Neznámý svět (BVB)

17.

Melissa

Zarazím se. Tohle je šílený! Až to řeknu Andymu, tak si bude myslet, že jsem se zbláznila, protože to nemůže vyjít. Někdy svoje nápady fakt nechápu.

Podívám se na Andyho, který trpělivě čeká na to, co řeknu. 

„Víš, přemýšlela jsem o tvé nabídce a už jsem se rozhodla. Chci jet s tebou. Chci aspoň na chvíli žít ve tvém světě," zašeptám, teď už nejistě. Začínám pochybovat o tom, že je to dobrý nápad. Ne není to dobrý nápad, je to špatný nápad, hodně špatný!

„Já s tím nemám vůbec žádný problém, ale jsi si tím jistá?" zeptá se překvapený Andy po chvíli.

„Chceš vědět pravdu?" zeptám se, aniž bych odpověděla. Už zase. Andy přikývne, tak pokračuju. „Nejsem si tím ani trochu jistá. Myslím si, že je to šílený nápad a že toho budu litovat, ale chci vědět, jak to chodí ve světě který neznám. A opovaž se mi to rozmlouvat nebo si to zase rozmyslím."

„Něco mi říká, že je za tím něco víc. Neříkej, že jsi si to najednou takhle rozmyslela, když jsi před tím nechtěla," řekne Andy a přeměří si mě nevěřícným pohledem. 

„No tak dobře," povzdechnu si. „Neříkám tam úplně pravdu. Když ti to, ale řeknu nebudeš mě prosím odrazovat a říkat mi, že to není možný? Sama vím, že to není možný, ale chci to zkusit a po tobě nechci nic. Už tě nechci otravovat dalšími kravinami."

„Slibuju a můžeš počítat s tím, že pokud to půjde, tak ti pomůžu," usměje se na mě.

„Víš, já bych se chtěla pokusit najít tátu," zašeptám a podívám se Andymu do očí.

Andy

Zůstanu chvíli na Melissu civět. Ano, měla pravdu. Zní to jako by se zbláznila, ale na druhou stranu jí chápu, hlavně po tom, co našla ty dopisy.

„Jo je to šílený," řeknu a usměju se na Melissu. „Ale ne nemožný. Neříkám, že to vyjde,  ale pokusit se o to můžeme. Tedy pokud máš aspoň něco, podle čeho ho můžeme najít."

„Myslím, že mám. Řekla bych, že v té krabici možná objevím adresu," usměje se šťastně a pak dodá: „Hned se tam jdu podívat a jestli to najdu, tak by jsme klidně mohli zítra jet."

„Opravdu už zítra?" zeptám se překvapeně. Kdyby jsme jeli zítra vyřešil by se můj problém s cigaretami, ale to není tak důležité. Důležitější je to, že se fakt už těším na kluky. Přijde mi to jako věčnost, co jsme se neviděli.

„No..." zaváhá na chvíli, ale pak kývne. „Jo zítra, ale jen pokud najdu něco, co by mi pomohlo tátu najít...ale když nad tím přemýšlím, tak bych jela asi i tak, abych poznala tvůj svět.

Melissa se rychle otočí a po dvou vyběhne schody nahoru. Usměju se nad tím. Nevěřil bych, že by někdy chtěla jet se mnou. Jasně, má k tomu svůj důvod, ale i tak. Je zajímavý, jak někdo může změnit svůj názor jenom na základě dopisů, co jsou několik let staré. 

Otočím se zpátky ke klavíru a začnu hrát písničku, co jsme vymysleli s Melissou.

Melissa

Položím krabičku na postel a začnu se v ní přehrabovat, ale nemůžu nic najít. Nakonec se naštvu a vysypu jí na postel. Po chvíli s ní hodím naštvaně na zem. Nic. Vůbec nic v ní není!

Bezradně si lehnu na postel a hlavu zabořím do polštáře. Po tvářích mi začnou stékat slz. Opravdu jsem si myslela, že by tu něco mohlo být, ale jak se zdá, tak jsem se spletla.