Never Let You Falling Down

16. kapitola - Ron na Příčné

Hermiona

Uběhlo už bezmála pět let od mé a Dracovy svatby. Za tu dobu se toho tolik stalo. Amber už začala kouzlit a já jsem nedokázala pochopit její úžasný talent. Pracovala jsem na Ministerstvu kouzel a její výchovu jsem nechala pouze na Dracovi.
Šla jsem si tvrdě za svou kariérou a s Dracem jsem si rozuměla čím dál méně. Alespoň co se týče sloučení kariéry a rodiny. Naše společné chvíle, kdy byla Amber u Narcissy, jako by vracely čas, kdy jsme byli jen Draco Malfoy a Hermiona Grangerová, dva zamilovaní studenti z Bradavic. Milovala jsem toho citlivého muže, který po celá léta tajil svou skutečnou tvář, obdivovala jsem jeho empatii a výchovu naší dcery. Jako kdyby se jí snažil dát to, co on nikdy neměl a vždy po tom z celého srdce toužil.
Měla jsem tento měsíc hodně práce. Byla jsem pracovně v Austrálii, kde jsem našla i své rodiče. Zdáli se být šťastní. Musela jsem pečlivě hledat kouzlo, které by jim nepoškodilo trvale paměť a navrátila vzpomínky na jejich dceru. Po zoufalém pátrání, když jsem už téměř ztrácela naději i zdroje, jsem to konečně našla.

>Finite magica Obliviate eternale<
Kouzlo - paměťové kletby lámající.
Dokáže jej seslat mág, jenž talentu nepostrádá a zkušenosti s kouzly paměťovými zakusil. Nutností však jest znovu tuto kletbu seslati a cíli vzpomínky upraviti tak, aby se reálnými zdaly. Corpinus Plíšek, 1732

Knihy jsou stále mou vášní, vždyť i v kanceláři mám maličkou knihovnu.
Náhle se ozvalo zaklepání na dveře a bez vyzvání se otevřely.
"Nemůžete počkat, až se ozve dále nebo jiný pokyn, který vám umožní vstup?!"
"Odpusť, ženo, že se dobýváme do tvé kanceláře, ale slíbil jsem Amber, že se za tebou zastavíme."
"Draco, ale já musím za chvíli na soudní jednání ohledně Malfoy Manoru. Víš přece, že jako členka soudní komise a tvoje žena tam být musím. Zítra se vám budu věnovat."
"Nepřichází v úvahu, Hermiono. Po tvém odchodu do práce přiletěla sova, že se přesouvá na příští týden."
Povzdechla jsem si, úsměvem obdařila mé dva poklady a šla jsem. Z dálky jsem viděla Harryho, který šel ke mě na domluvenou schůzku. Musím říct, že jsem zapomněla.
" Hermiono, jdeš?", ptal se mě Draco.
Hlavou jsem Harrymu pokynula, aby přišel později a nechala jsem Draca, aby mne objal okolo pasu a všichni se společně přemístili do zmrzlinářství Floreana Fortescuea.  Měla jsem divný pocit, že nás někdo sleduje.

Draco

Seděl naproti našemu stolu a pozoroval nás svýma očima jako ostříž. Pátý rok po škole úplně zmizel z Anglie a jeho cesty se ubíraly jinak, než jeho rodina předpokládala. Ronald Weasley se změnil. Byl vypasený jako prase a jeho vlasy směřovaly snad do všech stran. Vypadal ještě směšněji než dřív. Jeho modré vodnaté oči vypadaly ještě tupěji než Crabbe.
"Weasley, snad si nemyslíš, že jsi nenápadný??"
"Musím s ní mluvit, ihned!"
"Co si to dovoluješ po tom, jak jsi jí ubližoval po škole??"
"Máš co říkat, smrtijede,"plivl na mne mou nechtěnou minulost.
"Rone, jsi to ty?? Já myslel,"ozval se za mnou Harry,"že jsi v Kanadě..."
"Lásko,kdo to, Ronalde???“ To byla Hermiona, v náruči držela Amber a údivem nebo spíš zhnusením ho probodla pohledem, který by jí záviděl i Voldemort.
A malá dívenka poletovala jak drobné pírko po obchodě.
"Vidím, že vaše dcerka už kouzlí," řekl zhnuseně.
"Jo, Weasley, kouzlí a ty bys něco chtěl nebo nás sleduješ jen pro svoje potěšení?!"
Zrudl jako salamandr v ohni a pak chtěl mluvit na mou ženu.
"Hermiono, jsi fakt šťastná s tím smrtijedem??"
Ani nevím jak se to stalo, ale za chvíli už jsem se s Potterem na něho vrhnul a předvedl mudlovský souboj před zraky všech na Příčné.

Hermiona

Draco, Harry a Ron se váleli na ulici a jejich pěsti létaly vzduchem. Amber začala plakat.
"Mami, mami, tatínka chtějí zabít, pomoz jim!!"
"Finite!!!"
Když se Harry s Dracem zvedli z chodníku, zahlédla jsem na konci ulice Ritu Holoubkovou a její bleskobrk, jak ve vzduchu čmárá po pergamenu.
"Harry, sleduje nás ta odporná Holoubková. Měl bys s tím počítat.
Draco, vem malou domů. Dojdu nakoupit."
"Dobře", políbil mě na tvář a já zůstala s Ronem o samotě.
"Co chceš, Ronalde," zeptala jsem se chladně.
"Tebe, nikdy s ním nebudeš šťastná."
"Pleteš se, jsem jeho žena a ty se s tím konečně smiř! A jestli mne doopravdy miluješ, jak tvrdíš, tak nás nech na pokoji!!"

Ronald

Hermiona mě nechala stát na ulici, odešla kamsi do obchodu a Harry se taky někam přemístil. Naštěstí se objevil za půl hodiny.
" Rone, co to má znamenat, proč jí nenecháš na pokoji? "
" Pořád jí miluju. Ale on... "
"... On ji miluje a ona jeho. Nech to plavat. A víš co? Pojď se mnou k nám, Ginny tě ráda uvidí."

Ginny

Harry přivedl Rona, ne, že bych z toho měla radost. Je to trouba a navíc má asi dvěstě kilo.
Zavedla jsem Harryho do ložnice.
" Co tu dělá? Myslela jsem, Harry, že dnes budeme sami. "
" Dostal nakládačku od Draca, lásko, aspoň na večeři a pak může k vašim."
Za tu lásku možná, ale mohl jsi mi dát vědět letaxem. Ozvu se mamce ať s ním počítá. "

Draco

Hermiona přišla až v jedenáct večer, podezříval jsem ji z toho, že byla opět v kanceláři.
Uvařil jsem večeři, uložil Amber do postele a usedl na gauč s knihou.
Oheň v krbu zezelenal a má žena vyšla z ohniště.
" Už budeme mít klid. Harry se o to postaral."
Pak se usmála a já ji vzal do náruče a odnesl do kuchyně. Najedli jsme se, moc se nasmáli.
"Musím ti něco říct, Draco."
Znervózněl jsem.
"Mluv, ale jestli jde o to, že chceš víc pracovat..."
"... Jsem těhotná, práci budu muset odložit a dělat z domova."
Čuměl jsem jak Goyle do knihovny.
Ale naprosto šťastný.