Neznámý svět (BVB)

25.

Melissa

,,Mel, jsi tu?" ozve se vzdálený Andyho hlas.

„Jo, jsem v obýváku. Pročítám si tu ještě jednou ty dopisy," odpovím, aniž bych odtrhla pohled od dopisu, který držím dneska v ruce poprvé. Tento jsem ještě neotevřela.

Když jsem se vrátila z venku, tak jsem si šla položit do pokoje na noční stolek čísla od holek a nevěděla jsem, co dělat, než mi pohled přistál na krabici s dopisy.  Nemám ráda chvíle, kdy nevím, co dělat, protože většinou dopadnou přesně nějak takhle...začnu se hrabat v něčem z minulosti a brečím. Jako přesně teď.

Utřu si neposlušnou slzu, která se mi zatoulala na obličeji a zvednu pohled k Andymu, který vešel právě do dveří. Za ním se objevili hned další čtyři postavy. Jak jinak, než kluci. Jsem celkem ráda, že přišli, aspoň bude nějaká zábava. Ne, že by s Andym zábava nebyla, ale na kluky jsem se fakt těšila.

„Ahoj," pozdravím je. Zní to trochu smutně, což jsem fakt nechtěla. Dneska mi přetvářka moc nevychází.

„Ahoj," odpoví všichni najednou. 

„Copak ti je?" zeptá se Ash a posadí se vedle mě. 

Zvednu k němu uslzené oči a usměju se. „To nic, jen trocha vzpomínek, ale s vámi mě to hned přejde."

„To si piš, že přejde!" zakřičí CC. „Přinesli jsme hodně moc popcornu a filmy, takže máme na dnešek dost zábavy!" 

„CC, uklidni se nebo Melissu ještě vystrašíš," řekne Jace, když CC začne poskakovat po místnosti s nějakými pytlíky a řvát u toho pořád dokola popcorn a film.

„No tak dobře," odfrkne si a posadí se vedle mě z druhé strany, než je Ash.

......

Nemám tušení, kolik už je hodin, ale jedno vím jistě. Už koukáme na čtvrtý film a já pomalu usínám. Lehnu si na rameno Ashovi, který celou dobu seděl vedle mě. CC už dávno leží natažený před televizí mezi popcornem a spí. Ostatní jsou už vzhůru, ale vypadá to, že také nemají daleko k tomu, aby usnuli.

Zívnu si a řeknu: „Nevím, jak vy, ale já si jdu už lehnou. Dobrou noc."

„Dobrou noc," ozve se sborově. Musím se nad tím usmát.

Vlezu si do koupelny, kde si umyju obličej a vyčistím zuby a pak si konečně zalezu do postele.

Uběhne chvilka od doby co si lehnu a ozve se jemné klepání na dveře.

„Spíš?" řekne tichý hlas.

„Ne, ještě ne," odpovím a v tu chvíli se otevřou dveře.

„Kluci už odešli domů," řekne Andy a posadí se ke mě na kraj postele. „A já jsem chtěl s tebou o něčem mluvit."

„Jestli myslíš tu věc s timi fotkami, jak to někdo dal do toho mobilu nebo co to je, tak to už vím," řeknu s úsměvem.

„To jsem nemyslel...ale počkat, jak to víš?" zeptá se překvapeně.

„Byla jsem se se projít a potkala jsem tu holku ze včerejška ještě s její kamarádkou a šla jsem s nimi na pizzu a oni mi to ukázaly. A taky mi daly svoje čísla, prý kdybych se s nimi někdy chtěla ještě vidět, že jim mám zavolat, což bych je někdy ráda viděla, ale asi mám smůlu," řeknu.

„Tak vidět je můžeš. To zase nebude takový problém. Jestli o to budeš stát, tak ti můžeme taky pořídit, jak tomu ty říkáš, kouzelnou krabičku, ale to teď není to, o čem jsem s tebou chtěl mluvit," řekne a zadívá se mi do očí.