Neznámý svět (BVB)

21.

Melissa

„Ne Andy! Nebudu zpívat!" řeknu a trochu se zamračím. Nemůže po mně snad chtít, abych zpívala před jeho kamarády, které sotva ani neznám. 

„Ale no tak Liss, bude to v pohodě," přemlouvá dál Andy a všichni mu do toho přikyvují.

„To teda nebude! Víš, jak se stydím?" zabručím, protože mě to už nebaví. Přemlouvají mě už dost dlouho a začínám toho mít už dost.

„Prosím," spustí všichni najednou. Protočím očima a už se chystám kývnou, když v tom něco zazvoní.

„Pizza je tu!" zakřičí CC a rozeběhne se ke dveřím. Všichni jdou za ním, ale já se rozhodnu zůstat tady. 

„Stejně se z toho nevyvlíkneš. Pizza tě zachránila jenom na nějaký čas," zašeptá mi Andy do ucha, když kolem mě prochází. Pak se jenom usměje a zmizí za kluky. Přeběhne mi mráz po zádech. Nechápu proč, ale nechám to být. Musím si užívat té radosti, že zatím před nimi nemusím zpívat.

„Tak ta je tvoje," řekne Ash, když přijdou a podá i nějakou krabici. Zvědavě jí otevřu, protože to krásně voní. V krabici leží něco, co vypadá jako koláč, ale je na tom šunka, sýr a plno dalších věcí. 

Když se kouknu na kluky, tak zjistím, že mě zvědavě pozorují zatímco už se cpou svojí...jakže to bylo..jo, pizzou. 

„Vážně jsi jí nikdy nejedla?" zeptá se znovu Ash.

„Ne," odpovím a vezmu si jeden kousek a hladově se do něj zakousnu. 

„Je to skvělý!" zamumlám s plnou pusou. Všichni se začnou smát a já nechápu proč, až se Andy skloní a utře mi ubrouskem tvář.

„Je vidět, že ti fakt chutná," zasměje se a ubrousek hodí na stůl.

Andy

Liss je tak zvláštní, ale zároveň super. Řekl bych, že za nějaký čas, co tady bude si na všechno zvykne a to bude ještě lepší.

„Tak a teď už jdeme  na tu písničku," řeknu po jídle a po tom, co jsme si trochu odpočinuli.

„Andy, fakt musím?" zeptá se Mel znovu, ale stejně jí nedám pokoj. Zpívá fakt skvěle a ta písnička je i z části její práce, tak chci, aby si jí se mnou zazpívala. 

„Neboj se Mel, mi se nebudeme koukat," zazubí se na ní CC. 

„Ale pořád tu budeme," řekne a nevypadá na to, že by povolila.

Melissa

„Tak víš co? Půjdeme vedle do místnosti a pak když si budeš už jistá, tak přijdeme," řekne Jake a na to se všichni zvednou a odejdou do další místnosti. Ani nevím, co tam je, protože v ní jsem ještě nebyla.

Pořád tam budou, ale nevidí mě a možná mě ani neuslyší. Mohla bych to teda zvládnout. Ach jo, proč musím mít takovou trému.

„Připravená?" zeptá se Andy a já jenom kývnu.

Andy přejde ke klavíru, který stojí u oken. Aspoň se můžu soustředit na něco jiného a to bude výhled na město. Posadím se vedle něj a sleduju jeho prsty, které pomalu položí na klavír a pak začne hrát a zpívat. Potichu se k němu přidám, ale pak už zpívám normálně nahlas.

Když dohraje, tak se na mě zářivě usměje a řekne: „Byla jsi úžasná a teď to zkusíme ještě jednou před kluky, ano?" 

Přikývnu a on jde otevřít dveře, aby řekl klukům, aby přišli. Jaké bylo ale pro mě překvapení, když ty dveře otevřel, že kluci tam stáli nalepení na dveřích a poslouchali.