Never Let You Falling Down

1. kapitola - Prázdniny

Hermiona

Začala jsem chodit s Ronem. Ten fakt, že skončila válka, byl tak osvobozující, až mě Ron políbil a přede všemi ve Velké síni. Jemně jsem se začervenala a podívala se oddaně na Harryho. Ten mi pohled oplácel, ale v jeho očích jsem viděla, že by byl rád, kdyby mě a Rona nejradši neviděl. Otočil se a zadíval se na rodinu, která donedávna patřila mezi jeho nepřátele a smrtijedy. Jeho gestu jsem nerozuměla, stejně jako ostatní přítomní. Zvedl se a dokráčel k Malfoyovým, Narcisse něco říkal a stiskl si s Dracem ruku. Dospěl tak daleko, že Lucius Malfoy mu i poděkoval. Malfoyovi se usadili ke stolu, který dříve patřil Nebelvíru a já jsem zachytila Dracův pohrdavý pohled, když si všiml, že stojím u brány Velké síně a držím Rona za ruku. Ten pohled se mi ani trochu nelíbil.
Ale teď sedím v Doupěti, Harry létá s Ginny, Ronem, Fredem, Georgem a Charliem na košťatech a já čtu si knihu. Paní Weasleyová něco tvoří k obědu, když přiletí sova se čtyřmi dopisy a vrazí v plné rychlosti do okna, oklepe se a doručí zásilku. Zvedám se, abych si převzala svou poštu, kterou vzápětí otevřu.

Slečno Grangerová,
Školní rok začíná 1. září, doufáme, že je Vám známo, že tento ročník je povinný z důvodu bitvy v Bradavickém hradu.
Budete potřebovat tyto knihy...
.
.
.
Dne 1. září odjíždí Spěšný vlak do Bradavic v 11 hodin z nástupiště 9 a ¾.
S pozdravem Thelma Hurstová, zástupkyně ředitele.

Wow, tak nakonec škola bude, zase se budu muset dívat na Malfoye, ale nevadí, mám Rona a nic se nezmění. Jenže ty Rona nechceš, křičí na mě hlásek uvnitř hlavy.
"Paní Weasleyová, přišly dopisy ze školy, budeme muset jít nakoupit učebnice a věci do Bradavic. "
"Dobře, vypravíme se tam v neděli, teď, když je klid, si Arthur polepšil. Zavolej prosím ostatní k obědu."
Šla jsem tedy do silného vedra, abych zavolala ostatní ke stolu. Sotva jsem vyšla, ven, popadly mě něčí ruce kolem pasu a zatáhly do kurníku.
"Rone, tohle mj nedělej, je moc teplo."
Nic neříkal a políbil jí.
"Promiň, nechal jsem se unést."
"V pořádku, ale už to nedělej."
"Děje se něco??"
"Ne, neděje se vůbec nic..."

Draco

Ležel jsem na posteli a přemýšlel nad koncem bitvy. Potter mi dvakrát zachránil krk a nemusel to dělat. Matka ho nevyzradila jen proto, že jí řekl, že jsem naživu. Zvláštní, pak za námi přišel, podal nám ruku, matce děkoval za záchranu, otce povzbudil a přísahal mu, že se za něj u soudního řízení zaručí a mě nabídl smír. Přijal jsem to, přece jen mi zachránil. Ale pak se stalo něco, co jsem nečekal a co mě zaskočilo. Ten bídák Weasley držel za ruku Grangerovou, a před tím jí vlepil polibek, který ona očividně neopětovala. Díval jsem se jí do očí a uviděl v nich snad lítost?? Už jsem to neřešil a sedl si s rodiči k nejbližšímu stolu.
Znovu a znovu jsem si přehrával vzpomínky na Grangerovou, když jsem jí ve škole mučil řečma o její krvi.
Byl jsem zmetek a zmetkem zůstanu. Vždyť ses kvůli ní začal učit, tajně jsi ji sledoval, co dělá, jak mluví a co miluje...ten hlas v mojí hlavě zní čím dál častěji. Jo, Grangerová se mi líbila už pár let, ale kvůli Pánovi zla jsem jí nadával, ponižoval a mučil. A taky kvůli tomu, že jsem jí měl nablízku, když jsem jí donutil k slzám.
Naštěstí jsem měl Nancy Greenovou, nejlepší kamarádka z holek v Bradavicích. Chodila sice do Havraspáru, ale bylo mi to jedno. Nancy jediná věděla, jaký doopravdy jsem a byla mi tak oddaná, že jsem věděl i to, že moje tajemství je u ní v bezpečí. Zase ji uvidím, přes všechna očekávání McGonagallová otevřela školu a my musíme zopakovat povinně předchozí ročník.
Vydal jsem se za matkou, abych jí oznámil, že se vydám do Příčné ulice.
"

Mami, zítra jdu na Příčnou, tak si beru 500 galeonů."
"Draco, na co tolik peněz?? Otec je v Azkabanu a budeme platit soudní náklady. Vem si polovinu."
"Chci si koupit nový byt po škole se nevrátim."
Matce vytryskly slzy a nemohl jsem ji utišit. Koneckonců mi je už devatenáct a musím se postavit na vlastní nohy. Ví o mém plánu roky...