Neznámý svět (BVB)

14.

Andy

Hledím do rakve na pobledlý obličej Melissiny matky, která vypadá, jako by spala. Melissa je jí opravdu podobná, jenom její matka má světlejší vlasy, než ona.

Melissa si klekne k rakvi a dá se do breku. Vezmu do ruky květiny a položím je do rakve a kleknu si vedle Melissi a začnu jí hladit po zádech.

Melissa

Když tu teď vidím mamku před sebou, tak tomu nemůžu pořád uvěřit. Ona nemůže být mrtvá, prostě nemůže!

Chytím jí za ruku, kterou má hrozně ledovou a začnu šeptat, tak aby mě nikdo neslyšel: „Maminko moje milovaná, jak já to bez tebe zvládnu? Život je tak nespravedlivý."

Když se s maminkou rozloučíme, tak se vrátíme pomalu k autu. Držím se pevně Andyho, abych se nesesypala na zem.

Rozloučíme se se Smithovými a Charlie po nás hodí ještě jeden pohled, který jasně naznačuje nenávist a závist.

Nastoupíme do auta a pomalu vyjedeme. Nemůžu ty blbý slzy zastavit a Andy je tak hodnej, že nic neříká. Nevím, jestli bych mu dokázala na něco odpovídat.

Dojedeme před srub a já se vysoukám z auta. Nic Andymu neřeknu a jenom odemknu dveře a odšourám se do svého pokoje. Je mi úplně jedno, že tu má Andy věci, ale já prostě k mamce do pokoje nemůžu a ani nechci.

Padnu hlavou do polštáře a pořád brečím. Uslyším za sebou nějaký šramot, ale neotočím se. Vedle mě se prohne postel a na zádech ucítím ruku.

„Neboj se, nějak to zvládneme," řekne a pohladí mě po vlasech. Vím, že se mě snaží uklidnit, ale začínám toho mít už dost.

„Ne, my! Já musím! Andy vím, že to myslíš dobře, ale ty se brzo vrátíš budeš žít svůj život a já zůstanu tady! Sama bez tebe. Já to budu muset zvládnout. Ty nemusíš. Vrátíš se ke svému starému životu, ke kamarádům a tohle tě nebude muset zajímat!" vyštěknu na něj a postavím se.

„Já si tohle všechno uvědomuju, ale nech mě ti pomoct..." řekne potichu a zůstane sedět na posteli.

„Ne, Andy. Udělal jsi toho už víc, než dost," odpovím.

„Sakra Melisso, to nemůžeš přijmout blbou pomoc?!" zakřičí nazpátek.

„Ne to teda nemůžu! Bylo jí víc než dost!" zakřičím na něj na zpět.

„Tak si trhni. Uvědom si, že tu nebudu pořád, abych ti pomáhal. Měla by jsi ji přijmout pomoc dokud můžeš!" zakřičí a zatváří se tak, že bych mu nejradši jednu vrazila.

„Na rozdíl od tebe si to uvědomuju. Před chvílí jsem ti to říkala!" zařvu na něj a cítím, jak se mi oči plní zase slzami.

„Víš, co? Nech mě na pokoji," zařve a ušklíbne se.

„Fajn," řeknu a prásknu za sebou dveřmi. Sejdu schody a naštvaně oddupu ven a zamířím do lesa. Sednu si pod strom a dám se znova do pláče. Proč se musí vždycky všechno zkazit? Andy mi chce pomoct a já na něj začnu řvát, ale zase je pravda, že to trochu přehání. Nemůže mi pořád pomáhat.

Andy

Když Melissa za sebou práskne dveřmi, tak na ně zůstanu chvíli zírat a pak si povzdechnu. Možná že jsem to trochu přehnal. Ne možná, ale spíš určitě. Všechno jsem podělal.

Natáhnu se na postel a chvíli nad tím přemýšlím. Cítím se fakt hrozně a měl bych se Melisse omluvit. Zvednu se z postele a začnu jí hledat. Vevnitř nikde není, tak jdu ven.