si a začala batoh rozepínat. Vytahla z něj láhev s vodou a začala pit.

"Ehm, ehm!" Uslyšela najednou.
"M..m..muzu to vysvětlit...." Zakoktala Zoe.
"No, poslouchám tě." Řekl Jack.
"No... dobře....omlouvám se."
Řekla a Jack se na ni vyčítave podival.
"Když už, tak mi taky dej." Pousmál se. Napil se a pokračovali dál. Zoe si Všimla něčeho na zemi. Byly to šipky.
"Jdeme podel nějakých šipek." Pak se ale šipky zatočili směrem do pole.
"Ať te to ani nenapadne! Cesta polem je stokrát pomeljsi než cesta po cestě!" Řekl Jack
"Ale je to šance!"
"No....tak jo.." Řekl neochotne, a oba dva jsme sesli do pole. Tentokrát tam nebyly šipky, ale občas byl nějaký klas nabarveny na červeno. Klasy obilí se začali pomalu zvyšovat a zvyšovat a najednou stáli v kukuřicnem poli.
"Zavážu si botu a doběhnu te." Řekl Jack a sehnul se k botum.
Zoe pokračovala dal v cestě. Když si Jack zavázal botu, zase si stoupnul. Zoe ale už byla dávno někde pryc. Nejistě se rozběhl nějakým random směrem. Utíkal a pak rychle zastavil az se málem skutalel na zem. Ztratil červené kukuřice.
"Zoe?" Zakřičel do ticha. Kukuřice byla o něco vyšší než on, takže se nemohl rozhlednout.
Tiše stal a čekal na odpověď. Ničeho se však nedočkal, tak se zase rozběhl. Po dalších pěti minutach běhu zase zastavil a zakřičel:
"Zoe?" Tentokrát slyšel slabý náznak křiku. Bylo to asi hodně z daleka. Rozběhl se k místu, z kterého zvuk vycházel.

Tak jak se vam tahle kapitola líbila?

Musela jsem ji ukončit, abych splnila výzvu :D

Omlouvám se ze jsem tak dlooooouho nevydala kapitolu, ale tak nějak jsem neměla chuť

Těším se u další kapitolky

Your Melisabett ♡