Tajemství Labirintu

Metro!

Jsme v pr****!!!" Řekl Charlie. "Uklidni se ano?! Sice ti nikdo nerozumí ale tady seš na veřejnosti!" "Chápeš vůbec co se stalo Elzo?!" "Jo chápu to naprosto Přesne. Jsem bez vědomí rodičů v Amsterdamu, moji nejlepší kamarádku unesl nějaký parchant a s TEBOU trcim v metru zatímco moje Kamarádky zůstali na zastávce!!!" "Jo ale oni nestihnou to letadlo!" "Ale stihnou!" "Ne nestihnou!" "Dobře dobře ale má to aspoň jednu výhodu. Konecne jednou nepřijdu pozde Já."

Sedli jsme si a pokračovalo to. My dva proste nemůžeme vydržet spolu v jedné místnosti ani pět minut. A po chvíli to vypadalo nějak takhle:

"Proč zrovna ty?! Proč jsem tady nemohla zůstat třeba s Mikeem nebo Fredem, nebo s Tobym?!" "Nesnáším te! Ses ta nejhorší holka kterou znám!" "Jo, ty jich ale moc neznáš! Jaka holka by si s tebou vůbec povídala?!" "Ted si se mnou povídás!" "Ne! Já na tebe křičím! To je rozdíl blbečku!" "Dobře tak. .. ehm mohli bysme si normálne povídat?" "To je to nejnormalnější věta co si mi kdy řekl." "Tak, zkusíme to znova?" "Dobře.... Jak se máš?" "Blbě" "prekvapive když jedeme metrem a ostatní..." "Jo Dobrý nemusíš to opakovat furt dokola!" "Možná bude lepší když Budem mlčet." "Jo, jen jedna otázka. Ty mas s tím nestihanim trochu zkušenost, nebojíš se ze se třeba něco pokazí? Že to nestihneme?" "No... vlastně ne." "Tak to máš dobrý, protože Já trochu jo." "To bude v pohodě. Stihneme to všichni neboj." "Připadám si trochu divne" "Jo, už mužem mlčet?"

Za chvíli jsme dorazili na letiště. Zavolali jsme jim a říkali ze jedou dalším metrem za nama. A vážne tady za chvíli byli. Byla jsme tak ráda že je vidim, a ze už tam nemusím byt sama s Charleim, že jsem se rozběhla a objala je. Samozdrejme jenom holky. Zoe jsem do ucha poseptala: "Tohle už mi nikdy nedělej, nechávat mě s Charleim samotnou!" "Co Eli jak jste to prezili? Nemlátili jste se ze ne?" Zeptala se Jess. "No moc daleko jsme od toho nebyli." Řekl Charlie ale nic jsme Neříkala, protože už jsem toho jeho hlasu mela plný zuby.

Nastoupili jsme do letadla. Byli tam mista po čtyřech, což nám vyhovovalo. Seděla jsem u okénka. Byla jsem tak unavena, že jsem si opřela hlavu o sedadlo a než jsme vůbec stihli vzletet tak jsem usnula.

Tak jak se vám líbila ly tyhle dvě kapitoly?

S kterým z kluků byste nejvíc nechtěli zůstat v metru?

Napište mi do komentářů váš názor

Omlouvám se ze tak dloooooouho nebyla žádná kapitola, ale tak nějak už mě to nebavilo ale ted už mě to zase začalo bavit

Tak zase u další kapitolky ;-)

Your Melisabett ♡