Neznámý svět (BVB)

3.

Melissa

„Kde jste?" zeptám se a celá roztřesená čekám na odpověď. Podle hlasu to znělo jako kluk...to zjistím za chvíli. Jen doufám, že není moc zraněný, protože bych si s tím nemusela vědět rady.

„Tady jsem! Uklouzl jsem z toho prudkého kopce," odpoví neznámí a já se tam okamžitě rozeběhnu. Na zemi leží nějaký kluk. Vypadá zvláštně. Nikdy jsem nikoho takového neviděla. Má pokreslenou kůži, v nosu má nějaký kroužek a celý je oblečený do černé.

„Ukaž pomůžu ti," řeknu a pokusím se mu pomoc vstát.

„Au! Hrozně mě bolí kotník!" postěžuje si, ale i tak ho dál zvedám.

„Musíme tě dostat k vodě, potřebuješ opláchnout hlavu," řeknu a podepírám ho, zatímco pajdá k jezeru. Posadím ho na kraj a z kapsy si vyndám čistý kapesník. Začnu mu otírat ránu na hlavě a přitom se mu zadívám do očí. Tak nádherné oči jsem ještě u nikoho neviděla. Jejich modrá barva září jako hladina jezera.

Odtrhnu od něj oči a vymáchám kapesník, který mu přiložím k ráně. „Ten ret je v pořádku?" zeptám se a on přikývne. „Jenom jsem si ho prokousl."

Sedím naproti němu a zvědavě si ho prohlížím. Když se nad tím zamyslím, tak jsem nikdy s klukem nemluvila. Farmáře do toho počítat nemůžu, protože ten je už starý.

„Co si mě tak prohlížíš?" zeptá se a usměje se. Začnou mi rudnout tváře, tak odvrátím zrak.

„Nikdy jsem nikoho jako ty neviděla," přiznám se a dál sleduju vodní hladinu.

„Jak jsi nikdy neviděla někoho jako já?'' zeptá se překvapeně. Jak mu mám asi vysvětlit, že jsem nebyla nikdy jinde, než taky v lese a ve vesnici. Lidé, co tak nežijí to nikdy nepochopí.

Andy

„Víš, celý život žiju tady a sem moc lidí, co by měli obrázky na kůži, kroužky v nose a takové oblečení, nechodí. Vlastně jsem tu nikoho takového neviděla,'' řekne a podívá se na mě. Tak tohle je opravdu zvláštní.

„A to nemáš ani internet?'' zeptám se překvapeně. Jedno vím ale jistě, nezná mě a to je dobře. Jsem rád, že mě bude brát jako normálního člověka a ne zpěváka.

„Ehm...nemám,'' odpoví a zase se podívá jinam. Tak to se nedivím, že nemá ani páru o tetování, oblékáni a tak.

„Kde tady spíš?'' zeptá se po chvíli ticha.

„Přijel jsem sem autem a parkuju na louce, tady tím směrem," řeknu a ukážu nahoru ke kopci. ,,Vlastně spím venku a věci mám v autě."

„Tak dneska přespíš u mě. Ošetřím ti kotník a dám ti na něj mast, co vyráběla mamka,'' řekne a pomůže mi vstát.

„Nebude se tvoje mamka zlobit, že mě přivedeš?'' zeptám se a pohlédnu jí do očí. Vypadá, že se každou chvíli rozbrečí. Doufám, že jsem jí nějak neurazil.

„Není tam,'' odpoví prostě a podepře mě, abych mohl jít.

„Myslím, že jsem se ani nepředstavil,'' řeknu, zastavím a natáhnu k ní ruku. Zkoumavě se na mě podívá, ale pak udělá to samé. Chytím jí za ruku a řeknu: „Jsem Andrew Dennis Biersack, ale říkej mi Andy.''

Usměje se a řekne: „Já jsem Melissa Lee a říkej mi jak chceš.''

Musím se usmát: „Těší mě.''

„Mě taky,'' odpoví a zase se mě podepře. Jdeme pomalu, protože mě ten kotník pořádně bolí a nic neříkáme. Tahle holka je pro mě opravdu záhada. Podívám se na ní a pořádně si jí prohlédnu. Ošklivá rozhodně není, naopak. Dlouhé hnědé vlasy jí splývají po zádech, až do pasu a její tmavé oči mají barvu čokolády. Její oblečení není nic moc moderního, ale tady jí to asi stačí.