Neznámý svět (BVB)

24.

Melissa

,,Takže jak bych začal...Ty lidé venku, byli novináři. Šli za námi a ptali se nás na ty otázky kvůli mě. Což to jsi asi pochopila. Ptali se na to, protože jsem zpěvák a díky tomu mě zná hodně lidí," řekne a otočí pohled k oknu.

,,A kluci?" položím jedinou možnou a jednoduchou otázku, co teď zvládnu dát dohromady. Je jasný, že moc nerozumím tomu, co se mi tu snaží říct.

,,Ty jsou se mnou v kapele. Hrajeme spolu. Nahráváme písničky, točíme videoklipy, děláme koncerty...," řekne a konečně se na mě podívá. Uvidí můj trochu zmatený pohled a tak pokračuje. ,,Já vím, že to moc nechápeš, ale pokusím se ti to vysvětlit jinak."

Vyndá mobil z kapsy a začne tam něco klikat. Trochu se naštvu, protože v téhle chvíli se nehodí, aby něco dělal na té krabičce.

Vztek mě přejde, když ho otočí ke mně a začne hrát písnička a obraz, jako když jsme koukali na film. Uvidím tam kluky a tázavě se podívám na Andyho.

,,To je videoklip. Může si to pustit kdokoliv, kdo má internet. Koncerty hraješ naživo před lidmi. Už to trochu chápeš?"

,,Trochu jo. Takže tu písničku, co jsi složil u mě, taky takhle nahrajete?" zeptám se. Moje hlava je plná myšlenek a já jsem čím dál tím zvědavější.

,,My jsme jí složili a nejspíš ano. Nevím, jestli k tomu budeme dělat klip, ale určitě jí nahrajeme na album," odpoví Andy a usměje se.

,,Co je album?" zeptám se, protože je to další slovo, co jsem nikdy neslyšela.

Andy se dá do vysvětlování a odpoví mi ještě na plno dalších otázek, co mě napadnou.

,,Už bychom měli jít spát. Je už pozdě," poví Andy a zvedne se. ,,Kdyby něco, tak víš, kde mě najdeš."

Když odejde, tak se natáhnu na postel a zavřu oči. Je mi úplně jedno, že mám pořád na obličeji ty barvičky, že nejsem umytá. Chci jen ležet, přemýšlet o tom, co mi řekl a spát.

.......

Ráno zamířím první do koupelny a smyju si z obličeje barvu pod očima a nakonec si opláchnu celý obličej. 

Začíná mi kručet v břiše, takže se rychle přemístím do kuchyně. Začnu se přehrabovat v ledničce, až si nakonec vezmu mléko a cereálie. Tyhle vypadají úplně jinak, než ty které jsme občas doma měli. 

Andy sedí u stolu, v ruce drží štos papírů a ani se na mě nepodívá. Vypadá to, že si mě ani nevšiml.

„Dobré ráno," řeknu a Andy zvedne trochu vyděšeně hlavu.

„Tobě taky. Vůbec jsem si nevšiml, že jsi už vzhůru," poví a přesune svůj pohled zpátky k papírům.

„No jo, já totiž vůbec nedělala kravál, když jsem si dělala jídlo," řeknu ironicky, ale Andy se na mě ani nepodívá. „Fajn, tak ignoruj dál."

„Promiň, říkala jsi něco? Mám tady teď trochu práci a neposlouchal jsem," zamumlá Andy a pořád si něco čte.

„Ne," odseknu a radši se věnuju svému jídlu.

„Hmm. Hele Melisso, nebude ti vadit, když dneska na chvíli zmizím? Potřeboval bych něco probrat s kluky, ale jestli chceš, tak můžeš jet se mnou," řekne Andy a začne srovnávat papíry na hromádku.

„Myslela jsem, že dneska, začneme hledat, ale tak nevadí. Jinak zůstanu radši tady. Možná se pak půjdu projít nebo tak něco," odpovím a odnesu misku do dřezu, kde jí začnu hned mýt.