Neznámý svět (BVB)

11.

Melissa

„Andy dělej!" zakřičím na něj znova. Před chvílí jsem šla ven a začala připravovat ohniště a šla jsem pro dřevo, ale jak u mě bývá zvykem, tak jsem si ho nabrala moc a neunesu ho. Bojím se, že když mi spadne, tak to bude na nohu a nerada bych si něco udělala a Andy není schopnej sem přijít a něco mi vzít.

„No jo, už jdu, co může být tak důležitýho, že..." řekne, ale nevím proč to nedořekne, než propukne ve smích.

„Co je tu k smíchu?" řeknu naštvaně a zamračím se, i když to nemůžu být přes dřevo vidět.

„Nech mě hádat...ty?" řekne Andy se smíchem a dojde ke mně. Vezme mi nějaké dřevo a společně ho odneseme k ohništi.

„Ty jo, takhle jsem ještě negriloval. S kluky jsme vždycky používali jenom gril na plyn," řekne Andy a já jen zakroutím hlavou. Další věc o které nevím, jak funguje, ale co, třeba to někdy zjistím.

„Musím jít ještě nasekat třísky," oznámím Andymu a odejdu zpátky za barák. Vezmu si do ruky prkýnko a začnu ho sekat na menší. Když už jich mám dost, tak se vrátím k ohništi. Zůstanu vykuleně zírat na Andyho, který přinesl z kulny židle a stůl a zevnitř maso, co jsem připravila.

„Doufám, že jsem nevzal něco, co jsem neměl," řekne a já se usměju.

„Neboj nevzal, jen jsi zapomněl rošt," řeknu, položím třísky a jdu do kůlny, kde máme rošt schovaný.

Položím ho na ohniště a začnu tam skládat tříšky, abych rozdělala oheň a pak je zapálím. Na první pokus se mi to nepovede, ale na druhý začne ohýnek vesele plápolat. Posadím se na jednu židli, co Andy přinesl a sleduju plamínek, jak se pomalu rozhořívá.

„Přinesl jsem to maso a nějaké pečivo," řekne Andy, když se posadí naproti mně na židli. Přikývnu a usměju se na něj. Nikdo nic moc neříká, dám péct maso a dál v tichosti sedíme. Když už je hotové, tak ho položím na talíře.

Po jídle odnesu talíře dovnitř a vezmu si deku, co je na ven a nevadí, když se ušpiní. Rozložím jí u ohniště a posadím se k němu. Začíná se pomalu stmívat, ale vidět je ještě dost. Andy se posadí vedle mě a společně sledujeme plamínky ohně, než promluví.

„Stalo se něco?" zeptá se a já zakývám hlavou, že jo, ale nemám se moc do řeči. „Mně můžeš říct všechno."

„Já vím a taky ti za to děkuju, ale nevím, jak to říct. Prostě je toho na mě moc. Štve mě, že neznám svět jaký doopravdy je, bojím se toho, co dalšího objevím v mamky skříni, bojím se samoty. Prostě mám strach z budoucnosti," řeknu a podívám se na Andyho a řeknu: „Asi si o mně musíš myslet, že jsem se zbláznila, ale bojím se."

„Já to úplně chápu. Taky mám někdy období, že se bojím budoucnosti, ale když jsem byl mladší, tak jsem se zase bál, že by se mohla opakovat moje minulost," řekne Andy a otočí se ode mě a zadívá se do plamenů.

Andy

Nevím jestli jsem udělal správně, že jsem začal mluvit o své minulosti, ale asi by to měla vědět. Měla by vědět, že jsem vždycky nebyl takový, jaký jsem teď. Ne, já byl stejný, ale ostatní se ke mně chovali jinak.

„Proč by jsi se měl bát minulosti? Vypadáš, že jsi šťastný, když nepočítám to, co se stalo s Juliet," zeptá se opatrně Melissa. Nedokážu se na ní podívat. Nejsem jediný, komu se něco takového stalo a už je to dlouho, ale pořád na to nerad vzpomínám. Pochopí to nebo ne?

„Víš, když jsem byl mladší a chodil jsem do ještě do školy, tak byla určitá skupina lidí, co mě neměli rádi. Smáli se mi za to, že jsem tlustý, že jsem emo a celkově jiný. Někdy mě i zmlátili a prostě jsem pro ně nebyl nic jinýho, než kus hadru. A víš, co je nejhorší?" řekne Andy a podívá se na mě. Zakroutím hlavou a on pokračuje: „Teď když někoho z nich potkám, i když se to nestává často, tak se ke mně chovají jako by se nic nestalo. Ale jak říkám, už se to moc nestává, protože jsem se odstěhoval do L.A. a nechal minulost za sebou."