Neznámý svět (BVB)

8.

Andy

Melissa jde ke dveřím do srubu a odemkne je. Zavolám na ní: „Ještě něco udělám v autě a pak si vezmu věci dovnitř."

„Dobře," odpoví a vejde dovnitř.

Najdu si náhradní baterku do mobilu a hned jí vyměním. Zapnu ho, ale hned zjistím, že tu nemám ani trochu signál.

„Do prdele!" zakleju a praštím rukou do volantu. Chtěl jsem zavolat Ashovi, jestli se stará o Crow nebo bych ho zabil, až bych přijel. Budu muset doufat, že na chudinku nezapomněl kvůli nějakým večírkům a jeho „kamarádkám". Mobil si zase vypnu, abych si šetřil baterku, protože jí nebudu mít jak nabít. Mohl bych sice přes auto, ale musím šetřit s benzínem, takže nemůžu kvůli mobilu zbytečně startovat.

Popadnu věci z auta a zamknu ho za sebou. Vejdu dovnitř a rozhlédnu se po Melisse. Nikde jí nevidím, tak na ní zavolám: „Melisso!"

„Jsem nahoře. Uklízím skříň, aby jsi si měl kam dát oblečení," ozve se ze shora. Tašku, ve které mám zbytek nějakého jídla nechám dole a s druhou se vydám nahoru.

„To jsi nemusela, ale i tak děkuju," řeknu, když vejdu do pokoje, kde spím.

„To je v pohodě. Chceš pomoc s tím vybalováním, až si odnesu ty věci vedle?" zeptá se a já kývnu. Nechci se jí tu moc v těch skříních hrabat.

„Dojdu si jenom zakouřit a pak hned přijdu," řeknu a sejdu schody zpátky dolu a zamířím ven. Vzduch začal být pěkně těžký a i se ochladilo. Řekl bych, že dneska bude pořádná bouřka.

Melissa

Odnesu si svoje oblečení do mamky skříně a pak se vrátím zpátky do svého pokoje nebo pro teď do pokoje Andyho. Sednu si na postel a čekám, až přijde. Za chvíli se objeví ve dveřích a hned se usměje, když si všimne, že se na něj dívám.

„Nechci ti hrabat do té tašky, tak mi když tak podávej to oblečení a já ti ho budu skládat do skříně," řeknu a přejdu ke skříni.

Andy mi začne podávat oblečení a já ho pečlivě skládám do skříně. Je zajímavý, že většina z toho je jenom v černé barvě. Musím, ale přiznat, že na něj je ta černá hezká a moc mu sluší. Díky ní mu vyniknou jeho krásné oči.

„Na co myslíš?" zeptá se mě najednou Andy. Cuknu sebou a pak se na něj podívám.

„Proč se ptáš?" odpovím a vyhnu se jeho očím, protože se bojím, že by mohl poznat, že jsem myslela právě na něj.

„Koukala si do blba a nespustila oči z té skříně a pochybuju, že je tak zajímavá, aby jsi se na ní musela, tak dlouho koukat," řekne a začne se trochu pochechtávat. „Už mě bolí ruce, když je mám tak dlouho natažené."

„Promiň," řeknu a podívám se na jeho ruce ve kterých drží několik trenýrek. Trochu se začervenám, ale vezmu je od něj a položím je do skříně.

„Už je to všechno?" zeptám se. Andy přikývne a tašku šoupne pod postel.

„Půjdu připravit něco k večeři. Máš nějaké přání?" zeptám se ještě než sejde schody.

„Něco bych měl. Mám nějaké jídlo, co mi zbylo a koupil jsem se nějaké těstoviny, když jsem sem jel, ale nějak nevím, jak se vaří," řekne a pokrčí rameny.

„Že se ani nedivím," zahučím si pro sebe, ale Andy to slyšel a hned se ohradí: „Já to slyšel!"

„To mi je jedno!" zakřičím nazpátek a sejdu schody. Slyším kroky, takže jde Andy za mnou.