Neznámý svět (BVB)

15.

Andy

„Andy, už to děláme dost dlouho. Myslím, že toho vím víc, než dost," zaskučí Melissa a plácne hlavou do polštáře.

„Ale ber to pozitivně, začínáš být normální," řeknu se smíchem a lehnu si vedle ní. Najednou mi na hlavě přistane malej polštářek.

„Tím chceš jako říct, že nejsem normální," řekne Melissa a nakloní se ke mě blíž.

„Ne tak docela. Jenom se nechováš jako normální lidi v tvém věku," řeknu a v tu chvíli mi na hlavě přistane další polštář.

„Víš co se říká, pravda bolí," řekne Melissa a začne se smát. Nemůžu si pomoc a hned se k ní přidám. Směju se, než mi na hlavě přistane další polštář.

„To už by stačilo, ne? " řeknu a podívám se na ní s přivřenýma očima. Melissa se jenom šibalsky usměje a znova mě praští.

„Jo, teď už jo," odpoví a mrkne na mě. Nevěřícně na ní koukám, ale já to tak nenechám. Vezmu si ten druhý polštářek a taky jí praštím. „Právě si mi vyhlásil válku," zavrčí znovu se napřáhne. Tentokrát to čekám a strčím polštář před sebe a ona praští do něj.

„Tak válku, jo? Máš to mít," odpovím a začneme se mlátit polštáři. Vyběhnu z pokoje a schovám se za rohem. Když přiběhne Melissa, tak vyskočím a praštim jí.

„To si odskáčeš," křikne a pustí se do mě. Bráním se, ale je mi to na nic. Začnu couvat zpátky do pokoje, až zakopnu o postel a spadnu na ní. Melissa se zastaví před postelí a začne se smát. Naštvaně se na ní podívám, chytím jí za ruku a stáhnu jí za mnou. Nečeká to a spadne přímo na moje břicho.

„Au to bolelo," řeknu, mezitím, co se snaží ze mě slézt.

„Můžeš si za to sám. Já jsem na tebe spadnout nechtěla. To ty jsi mě shodil," řekne a celá se červená, když posadí na kraj postele a otočí ode mě hlavu.

„Ale no tak. Přece se nenaštveš kvůli takový blbosti," řeknu těsně u jejího ucha. Trochu nadskočí a pak se usměje.

„Já nejsem naštvaná," řekne a natáhne se přes postel.

„A proč se teda obracíš?" řeknu, když se nad ní naklonim.

„Protože jsem určitě červená jako rajče a teď určitě znova," řekne a má pravdu. Pořád je trochu červená.

„No a? Tak se červenáš,"řeknu a lehnu si vedle ní. Něco zahučí a pořád se kouká do stropu. „Říkala jsi něco?"

„Ne," odpoví a pak se na mě podívá. „Nevim jak tobě, ale chce se mi už spát."

„Zůstaneme tady," zeptám se a ona jen přikývne. Srovnáme postel a pak si lehneme. Obejmu jí kolem pasu a spokojeně začnu oddechovat.

.....

Ráno se vzbudím celkem brzo. Venku je ještě mlha a sluníčko ještě pořádně ani nevylezlo.

Opatrně vstanu z postele a sejdu, co nejtišeji schody. Vylezu ven a zapálím si cigaretu, co jsem si vzal z poličky.

Posadím se a opřu se o dveře. Ovane mě chladný ranní vzduch, ale mně to nevadí. Pozoruji oblohu, než ucítím tlak na zádech. Melissa stojí za dveřmi a snaží se je otevřít, ale moje záda jí v tom brání. Trochu se odsunu a ona je pomalu otevře. Usměje se a sedne si vedle mě.

„Jak jsi se vyspal?" zeptá se a kouká všude možně.

„Celkem dobře, co ty? " odpovím a usměju se na ní.