Neznámý svět (BVB)

9.

Andy

Ráno mě začne něco lechtat u nosu. Otevřu oči a před sebou mám Melissy vlasy. Svojí hlavu jsem měl položenou vedle její a rukama jí stále objímám. Do střechy stále bubnuje déšť. Otočím se k oknu a uvidím hustý déšť a vypadá to, že jen tak pršet nepřestane. To jsem zvědavý, co budeme dneska dělat. Melissa se začne trochu vrtět a za chvilku uslyším hlas. „Ahoj, řekni mi, že se mi to zdá a venku už není bouřka?"

„Ahoj, bohužel se ti to nezdá," odpovím tiše se rty těsně u jejího ucha, aby mě slyšela. „Ach jo!" ozve se hlas z polštáře, protože Melissa do něj zabořila obličej.

Zasměju se a trochu jí polechtám. „No, tak. Koukej se přestat bát nebo tě z té postele shodím."

„No jo, už se bojím jenom trošku. Hlavně mě už nelechtej," řekne mezi smíchem.

„Takže tě z té postele můžu shodit?" zeptám se a trochu do ní strčím.

„Ne! Jestli to uděláš, tak budeš dneska bez jídla!" zakřičí, když do ní ještě jednou strčím.

„Tak to teda ne. To co vaříš mi chutná, takže tě z té postele shodím, až někdy jindy," řeknu se smíchem a přitáhnu jí blíž k sobě. Vidím, jak se trošku červená a pak řekne: „To mám radost, že ti moje jídlo chutná. Nikdy mi ho ještě nikdo nepochválil."

„Ani mamka?" zeptám se.

„Někdy jo, ale spíš řekla jenom, že je to dobrý, ale že by udělala něco i jinak," řekne a trochu do mě šťouchne. „Měli by jsme už vstávat."

„Když mě se nechce!" zaskučím a udělám na ní smutnej obličej.

„Tak si tu třeba shnij. Já si jdu dát snídani a asi pak půjdu vyklidit mamky pokoj. Stejně, když je dneska hnusně, tak se nedá skoro nic dělat," řekne a vyskočí z postele.

„Klidně," zakřičím na ní odpověď, aby mě slyšela. Ještě chvíli ležím, ale pak taky vylezu. Ze skříně si vyndám černé džíny, co mají na kolenou díry a černou košili. Dneska konečně není takové horko a je trochu chladněji. Jdu do koupelny, umyju se a vyčistím zuby.

Když vejdu do kuchyně na stole je prostřeno a Melissa zrovna nese ke stolu pánvičku. „Udělala jsem míchaná vajíčka. Doufám, že je jíš."

„Od tebe sním všechno a všechno je dobrý. Kolikrát ti to mám ještě říkat?" řeknu a trošku se usměju. Melissa mi neodpoví, jen začne nandavat na talíře vajíčka a pak přinese ještě pečivo.

„Vzala jsem ho z tvých zásob, nevadí?" zeptá se trochu váhavě.

„Melisso, už mě vážně štveš. Je to nás obou. Ty mi tu celou dobu dáváš tvoje jídlo, tak proč by jsi si nemohla vzít moje," řeknu a ona jenom sklopí pohled a pokrčí rameny.

Po snídani začne uklízet nádobí. Sedím u stolu a koukám na ní. Dneska si vzala rudě červené tričko a černé kalhoty. Zase bych lhal, kdybych tvrdil, že jí to nesluší, protože jí sluší všechno.

Najednou se otočí a řekne: „Ty Andy, prosím napíšeš mi ten text té písničky, prosím?"

„Jasně. Kde jsou papíry?" řeknu a rozhlédnu se okolo, jestli je neuvidím někde ležet.

„V posledním šuplíku, v támhle té skřínce," odpoví a já tam hned jdu. Vyndám pár papírů a nějakou tužku, posadím se zpátky ke stolu a začnu psát.

Melissa

Nechám Andyho u stolu a jdu nahoru do mamky pokoje. Musím si sebou vzít petrolejku, protože je venku tma. Pořád prší a sem tam se ozve i menší hrom. Otevřu skříň a začnu třídit oblečení na to, co si nechám a na to, co vyhodím.