Never Let You Falling Down

10. kapitola - Předvalentýnský šok

Hermiona

Čas plynul jako voda v řece a moje ranní nevolnosti pokračovaly k neúnosnosti. Stres jsem okamžitě vyloučila, jelikož se opakovaly už druhým měsícem. Musela jsem jít za madam Pomfreyovou.
"Madam Pomfreyová?"
"Ano, slečno Grangerová? Jste celá bílá, dám vám lektvar a zůstanete tu do neděle."
"To ne, prosím, myslím, že čekám dítě."
"Jak často se vám tento stav opakuje?"
"To je právě to. Od vánočního plesu každý den." Pak mě prohlédla a zamumlala nějakou formuli, kterou jsem neznala a jen potvrdila mojí obavu.
"Dobře, mám nápad. Nikomu o vašem stavu nepovím, ale musíte mi slíbit, že kdyby se vám přitížilo, musíte mi to okamžitě nahlásit."
"Dobře a děkuji."
Odcházela jsem z ošetřovny celá bílá. Jak tohle Draco vezme?
Zítra mu to oznámím, je přece Valentýn. Po téměř půlročním společném soužití vím, že Draco je spolehlivý a zodpovědný.
Odcházela jsem do Velké síně na oběd a někdo do mne vrazil.
"Promiň, Grang...Hermiono."
"V pořádku," zamumlal jsem směrem k omlouvající se osobě, "nedávala jsem pozor."
"No, příště až do mě vrazíš, dávej pozor na to, komu dupeš na nohy!"
"Rone, omlouvám se, jasný?"
"Hm..." a zmizel mi z dohledu.
Očima jsem vyhledala Draca. Nebyl nikde k nalezení. Zřejmě bude ještě v učebně nebo v knihovně.
"Sedmé ročníky a každý lichý ročník se dnes večer po deváté hodině sejdou v učebně formulí, prváci zůstanou ve společenských místnostech. Čeká vás zajímavý večer."
Co? Večer nás něco čeká? Zajímalo mne co se děje, proč jako primuska nic nevím?
Jako kdyby Harry četl moje myšlenky.
"Tys zapomněla? Mluví se o tom dlouho, stezka odvahy v Zapovězeném lese. Jen se nevědělo kdy."
Jak mi to mohlo vypadnout!
"Ne, nezapomněla. Akorát se mi to nějak nelíbí."
"No tak, Hermiono, jsi přepracovaná, my budeme akorát hlídat, aby se nikomu něco nestalo."
Aspoň, že tak, nemohla bych dnes bloudit lesem, zvlášť když mám své tajemství.

Draco

Místo toho, abych šel na oběd a setkal se s Hermionou, jsem byl v kabinetu profesora Kratiknota a tahal z dvou prvňáčků přiznání o činnosti, u které jsem je nachytal. V poslední době, kdykoliv se mám setkat s Hermionou, musím celkově řešit přestupky proti školními řádu a nemám moc času. A jak Hermiona vždycky trefně poznamená, díky bohu, že ne moje vlastní. S kým jiným bych se měl poradit o rande než s Nancy? Měla sice své, ale neodmítla mě. To odpoledne jsem musel zmizet do Chroptící chýše kvůli přípravě na zítřek. A večer nás čekala opičí dráha v Zapovězeném lese. Nemohl jsem uvěřit, že je to už pouhých pár měsíců do konce školního roku. Pak pro nás skončí povinná docházka a my se budeme muset postarat sami o sebe.
V ložnici jsem našel lísteček od Hermiony.
Musím ti něco říct po dnešní schůzce s prefekty, Hermiona.
Nikdy mi nenechává vzkazy, a celkem mě ten kus pergamenu vyděsil.
Miluju jí a nedokážu bez ní být, proto se bojím toho, že by to nebylo nic příjemného.

Hermiona

Musím Dracovi dnes oznámit tu osudnou zprávu o našem maličkém uklouznutí. Bojím se, že by to nemusel vzít nejlépe. Už bylo dávno po večeři a tak jsem zůstala s prefekty ve Velké síni, abych mohla rozdat rozpisy hlídek na další dva týdny a pár pokynů k opičí dráze.
"Dráha je pro každou skupinu jiná, takže se budete s profesory přesouvat mezi stanovišti. Já, Draco a profesor Lupin budeme na posledním a až dojde poslední skupina, všichni sečteme mezičasy. Ještě jsou tu s námi kapitáni famfrpálových družstev. Vy svoje pokyny znáte od Rem... profesora Lupina?"
"Hermiono, víš, že tohle byl proslov hodný profesora Brumbála?", nenechal si pro sebe Harry.
Všichni se do jednoho rozesmáli.
"Harry," smála jsem se jako šílená, "vím a asi nikdy nezapomenu na tvůj výraz."
Draco stál vedle mě a utíral si oči, které mu slzely.
Celou dobu byl jakýsi zamlklý a mimo.
Proto jsem tuhle sešlost už ukončila a chtěla si s ním promluvit.
"Draco, dřív než půjdeme na naše stanoviště potřebovala bych s tebou o něčem mluvit." Byla jsem nervózní. Jak se tohle říká člověku, se kterým žijete sotva půlroku?!?
"Hermiono, jsi celá bledá, děje se něco?"
"Víš, já, my, no...," nemohla jsem to říct. Hlas se mi klepal a nebyla jsem schopná říct ani slovo. Místo toho jsem uchopila Dracovu tvář, zhluboka se nadechla a podívala se mu do očí.
"Čekám tvoje dítě, Draco. Vím, že jsme mladí a náš vztah všechny překvapil, a stejně tak se bojím tvé reakce na mojí adresu. Jsem už připravená i na možnost, že budu vychovávat naše dítě sama, pokud se rozhodneš odejít."
Musela jsem utéct pryč.

Draco

Hermiona utíkala pryč z Velké síně na školní pozemky a mě nechala sedět u nebelvírského stolu, aniž by mi dala možnost se k jejímu stavu vyjádřit. Myslí si, že bych byl schopen jí jen tak opustit? Ona je středem mého života. A mít rodinu s touhle dívkou je mým snem. Je připravená vychovávat sama naše dítě? Je ale ochotná čelit tomu, co mám v plánu? Doufám, že ano...